Když vláda Petra Fialy (ODS), vysokoškolského pedagoga a bývalého ministra školství, slavnostně vyhlásila školství jako prioritu priorit, nikdo nepředpokládal, že téma zůstane jen výsměchem na papíře programového prohlášení.

Obavy z velké improvizace ve vzdělávání ovšem začalo vyvolávat už rychlé střídání ministrů školství. Ve školství působím přes dvacet let, zažil jsem sedmnáct ministrů, včetně Mikuláše Beka (za STAN), ale to, co se odehrává nyní, nepamatuji. Chaos, sliby, výmluvy, změny změn, improvizace — a nakonec i velký legislativní faul.

Ve formě přílepku se totiž ve druhém čtení do novely školského zákona dostal kontroverzní návrh na převedení financování nepedagogických pracovníků na kraje a obce. Závažná změna, která měla být řádným vládním návrhem, se tak vyhnula standardnímu legislativnímu procesu. Bez veřejné debaty, bez zapojení odborné veřejnosti, samospráv, tripartity a dalších aktérů legislativního procesu. Nelze vyloučit, že kvůli tomu může školský zákon skončit u ústavního soudu.

Začali jsme proto bít na poplach. V rekordním čase jsme pod peticí školských odborů „Vládo, neházej nepedagogy přes palubu“ získali téměř sedmdesát tisíc podpisů. Díky tomu jsme mohli v Poslanecké sněmovně a Senátu při veřejných slyšeních předložit argumenty, že jde o riskantní, nedomyšlený nápad ministra Beka, jak za každou cenu ušetřit a přehodit část financí na kraje a obce pod praporem zefektivnění sítě škol.

Prohlubování nerovností

Proč? Do systému tzv. sdílených daní krajů a obcí má být nově začleněno financování nepedagogů, navíc s nevyřešenými nízkými platy. Sdílené daně, jak název napovídá, nemusí respektovat specifika školství. Obce s nižšími daňovými výnosy nebudou navíc mít takové podmínky jako ty bohatší, což povede k nežádoucím nerovnostem.

Jak je známo, úspěch vzdělávání v České republice silně závisí na tom, v jakém regionu se dítě narodí a chodí do školy. Rozdíly v úrovni vzdělávání se nedaří dostatečně snižovat. A tato narychlo upečená, a tudíž riziková změna ve financování nepedagogů může vést k novým diskriminačním rozdílům.

Ministr školství Bek argumentuje tím, že tento systém je běžný v některých evropských zemích. Podle našich poznatků, jichž jsme nabyli prostřednictvím evropské odborové centrály učitelů ETUCE, problémy přináší právě rozdílná úroveň podle daňově bohatších a chudších regionů.

Vláda si je toho, že školství bude finančně poškozeno, vědoma. A tak z úst ministra Beka, který kdysi dokonce vyhrožoval rezignací, když nebude mít dostatek financí, nyní zaznívá, že je třeba vzhledem k ekonomickému vývoji finanční zdroje ve školství optimalizovat.

A dokonce dodává, že kvůli válce na Ukrajině se sliby ve školství nenaplní. Bohužel se nesplní ani to, že vláda uzákonila pro učitele garanci platu ve výši 130 procent průměrné mzdy. Výpočet ze základu totiž stanovila dva roky zpět. Loni tak činil poměr k průměrné mzdě pouze 109 % a reálně platy učitelům poklesly o 1,2 %.

Školské odbory to však nevzdávají a čekají, jak se zachová Senát. Uvidíme, zda zafunguje jako pojistka proti špatným a ukvapeným rozhodnutím a nešťastný přílepek napraví. Senátoři při veřejném slyšení k sedmdesátitisícové petici školských odborů přijali usnesení, ve kterém mj. žádají ministerstvo školství a ministerstvo financí, aby se argumenty petice zabývaly a zohlednily je při své legislativní činnosti, což se nestalo.

Pokud však přílepek schválí a nezkorigují, jsme připraveni pokračovat v naplňování scénáře naší kampaně „Vládo, neházej nepedagogy přes palubu.“