Vzdělání je klíčový nástroj sociální mobility. Teoreticky má sloužit k tomu, aby i děti z chudších rodin mohly zlepšit své životní vyhlídky. Realita je však mnohdy složitější. Jeden z vážných problémů, který prohlubuje sociální nerovnosti v prostředí vysokých škol, představuje systém přijímacích zkoušek na vysoké školy prostřednictvím tzv. Národních srovnávacích zkoušek, organizovaných společnosti Scio. To, co mělo možná původně zajistit objektivnější posuzování uchazečů, se postupně proměnilo v mechanismus, který systematicky zvýhodňuje ty, kteří si to mohou dovolit.

Monopol na bráně k vysokoškolskému vzdělání

Některé vysoké školy, především tři ze čtyř právnických fakult a řada ekonomických fakult, přenechaly rozhodování o tom, kdo bude studovat na jejich školách, soukromé firmě.

Uchazeči jsou nuceni podstupovat Scio testy, které nejsou jen jednorázovou zkouškou, ale celým systémem, který generuje značné příjmy svému provozovateli. Na právnických fakultách je třeba absolvovat dva testy — Obecné studijní předpoklady a Základy společenských věd. Za každý termín testu uchazeč zaplatí podle zvoleného tarifu, který už sám o sobě vytváří kastovní systém, od 690 do 1490 Kč.

Logika tržního kapitalismu pronikla i do oblasti, která by měla být založena na hodnocení schopností, nikoliv finanční situace. Vysoké školy tímto krokem delegovaly výkon veřejné správy na soukromou společnost bez zákonného zmocnění a bez náležité kontroly. Tento krok je přinejmenším sporný z hlediska práva a souladu se zákonem. Nepochybně ale představuje hrubý zásah do principu rovného přístupu ke vzdělání.