V České republice působí na základních školách přes 600 psychologů, 1100 speciálních pedagogů a přes 200 sociálních pedagogů. Pomáhají dětem s výukou, řeší šikanu, absence, doučují a přispívají k lepším výsledkům žáků. Školám však hrozí, že jejich služby nebudou mít od ledna 2026 z čeho platit. Odpovědnost za řešení absurdní situace mají ve svých rukou poslanci a senátoři.

Česká republika dosud platila podpůrné pozice z evropských dotací. Tato podpora však končí. Vláda proto slibovala placení těchto pozic ze státního rozpočtu. Ale ani několik měsíců před koncem jejího funkčního období není jasné, jestli slovo dodrží.

Školy i jejich zaměstnanci zůstávají v nejistotě, protože novela školského zákona, která měla financování stabilizovat, leží ve sněmovně. Poslanci o ní definitivně rozhodnou 28. května. Avšak i pokud projde, nebude jisté, že novelu schválí Senát. Jde přitom patrně o největší balíček opatření pro školství za poslední roky.

Proč na novele tolik záleží?

Vzdělávání v České republice trpí velkými nerovnostmi. Málokde v rozvinutých zemích se výsledky dětí na základní škole tolik odvíjí od toho, z jak zajištěné rodiny dítě pochází. Novela přináší řadu nástrojů, které by mohly situaci zlepšit. Zvláštní důležitost mají dvě opatření, po nichž už roky volá odborná veřejnost.

Zaprvé zavádí stabilní financování podpůrných pozic — psychologů, speciálních a sociálních pedagogů. Zadruhé reviduje financování škol, aby systém zohledňoval sociální složení žactva. Obojí potřebujeme jako sůl.

Čtyřicet procent dětí vykazuje symptomy středně těžké deprese a úzkostí, ukazují nejnovější údaje Národního ústavu pro duševní zdraví. To je zarážející číslo, které se bohužel od pandemie nezlepšuje. Stejně tak by nás mělo znepokojovat, že v některých regionech každý desátý žák nedokončí ani základní vzdělávání.

Na řešení těchto komplexních problémů nemohou stačit sami učitelé. Vyučující potřebují k ruce podpůrný tým — psycholožky a speciální pedagogy. Důležitou roli hrají také sociální pedagogové, kteří tvoří most mezi rodinou a školou. Pomáhají například řešit absence, konflikty v třídním kolektivu nebo komunikaci rodin s úřady, jak ukazují příklady dobré praxe z Bíliny, Mostu nebo Krnova.

V řadě škol po České republice už podpůrné pozice znají. Bohužel jich není dost. V součtu nemá psychologa ani speciálního pedagoga 62 procent škol, sociálních pedagogů je ještě méně. Evropské peníze, z nichž se pozice dosud mohly platit, byly projektové, a tedy krátkodobé. I kvůli této nejistotě se řada odborníků nechtěla do škol hlásit, protože nevěděli, zda si za dva roky nebudou muset znovu hledat práci.

Novela má zajistit stabilní a dlouhodobé financování. Nadto má zvýšit i objem peněz, aby je mohla financovat každá základní škola nad 180 žáků. Minimálně by se díky ní podařilo udržet současný stav, ale spíše by počty odborníků rostly. Pokud novela neprojde, ministerstvo se asi bude snažit narychlo vypsat dotační výzvy. Školám by tak i nadále chyběla dlouhodobá jistota, do výzvy by navíc nejspíš nešlo tolik prostředků, kolik bylo k dispozici dosud.

Indexové financování může pomoci

A pak je tu změna způsobu financování. Školy s vysokým podílem sociálně znevýhodněného žactva by měly dostávat víc peněz. Dnes se školy financují podle počtu žáků a naplněnosti tříd, ale nezohledňuje se skladba žactva. Na první pohled rovný přístup ale v realitě neobstojí. Pokud do školy chodí 30 procent žactva z rodin s různými sociálními problémy, jako jsou exekuce a chudoba, jejich vzdělávání bývá náročnější.

Indexové financování, jak se chystanému systému říká, různost potřeb zohledňuje. Školy dostanou víc peněz na placení výletů a exkurzí, doučování nebo pomůcek, aby se mohly i znevýhodněné děti plně zapojovat do vyučování. Zároveň tyto školy potřebují větší prostředky na podpůrný personál a odměny učitelům, aby mohly přilákat ty nejlepší.

Indexové financování funguje v řadě zemí jako Velká Británie, Nizozemsko či Francie a zavedení pro Českou republiku doporučuje OECD. U nás s ním zatím máme prvotní zkušenosti díky pilotnímu projektu, ve kterém se dostává větší podpory 400 nejvíc znevýhodněným školám. Pokud novela neprojde, program skončí. Pokud ji naopak poslanci schválí, dostane se podpora více školám i žákům.

Proč by takhle pozitivní návrh neměl projít, zvlášť když odpovídá programovému prohlášení vlády a Strategii vzdělávání 2030+? Do hry zde bohužel vstupuje pozměňovací návrh, který chce převést financování nepedagogických pracovníků, jako jsou kuchařky či administrativní pracovníci, ze státu na obce. Na něm však shoda nepanuje.

Poslanci a senátoři by se však měli dohodnout — ať už s pozměňovacím návrhem, nebo bez něj. Pokud totiž novela neprojde, značně se tím zkomplikuje život ve většině škol a ohrozí se vzdělávání nejohroženějšího žactva. To je obrovský hazard s budoucností dětí, který, jak věřím, nemohou chtít představitelé koalice ani opozice dopustit.