Tisíce uchazečů, desítky přijatých. Jak si ČR sama vytváří krizi psychologů
Jakub ČechCitelný nedostatek psychologů by mohl vyřešit vyšší počet absolventů oboru — jenže na přijetí více uchazečů nemají univerzity finanční prostředky. Je třeba změnit systém.
V dubnu 2024 upozornil Deník N na problém dramaticky nízké dostupnosti psychologické péče a dlouhou čekací dobu, která se u nás pohybuje běžně okolo tří až šesti měsíců. Přinesl i alarmující statistiky — zatímco v České republice působilo v roce 2020 pouze osm klinických psychologů na 100 000 obyvatel, v západních zemích jsou tato čísla několikanásobně vyšší.
V USA jich bylo 29, ve Francii 48 a v Německu 49. Severské země a Nizozemsko jsou na tom s až 123 psychology na 100 000 obyvatel ještě lépe. Dokonce i sousední Polsko má oproti České republice dvojnásobný počet psychologů.
Extrémní převis zájemců o studium
Kde hledat příčinu? Nezájmem mladých lidí o tento obor to není, naopak. Úspěšnost přijetí na obor psychologie se podle dat Deníku N pohybuje mezi pěti až patnácti procenty uchazečů.
Pro srovnání: na lékařské fakulty, které jsou tradičně považovány za vysoce selektivní, se vloni dostalo 24 procent uchazečů.
Na obor psychologie na FF UK se v roce 2023 hlásilo 1060 uchazečů, ale přijato bylo jen 55, což představuje úspěšnost pouhých 5,2 procent.
Podobná situace panuje i na ostatních univerzitách. Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci byla úspěšnost adeptů psychologie dokonce jen 4,8 procent, když z 1033 uchazečů bylo přijato pouze 50.
K těmto - málo optimistickým - úvahám bych pouze připojil tolik, že i v Německu je onen uvedený počet psychologů respektive psychoterapeutů (49, tedy 6x více nežli v Česku) pociťován jako stále ještě velmi nedostatečný; a především v dětské psychoterapii se na první termín musí čekat nepřijatelně dlouho (nevím přesně, ale řádově několik měsíců).