V dubnu 2024 upozornil Deník N na problém dramaticky nízké dostupnosti psychologické péče a dlouhou čekací dobu, která se u nás pohybuje běžně okolo tří až šesti měsíců. Přinesl i alarmující statistiky — zatímco v České republice působilo v roce 2020 pouze osm klinických psychologů na 100 000 obyvatel, v západních zemích jsou tato čísla několikanásobně vyšší.

V USA jich bylo 29, ve Francii 48 a v Německu 49. Severské země a Nizozemsko jsou na tom s až 123 psychology na 100 000 obyvatel ještě lépe. Dokonce i sousední Polsko má oproti České republice dvojnásobný počet psychologů.

Extrémní převis zájemců o studium

Kde hledat příčinu? Nezájmem mladých lidí o tento obor to není, naopak. Úspěšnost přijetí na obor psychologie se podle dat Deníku N pohybuje mezi pěti až patnácti procenty uchazečů.

Pro srovnání: na lékařské fakulty, které jsou tradičně považovány za vysoce selektivní, se vloni dostalo 24 procent uchazečů.

Na obor psychologie na FF UK se v roce 2023 hlásilo 1060 uchazečů, ale přijato bylo jen 55, což představuje úspěšnost pouhých 5,2 procent.

Podobná situace panuje i na ostatních univerzitách. Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci byla úspěšnost adeptů psychologie dokonce jen 4,8 procent, když z 1033 uchazečů bylo přijato pouze 50.

Systém, který trestá růst

Proč univerzity nenavýší kapacity, když je po psycholozích taková poptávka? Odpověď je prostá — současný systém financování vysokých škol je k tomu nemotivuje, v některých případech je dokonce za takové navýšení trestá.

Principy rozdělování příspěvků a dotací na Univerzitě Karlově stanoví, že financovatelný počet studentů fakulty nesmí překročit desetiprocentní nárůst oproti předchozímu období.

Jinými slovy — i když fakulta přijme více studentů a reálně má vyšší náklady na výuku, dostane finance pouze na počet studentů odpovídající maximálně desetiprocentnímu nárůstu.

Konkrétní absurdní příklad poskytuje Pedagogická fakulta UK, která už dnes přijímá více studentů psychologie, než na kolik dostává financování. Je tedy stávajícími pravidly bita za to, že přispívá k řešení celospolečenského problému nedostatku psychologů.

Podle vyjádření děkana Antonína Jančaříka by při současném financování zvládl obor se stávajícími vyučujícími navýšení počtu přijatých uchazečů o patnáct až dvacet procent, ale dvojnásobné navýšení by vyžadovalo více odborníků i prostory. Pro troj- až čtyřnásobné navýšení, které by odpovídalo poptávce po školních psycholozích, by se ovšem financování oboru muselo navýšit mnohem výrazněji.

Nedostatek prostor a další překážky

Problémem není jen financování, ale i nedostatek prostorových kapacit. Děkanka Filozofické fakulty UK Eva Lehečková uvedla, že po personálních změnách na katedře psychologie došlo k dočasnému poklesu počtu přijatých studentů. Nyní ale katedra plánuje navýšení kapacity na 60 bakalářů a 65 magistrů. Lehečková zmínila také problém s nedostatkem prostor, který by měla od roku 2027 pomoci řešit rekonstrukce budovy v Opletalově ulici.

Dalším problémem je i finanční ohodnocení akademických pracovníků. Mzdy akademických pracovníků na humanitních a společenskovědních fakultách jsou nízké, a to jak oproti přírodovědně a technicky zaměřeným fakultám vysokých škol, tak v případě psychologů oproti tomu, na kolik si mohou standardně přijít na trhu práce.

Může být jen otázkou času, kdy akademiky v tomto oboru přetáhnou soukromé vysoké školy, které je dokážou lépe zaplatit.

Co s tím?

Na úrovni státu lze ocenit nynější iniciativu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které rozdělí mezi vysoké školy 20 milionů za účelem navýšení kapacit psychologických studijních programů. Další odpovědnost je ale na univerzitách.

Téma jsem otevřel na půdě akademického senátu Univerzity Karlovy. Ačkoli v něm zastupuji akademickou obec právnické fakulty, problémem je třeba se zabývat i z celouniverzitní úrovně — mimo jiné i proto, že v podmínkách Univerzity Karlovy jsou studijní programy psychologie realizovány na třech různých fakultách.

V rámci senátu jsem prosadil usnesení studijní komise, které vyzvalo, aby bylo v pravidlech rozdělování příspěvků a dotací na Univerzitě Karlově zrušeno desetiprocentní omezení nárůstu financovatelného počtu studentů psychologie. Systém by měl naopak bonifikovat navýšení kapacit těchto studijních programů, kde je extrémní nedostatek absolventů a převis poptávky mezi uchazeči.

Druhým krokem, k němuž jsme vedení univerzity vyzvali, je zpracování dlouhodobé koncepce navýšení kapacit studijních programů psychologie na UK. Ta by měla zahrnovat plán výstavby nových prostor nebo rekonstrukce stávajících, systém mezifakultní spolupráce při zajištění výuky a způsob financování navýšení kapacit i bez přímé podpory MŠMT.

Univerzita Karlova by v tomto ohledu měla provést analýzu možnosti využití svých prostor v rámci Prahy, které nejsou využívány pro potřeby univerzity vůbec anebo jen nedostatečně, a zvážit jejich rekonstrukci pro společensky potřebné obory, kterým prostorové kapacity chybí. Stejně tak je třeba dbát na efektivní využití lidských kapacit a synergii mezi jednotlivými pracovišti.

Je nejvyšší čas, aby Univerzita Karlova jako největší a nejprestižnější vysoká škola v zemi převzala odpovědnost za řešení tohoto palčivého společenského problému. Jde o budoucnost našeho zdravotnictví, školství i sociálních služeb, kde jsou psychologové nenahraditelní.

Pokud totiž budeme tento problém dále ignorovat, zaplatíme za to všichni vysokou cenou v podobě zhoršujícího se duševního zdraví celé populace.