Psychologie není koučink. Vydá-li se stejnou cestou, podřeže si pod sebou větev

Adam Táborský

Běžný psycholog si nevydělá o nic víc než učitel nebo zaměstnanec neziskovky. Oproti tomu koučink dnes představuje zlatý důl. Self-promo by se proto mohlo jevit jako snadná cesta k finančnímu zabezpečení. Je ovšem ta správná?

Psychologové typu Jordan Peterson mají v éře sociálních sítích miliony sledujících. Co z toho plyne pro nás ostatní, kteří v oboru pracujeme? Foto Sott.net

„Finanční ohodnocení motivuje zaměstnance jen krátkodobě,“ píší s oblibou ve svých lifestylových textech pracovníci HR („lidských zdrojů“), dříve označovaní pojmem vyšlým z módy jako „personalisté“. Ospravedlňují tak nedostatečné finanční ohodnocení nabízených pracovních pozic a jako „důkaz“ svého tvrzení předkládají výzkumy o štěstí, které přeci není založené na finanční stránce. A pokračují: „Klíčovým motivem, za kterým se dospělí ženou, je úspěch.“ Kam se však podělo zabezpečení rodiny nebo smysluplnost práce?

Je mnoho profesí, u kterých je úspěch velmi těžko dosažitelný a u kterých může být mnohdy institucionálně přehlížen. Do jedné z takových profesních kategorií spadají psychologové.

Mnoho lidí při debatě o psychologii na prvním místě napadne, že se jedná o obor, jehož popularita stoupá. K terapeutům chodí čím dál více lidí a pro určitou část z nich představuje jejich profese zlatý důl. Většině psychologů to však zní jako vysněná romantická představa. Kdo tedy je vlastně psycholog?

Psycholog je absolvent pětiletého studia psychologie na vysoké škole. Není to absolvent medicíny — tím je psychiatr, který může na rozdíl od psychologa předepisovat léky. Každý psycholog se po studiu specializuje na něco jiného: někdo pracuje s dětmi v pedagogicko-psychologické poradně, někdo jako personalista v HR, někdo na škole, někdo v manželské poradně. 

Speciální odnoží je pak klinický psycholog — ten po studiu musí podobně jako lékař pět let pracovat na plný úvazek ve zdravotnictví, absolvovat předatestační přípravu a následně složit atestační zkoušku v klinické psychologii. Výhodou je, že poté může sám pracovat ve smluvním vztahu s pojišťovnou a také jako jediný psycholog pacientovi oficiálně vystavit diagnózu.

Otázka, kde správně užít pojmu psychoterapeut, je poněkud složitější. Psychoterapeut je klinický psycholog, který má současně atestaci z psychoterapie. Všichni ostatní, kteří mají psychoterapeutický výcvik, který trvá zhruba pět let, a další přibližně dva roky supervize — práce pod vedením zkušenějšího kolegy —, tak dělají terapii nebo psychologické poradenství. 

×