Psychiatrie má v české společnosti tradici autoritativní vědy. Psychiatr bývá v médiích prezentován jako objektivní expert, který nám může jasně, ale důvěryhodně zodpovědět složité společenské otázky. Feminismus nás ale učí, že neexistuje objektivní neutrální věda, protože ji vždy tvoří a reprezentují konkrétní lidé. Je třeba se zamyslet nad jejich pozicí a souvislostmi, abychom mohli jejich sdělení číst nezávisle na autoritativnosti, se kterou nám jsou sdělovány a se kterou stigmatizují, nebo naopak legitimizují jednání lidí s celospolečenským rozměrem.

Když chceme dát do souvislostí veřejné projevy profesora Cyrila Höschla, ředitele Národního ústavu duševního zdraví, lze využít tři vodítka odkazující k jeho osobním a profesním postojům.

Jedním z nich je vodítko genderové. V této oblasti se profesor Höschl vyjadřuje necitlivě a téma genderové rovnosti nevnímá z hlediska své odbornosti jako klíčové. Ilustrovat to lze například jeho vyjadřováním o „kauze Nečas“ (2013), který podle Höschla jako slušňák a naivní chlapec z Moravy nalétl svodům „konkubíny” Jany Nagyové. Höschl následně podává poměrně detailní rozbor osobností dané aktérky a daného aktéra.

Nagyová je v jeho očích žena, která si ze získání svého idolu udělá byznysplán a jejíž život byl hnán pocitem méněcennosti pramenícím z toho, že byla pouhou účetní z malého města. Nečasovým největším proviněním je podle Höschla to, že není protřelý „děvkař”, který by nekalé úmysly nebezpečné ženy odhalil a řádně s touto zatočil.

↗

Rétorika

Předtím (2012) se ještě jako člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace Höschl ohradil vůči kritice nízkého zastoupení žen mezi experty připravujícími Národní priority orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací: „Až bude mezi ženami více expertů na studium toho či onoho, budou mít větší vliv ženy.“ Ženy se podle něj nyní mohou takto realizovat třeba ve školství. „Tam je jich víc, tak ať se z toho radují,“ říká Höschl. (Předsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace je premiér — tehdy tedy Petr Nečas.)