Minulý týden Jiří Čunek rezignoval na post starosty Vsetína a vzdal se i místa v městském zastupitelstvu. Odchod ze vsetínské radnice slíbil již loni, když byl zvolen zlínským hejtmanem. Vzápětí zopakoval, že se možná bude na květnovém sjezdu ucházet o funkci předsedy KDU-ČSL. Je poučné si připomenout, jak se Čunkovi v této pozici v minulosti dařilo.

Čunek stál v čele lidovců necelé tři roky. V předsednickém křesle na konci roku 2006 nahradil Miroslava Kalouska, který byl nucen rezignovat poté, co zkrachovala jednání o menšinové vládě KDU-ČSL a sociální demokracie za tiché podpory komunistů. „Udělal jsem něco, co omluvit nelze. Neměl jsem na vybranou. Mohl jsem tiše chcípnout v křoví. Byla to provokace, byla to hra. Kdybych neudělal nic, tak další vývoj byl neskonale dramatičtější,“ říkal na svou obhajobu Kalousek. Lidovcům se však do vlády s komunisty nechtělo.

↗

Lidovci chtějí voličům nabídnout „proevropskou, nepopulistickou, konstruktivní a středovou alternativu“. Jak může tomuto projektu prospět Čunek?

Čunek se obratem jakožto předseda strany zapojil do jednání o vytvoření nové koalice. Odmítal, aby vláda občanských demokratů, lidovců a zelených stála na hlasech přeběhlíků z řad sociální demokracie Miloše Melčáka a Michala Pohanky. Proto se na počátku roku 2007 stal jejím prvním místopředsedou a ministrem pro místní rozvoj. Další Čunkovo působení v druhé Topolánkově vládě bylo plné větších a menších peripetií, skandálů a trestních oznámení.

Po několika dnech ve funkci vicepremiéra požádala ostravská policie Senát, aby jej zbavil imunity. Čunek byl podezřelý z přijetí půlmilionového úplatku od realitní kanceláře H&B REAL. A Senát jej po necelém měsíci působení v nové vládě policii vydal. Dlouho a těžko slepovaná koalice si lepší začátek vládnutí nemohla přát.

Nemalý rozruch již několik měsíců vzbuzovalo vystěhování šestatřiceti romských rodin z pavlačového domu ve Vsetíně do smontovaných obytných buněk. „Já čistím jenom od vředů. To dělají lékaři taky,“ obhajoval se Čunek. Občanská společnost žádala jeho odchod z vlády a veřejný ochránce práv Otakar Motejl shledal, že vystěhování bylo protiprávní.

Místopředseda vlády se však kritiky nebál a nadále trousil xenofobní a rasistické výroky. „To se budete muset jet někam opálit, začít dělat s rodinou binec, na náměstí dělat ohně a potom se vás teprve někteří politici zastanou a řeknou — on je chudák,“ odpověděl na dotaz čtenáře Blesku, zda bude stát podporovat všechny občany podobně jako Romy.

Později se několikrát razantně vymezil proti zneužívání sociálních dávek, aby se ukázalo, že v době, kdy do několika bank uložil kolem tří a půl milionu korun, sám sociální dávky pobíral. Po deseti měsících došla Topolánkovi s Čunkem trpělivost. Dokud nevyvrátí podezření ze zneužití sociálních dávek, nemůže ve vládě zůstat, oznámil tehdy premiér.

Čunek padl, koalice vydržela. Lidovci se všemožně snažili svého předsedu do vlády nainstalovat znovu. Ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg hrozil rezignací. Čunek se po pár měsících vrátil. Schwarzenberg nikam neodešel a vládlo se dál. Definitivní pád přišel až na začátku roku 2009. Topolánek rekonstruoval vládu. Čunek byl zbaven postu vicepremiéra a vzápětí rezignoval i na post ministra pro místní rozvoj. Následně prohrál i souboj o funkci předsedy KDU-ČSL. V čele strany ho vystřídal Cyril Svoboda a přivedl stranu mimo Sněmovnu.

Pád do mimoparlamentní bezvýznamnosti stál Svobodu předsednické místo. O Čunkovi, který stranu bezesporu svými skandály a rasistickými prohlášeními poškozoval, se příliš nemluvilo. Zůstal oblíbeným regionálním politikem, který zájem celostátních médií přitáhne pouze výrokem za hranicí vkusu.

Dnes jsou lidovci poměrně úspěšnou vládní stranou. Mají nové vedení. V době, kdy zůstali mimo Sněmovnu, prošli výraznou generační obměnou. Nechtějí být v české politice jen do počtu. Být tím třetím, se kterým se skládá vláda. Proto se rozhodli — podle některých odvážně, podle jiných unáhleně — pro spolupráci se starosty v rámci volební koalice.

Společně se starosty hodlají být třetí silou české politiky. Podle slov Pavla Bělobrádka chtějí voličům nabídnout „proevropskou, nepopulistickou konstruktivní a středovou alternativu“. Otázkou zůstává, jakým způsobem může Čunek tomuto projektu prospět. Přestože říká, že starostové nejsou liberálnější než lidovci, opak je pravdou. Těžko si představit Petra Gazdíka nebo Víta Rakušana s plnou pusou rasistických výlevů.

Čunek, ač je v části strany zřejmě oblíbený, se předsedou KDU-ČSL zřejmě nestane, neboť jen spolek bláhových politických diletantů by pár měsíců před volbami odstřelil vedení vlastní partaje. Přesto by se měl mít Bělobrádek na pozoru. Pokud i v dalších týdnech budou předvolební průzkumy pro dvojkoalici starostů a lidovců vycházet nepříznivě, může se květnový lidovecký sjezd proměnit v divokou šarvátku s Čunkem v hlavní roli.