Populismus pracující s falešnými informacemi a nejnižšími lidskými pudy má v české politice svoje zavedené stálice, jakými jsou Václav Klaus mladší nebo Tomio Okamura. Těmto velikánům bohužel v posledních měsících zdatně sekunduje místopředseda KDU-ČSL a místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Bartošek. Ten si bere na mušku přípravu zákona o sociálním bydlení, ale nepohrdne ani dalšími oblíbenými tématy populistů, jakými jsou muslimské šátky nebo politická korektnost.

Konsensus sociálního bydlení

Přestože značná část obyvatel je schopna si bydlení obstarat v rámci tržního prostředí, vždy existují jednotlivci i celé skupiny obyvatel, kteří buď vlastní chybou, nebo vnějšími okolnostmi v rámci trhu neuspějí, případně se zajištěním bydlení dostávají na existenční hranici. Pomoct těmto lidem patří mezi základní sociální funkce moderního demokratického státu.

Na tomto panuje natolik široká shoda, že právo na bydlení je součástí fundamentálních mezinárodních smluv, jako je Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech nebo Evropská sociální charta. Mnoho zemí také právo na bydlení výslovně kodifikuje ve svých ústavách, případně deklarují zodpovědnost státu za zajištění adekvátních podmínek pro bydlení všech občanů.

Zavedení zákonné povinnosti obcí zajistit sociální bydlení ohroženým skupinám obyvatel má vysokou podporu i v české společnosti: pohybuje se mezi sedmdesáti až devadesáti procenty. Tím větším zklamáním je, co se kolem otázek dostupného bydlení odehrává na české politické scéně.

České země stále bez zákona

Podle šetření ministerstva práce a sociálních věcí z r. 2016 žije v České republice téměř sedmdesát tisíc lidí bez domova. Dalších sto dvacet tisíc je ztrátou bydlení ohroženo. Ačkoli bezdomovectví nemívá jednu izolovanou příčinu, mezi ty hlavní patří zadlužení, závislost na alkoholu a nezaměstnanost.

Přestože neexistuje jednotná evropská definice sociálního bydlení, většina zemí EU má svůj vlastní program podpory dostupného bydlení a návazných služeb pro různé skupiny obyvatel. Česká republika je jednou z mála zemí, která tuto oblast zákonem upravenou nemá. Současná vláda schválila v říjnu 2015 koncepci sociálního bydlení pro pomoc lidem v bytové nouzi. Její součástí je mimo jiné povinnost obcí vyhradit část svého bytového fondu pro sociální bydlení.

Stojí za připomenutí, že všechny strany vládní koalice měly prosazení sociálního bydlení ve svém programu a vláda si sociální bydlení stanovila jako jednu z priorit pro ministerstva místního rozvoje a lidských práv.

Z návrhu zákona, připravovaného ministerstvem práce a sociálních věcí, byla na nátlak Svazu měst a obcí odstraněna povinnost obcí vyčleňovat část bytů pro sociální bydlení. Podle názoru iniciativy Mít svůj domov, sdružující odborníky a organizace dlouhodobě pracující v sociální oblasti, tím bylo ze zákona odstraněno hlavní opatření, které mělo přinést zlepšení oproti současnému stavu. Návrh čelí další oponentuře. Ministryně pro místní rozvoj Šlechtová (ANO) mimo jiné usiluje o zúžení cílové skupiny.

Bydlení a zásluhy

Mimořádně pozoruhodná je však argumentace hlavního vyjednavače za KDU-ČSL Jana Bartoška. Ten, jako by se probudil uprostřed divadelní hry, jejíž děj mu unikl, vydal v lednu 2017 zcela dezorientované prohlášení: „Odmítám, aby stát rozdával byty. Každý, kdo má zkušenosti s placením nájmu nebo hypotéky, ví, že bydlení je nákladná a zásluhová věc.“

Co do kontaktu s realitou si toto prohlášení nezadá s pověstným Cimrmanovým tahem pěšcem na G12, alias prvním autem v historii šachu. Pokud by bydlení skutečně bylo produktem individuálních zásluh, rodili bychom se všichni jako bezdomovci a zůstávali bychom jimi většinou až do rané dospělosti a první výplaty. Mnoho lidí navíc bydlí nikoli díky vlastním zásluhám, ale díky sociální síti vlastní rodiny nebo přátel. Ne každý má však takové štěstí.

Navrhovaná podoba sociálního bydlení však především není žádným „rozdáváním bytů“ lidem „bez zásluh“. Jde o pomoc skrze cenově dostupné bydlení, za které lidé platí nájem a musí splňovat řadu podmínek.To jim má pomoci zapojit se do společnosti a dosáhnout soběstačnosti. Pokud tyto podmínky splňovat přestanou, o bydlení přijdou.

Příliš nápadné nepravdy

Bartošek posléze k tématu zveřejnil na xenofobním serveru senátora Valenty ještě bizarnější text. V něm nepravdivými argumenty kritizuje vládní návrh zákona, který věrně naplňuje jeho vlastní stranou schválenou koncepci a celý koncept nájemního sociálního bydlení se snaží rozmělnit přesunem důrazu na usnadnění nákupu nemovitostí pro lidi mimo ohrožené skupiny.

Opět pak podsouvá nepravdivý fakt, že návrh znamená rozdávání bytů parazitům: „U sociálního bydlení jde o to, že nesmí být primárně zaměřeno na ty, kteří pomoc státu pouze zneužívají. Za druhé jde o onen rozumný rozsah — tedy ne o masovou výstavbu státních bytů, ale pouze o řešení sociálních případů.“