V podzimních volbách do Poslanecké sněmovny se o poslanecký mandát bude za KDU-ČSL ucházet i Hayato Okamura, teolog, překladatel a člen zahraniční komise své strany. Jeho kandidatura budí pozornost. Jednak proto, že jde o bratra poslance a předsedy SPD Tomia Okamury, a po volbách tedy může dojít k unikátní situaci, kdy v Poslanecké sněmovně zasednou dva bratři, ovšem každý ze zcela opačné strany politického spektra. Zároveň i tím, že na rozdíl od jeho bratra Tomia je Hayato Okamura zcela odlišným typem politika.

Hayato Okamura ztělesňuje v dnešní rozjitřené veřejné debatě postoj, který v ní často tolik chybí, tedy umírněnou a věcnou snahu o porozumění, které není jenom výrazem pohodlné lhostejnosti, kdy se přitakání oponentovi stává spíš výrazem rezignace na vlastní pozici, nýbrž skutečné hodnotové souznění. Pro hluboce věřícího křesťana Hayata Okamuru je takový postoj především výrazem vztahu k bližnímu, postavený na přirozeném lidském přátelství a respektu.

Mnozí z těch, kteří jsou konsternováni agresivním politickým stylem Tomia Okamury i jeho nacionálně populistickými veřejnými výstupy, jsou při náhodných setkáních s jeho bratrem Hayatem namnoze velmi překvapeni. Hayato Okamura v Praze pravidelně navštěvuje různé veřejné debaty, diskutuje na nich s lidmi i v neformální osobní rovině, dokáže jim naslouchat a dává najevo přirozený respekt k jejich mínění.

Hayato Okamura je autentickým křesťanským demokratem současné doby, pro nějž představuje největší problém dneška především degradace lidské důstojnosti, která se projevuje v mnoha podobách. Cesta k jejímu překonání pro něj vede přes přijetí člověka a starost o jeho problémy, která motivuje k politické práci jako péči o veřejné blaho. Velkým vzorem je mu v tomto papež František, který si takto motivovanými postoji a jejich věrohodností v kontextu jeho životního snažení získal respekt i v „ateistické“ české společnosti.

Hayato Okamura si je velmi vědom, že jeho české a křesťanské kořeny po matce nejsou v české společnosti nic ojedinělého a že česká společnost hledá duchovní podstatu své existence, obzvlášť v prostředí odcizujících dopadů kulturní globalizace. Zároveň však varuje, že podobná snaha nesmí vést k uzavírání, nýbrž naopak k přijímání odpovědnosti za budoucnost lidstva, vycházející právě z pevného zakořenění ve vlastní tradici.

Hayato Okamura tak působí jako dokonalý protiklad svého bratra Tomia, stylem i postoji. Právě tato okolnost je však v kombinaci s faktem, že jméno Okamura je všeobecně známé a budí pozornost v očích voličů, dobrým předpokladem pro to, aby jeho sdělení získala dosah a podporu. Hayato Okamura kandiduje v Praze a jeho potenciál oslovit vedle tradičních voličů své strany i segment takzvaných velkoměstských liberálů je vzhledem k jeho hodnotovým a politickým postojům zřetelný.

Jeho největší přednost však spočívá v tom, že není motivován zištnými ambicemi, ale věrohodnou odpovědností za osudy naší země a společnosti. Jeho schopnost naslouchat a vycházet z vlastních duchovních tradic i respekt k nim z něho činí osobnost zajímavou i pro širší veřejnost mimo hlavní město. Volební souboj dvou Okamurů tak bude navýsost zajímavou příležitostí srovnat hodnotové postoje bez osobní nevraživosti, kterou oslabují rodinné vazby.

Jaký dopad na politickou budoucnost Tomia Okamury bude mít politické angažmá jeho bratra, lze těžko předjímat. Z pohledu dlouhodobé sebestylizace předsedy SPD však nepředstavuje zanedbatelnou okolnost, neboť (nezamýšleně) doplňuje jeho politickou image o zcela protikladný rozměr. Oběma bratrům pak lze jen přát, aby jejich politické soupeření úplně nezničilo jejich rodinné vztahy. Co je platné hřímání o „ochraně národních tradic“, když by měl mluvčí špatné vztahy i s nejbližšími příbuznými?