Blahoslavení chudí duchem, pane prezidente
David UngerMiloš Zeman se v souvislosti s tragédií v Uherském Brodu vyjádřil, že jsme příliš benevolentní k bláznům. Lidé s diagnostikovanou duševní nemocí ale mnohonásobně častěji ohrozí na životě sami sebe než druhé.
Právě proto, že jsem současnou hlavu státu v minulých prezidentských volbách nepodpořil, nejsem nyní z těch, kdo jak na běžícím pásu kritizují jeho výroky. Pokud se ale stále častěji kontroverzní vyjádření zdejšího prezidenta dotýkají lidí, se kterými se setkávám každý den a mám v popisu práce jim pomáhat, nemohu jinak než reagovat.
V té hromadě kontroverzí, které zazněly z úst prezidenta Zemana, se již obtížně dá orientovat. Nicméně mně neuniklo, že se minulý pátek na besedě v Kralovicích vyjádřil, že „jsme příliš benevolentní k bláznům“. Svůj výrok zajímavě rozvedl ještě tak, že „je pouštíme z psychiatrické léčebny zbytečně brzy a pak je Žďár nad Sázavou, nebo je do psychiatrické léčebny neposíláme a pak je to Uherský Brod.“
Zrovna v minulém týdnu mi jeden ambulantní pacient hned na počátku sezení řekl jednu větu, při které mě přece jen zamrazilo, přestože byla chápána částečně v nadsázce. Prohlásil: „Já vím, že podle pana prezidenta si jako vegetarián zasloužím smrt, ale přece jen chci žít a chci svůj život zlepšit.“