V předvečer dvacátého století se v českých zemích rozpoutalo antisemitské běsnění. Žid Leopold Hilsner byl obviněn z vraždy v Polné, při níž zahynula devatenáctiletá Anežka Hrůzová. Jeho nejhlasitějším zastáncem se stal Tomáš G. Masaryk. Osobní sympatie v tom nebyly, vysokoškolský profesor jen chtěl zastavit šílenství okolo údajné rituální vazby. Měl proti sobě veřejné mínění, média, i své vlastní studenty, které nebyl s to přimět k logické obhajobě jejich postojů.

Když během první světové války na Západě prosazoval samostatné Československo, starý příběh mu pomohl. Sám s tím nepočítal, ale ukázalo se, že médiím ani politikům s vazbami na židovský kapitál Masarykovo nevykalkulované úsilí z přelomu století neuniklo. Dobrý skutek byl odměněn: Masarykovi bylo nasloucháno coby člověku, který je morálně pevný a tvrdě prosazuje, co považuje za správné.

Miloš Zeman také ukázal Židům vstřícnou tvář. Poté, co v minulosti například chválil cigarety po návštěvě fabriky na jejich výrobu, nyní s odkazem na Kennedyho „Ich bin ein Berliner“ v angličtině a hebrejštině konstatoval: „Jsem Žid“ — a vyzval k tomu i ostatní.