Zemanské rady
Lukáš JelínekPrezident republiky by rád zaútočil na tzv. Islámský stát. Miloš Zeman to řekl na fóru o antisemitismu. Kdyby chtěl konstruktivně přispět do debaty, co s blízkovýchodním problémem, mohl vystoupit třeba na vládě.
Kdybych byl prezidentem já, mluvil bych na konferenci věnované holocaustu o potřebě pomáhat těm, kteří upadli v nemilost diktátorů, ať už pro svůj původ, nebo pro svoje smýšlení. Před Hitlerem prchali židé i antifašisté — a byli vděční za otevřenou náruč demokratů. Dnes stojí zato pomáhat uprchlíkům před radikálním islámem a jím vedenými válkami.
Protože je ale prezidentem Miloš Zeman, nelíbí se mu ani představa přijetí patnácti syrských rodin, imigrantům vzkazuje, že mají zůstat ve svých domovinách a měnit tamní poměry, a navrch plánuje ozbrojený útok na tzv. Islámský stát.
Neřekl přesně kam, ví ale, že razantně, nejlépe i s využitím bezpilotních letadel, o kterých v dětinské posedlosti už básní nejmíň rok.
Asi by se po termínu „knížecí rady“, mělo zavést i sousloví „zemanské rady“. Jsou zadarmo, vždy po ruce, hlavně se ale dmou svým velikášstvím.
Odsouhlasme prezidentovi, že by zde mezinárodní společenství mělo táhnout za jeden provaz, včetně Ruska a Číny. Přestože v případě ukrajinské krize se vůči společnému evropskému postupu právě on stavěl na zadní. Existují ale i jiné formy boje, než vojenská intervence. Těch jsme si koneckonců užili dost za George Bushe juniora. Vždy se někam vtrhne, udělá se binec a pak už se jen počítají mrtví — vojáci i civilisté.
Protože se už ale dlouho nikam nevtrhlo, zněla Zemanova slova rajsky zejména neokonzervativní pravici. Na jaře se má český prezident potkat s republikánským senátorem McCainem, kterého roztrpčil Zemanův přístup k Rusku. Protiislamistickému tažení však jistě zatleská a snad i zpátky na milost českého prezidenta vezme. Stejně jako Zemanem protěžovaná proizraelská lobby, které se hodí šoupnout do jednoho pytle radikální islamisty i Palestince usilující o vlastní stát.
Slova chvály na adresu hlavy státu zazněla už od tuzemské pravice. Zemanem nastíněný plán podpořil místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek a nadšený předseda ODS Petr Fiala rovnou poznamenal: „Mně to skoro připadalo, že pan prezident četl některé moje texty.“
Podmíněně se Zemanem souhlasil ministr Jiří Dienstbier (ČSSD), který ale dodal, že „než budeme vyhlašovat válku, je obecně potřeba vzít v úvahu všechny souvislosti, i to, co přijde po té — aby to nedopadlo jako v Iráku.“
Příklad Iráku a Afghánistánu vede k opatrnosti sociálně demokratického premiéra Bohuslava Sobotku („Samotné vojenské akce nepřinášejí stabilní řešení“), zatímco jeho stranický kolega, ministr zahraničí Lubomír Zaorálek rovnou vypěnil: „Ale proti komu potáhneme? Proti džihádistickým skupinám od Senegalu po Somálsko, proti Libyi, Jemenu až po Pákistán? Nesmysl!“ Zaorálek se Sobotkou kladou důraz na angažmá muslimů a arabských států v potírání rizik spojených s Islámským státem.
Když nejde zrovna o Rusko nebo o Čínu, kterým „počítá pomaleji“, hraje si rád Zeman v zahraniční politice na jestřába. Užil si s ním už v jeho vládě tehdejší ministr zahraničí Jan Kavan. Nyní je Zemanova zodpovědnost malá, tón zahraniční politice udává vláda. Je ale přímo zvolený a spousta lidí mu visí na rtech. A tak se předvádí, jak se dá. Možná také doufá, že překryje svoje kauzy a skandály i kauzy a skandály svých hradních pomocníků.
Ve vřavě kolem úterního projevu například téměř zapadlo, že na fórum o antisemitismu dorazil i Zemanův přítel, šéf ruských železnic Vladimír Jakunin, který se přitom coby vlivná moskevská persona ocitl na sankčním seznamu nežádoucích.
Kdyby chtěl Zeman konstruktivně přispět do debaty, co s blízkovýchodním problémem, mohl vystoupit na vládě, před špičkami NATO nebo EU. Místo toho zahřímal na veřejné akci, po níž aby Sobotkův kabinet zpřísnil ostrahu země, mimo jiné před bezpilotními letadly.
Především ale bylo kontroverzní naroubovat pubertální siláctví na akci věnovanou připomenutí hitlerovských jatek a pro jistotu s použitím komiksové terminologie hovořit o islámském „superholocaustu“. Zvlášť když dnes víc než nové svaté bojovníky, dělající pořádek na domnělých „zadních dvorcích“, potřebujeme nové Nicolase Wintony pomáhající těm, které horkokrevné věty nezahřejí.