Když Ahmad Hassoun, velký muftí Sýrie, mluvil v roce 2008 v Evropském parlamentu, položili mu otázku, proč reprezentanti islámu, jako je on, neodsuzují sebevražedné útoky mnohem vehementněji. Řekl: „Podívejme se na důvody. Nejsem příznivec sebevražedných nebo mučednických útoků. To jsem řekl již ve svých přednáškách a kázáních. Ale také jsem proti zavírání dveří života před lidskými bytostmi, takže vše, co jim zbývá, je smrt a míří ke své smrti s úsměvem.“

Také se prezentoval tím, že v roce 2011 varoval západní země, že když budou bombardovat Sýrii, změní se mnoho Syřanů a Libanonců v sebevražedné atentátníky. Ti jsou již mezi námi, obyvateli západních zemí. „Nemyslete si, že lidé, kteří spáchají mučednictví ve Francii, Británii nebo Spojených státech, budou Arabové nebo muslimové. Bude to nový Jules Jammal nebo nový Muhammad Al-Durrah.“

Zmíněný Jammal se narodil v Sýrii v ortodoxní křesťanské rodině a v roce 1956 jako dobrovolník proti invazi Izraele, Francie a Británie do Egypta spáchal sebevražedný útok na francouzskou loď v Suezském průplavu. Příběh druhého jmenovaného raději teď rozvádět nebudu.

Sýrie je velmi vyspělá země. Bylo by chybou si myslet, že ne. Damašek je považován za nejstarší město světa, tedy město s kontinuálním osídlením, jehož trvání se odhaduje na 5000 let. Na pobřeží u města Lattakia se nachází rozvaliny města Ugarit, kde 1200 let před Kristem vznikla hlásková abeceda.

V poušti východně od Damašku je, pokud jde o rozvaliny, římská Palmyra. Římských památek zde najdete skutečně požehnaně.

Další dosud osídlené historické město je starokřesťanská Maaloula v horách blízko hranic s Libanonem. Chrámy vlepené pod skály zde pamatují byzantskou epochu a v téhle lingvistické oáze se mluví aramejštinou. Nebo alespoň donedávna mluvilo. Rebelská fronta Al-Nusra ho přepadla, většina lidí utekla, několik jich bylo zabito podřezáním hrdla nebo popravčím výstřelem zblízka. Náboženské symboly byly strhány a pokáleny.