Neděle 8. prosince 2024 se stala historickým dnem v dějinách Sýrie. Syrští povstalci i exilová syrská opozice ohlásili konec režimu autoritářského prezidenta Bašára Asada, který zemi vládl čtyřiadvacet let. V součtu spolu se svým otcem Háfizem Asadem tyranizovali své spoluobčany déle než padesát let.

Krutovládu Bašára Asada zaplatilo životem více než 500 tisíc lidí, příběhy a obrázky z Asadových mučíren jsou hrůzostrašné. Asi 150 tisíc Syřanů zmizelo beze stopy, 12 milionů Syřanů je stále mimo svoje domovy v důsledku represí syrského režimu a ruských bomb, které z měst jako Aleppo nebo Homs udělaly ruiny.

Připomeňme, že za těchto okolností Česká republika jako majstrštyk své zahraniční politiky prosazovala a vedla jednání s režimem Bašára Asada o vytvoření takzvaných bezpečných zón pro návraty syrských uprchlíků. Pád krutého režimu naštěstí ukončil i toto české diplomatické faux pas.

Ihned po pádu Asada do propadliště dějin přispěchaly vlády mnoha evropských zemí s pochopitelným rozhodnutím o pozastavení projednávání azylových žádostí Syřanů v Evropě. Situace je nepřehledná a minulé nebezpečí automaticky neznamená, že žadatel o azyl musí nutně být v nebezpečí v současnosti či budoucnosti. Mezinárodní ochrana — azyl, doplňková či dočasná ochrana — směřuje do budoucna, má zabránit budoucímu pronásledování a nebezpečí.