Útlak migrantů nekončí. Nový Migrační pakt EU je lidskoprávní prohrou
Martin RozumekSněmovna projednává Migrační pakt, který institucionalizuje společná pravidla na unijní úrovni. V mnoha ohledech je návrh problematický z lidskoprávního hlediska. Pro české politiky je ale naopak jeho nehumánní podoba stále málo.
Po osmi letech přípravy, dohadů a bouřlivých debat schválil Evropský parlament návrh nového Migračního paktu Evropské unie. Evropští zákonodárci při jeho projednávání s Evropskou radou nakonec rezignovali téměř na všechny své původní lidskoprávní požadavky a spokojili se s velmi restriktivní a nedokonalou podobou budoucích evropských pravidel. Co Pakt přináší?
1. Síto už na vnější hranici Unie
V budoucnu budou žadatelé o azyl a uprchlíci jasně identifikováni do sedmi dnů po příjezdu do Evropské unie, ať už po zemi, po moři nebo letecky. Jejich údaje budou uloženy v evropské azylové databázi otisků prstů Eurodac, která bude rozšířena o další biometrické údaje.
Žadatelé ze zemí s mírou úspěšnosti azylových žádostí napříč zeměmi Evropské unie nižší než dvacet procent, kterých bude velký počet, by mohli být na hranicích v detenci drženi až na dvanáct týdnů. V Řecku, Itálii, na Maltě, ve Španělsku, Chorvatsku a na Kypru mají být zřízeny nové detence, v nichž budou úřady rozhodovat o tom, zda nedůvodné žadatele bez dalšího podrobného zkoumání vrátí zpět do země původu.
V celé Unii by tato detenční centra měla být schopna kdykoli přijmout až 30 000 osob. Samotné kritérium dvacetiprocentní úspěšnosti je velmi sporné, vůbec neznamená, že členové opozice nebo minorit jsou v zemích typu Uzbekistán nebo Pákistán v bezpečí.
Žadatelé o azyl ze zemí s vyšší mírou úspěšnosti v azylových žádostech v rámci Unie budou moci projít běžným azylovým řízením, které by mělo být kratší. Osoby, jejichž žádosti o azyl budou zamítnuty, by měly být deportovány přímo na vnějších hranicích Unie.
2. Několik typů řízení na hranicích
Nový Pakt popisuje několik typů správních procesů již na vnějších hranicích Evropské unie. Zjednodušeně řešeno, každý by měl projít takzvaným screeningem v prvních sedmi dnech pobytu, během něhož se zjistí identita a základní údaje. Po něm bude následovat „hraniční řízení“, které rozhodne, jestli žadatel bude moci vstoupit do klasického azylového řízení anebo bude přesměrován do návratového řízení.
Stanoven je minimální počet 30 000 žadatelů o azyl ročně, kteří budou muset projít hraničním řízení a budou odmítnuti již na hranicích. První státy vstupu by tedy měly být schopny provést celkem čtyři typy správního řízení.
Stranou ponechme podivné (ne)právní fikce typu, že žadatel na půdě Evropské unie vlastně právně nebude na její půdě, že rozhodnutí v rámci screeningové procesu nebude rozhodnutím, ale jakýmsi sdělením — zřejmě aby se proti němu nešlo odvolat.
Na evropském, a obzvláště pak českém přístupu k migrantům mě fascinuje, že je nejen nelidský, ale také ekonomicky iracionální. Někteří jednotlivci a skupiny samozřejmě na pošlapávání práv uprchlíků vydělávají, ale dostává se jim obrovské voličské podpory od lidí, kteří na ničení životů migrantů jen a jen prodělávají.
Ani korunu na pomoc migrantům, ale miliardy na jejich týrání a zabíjení.
Platíme obrovské částky za ostrahu hranic, která nám bude k ničemu, až k těm hranicím přijedou Putinovy tanky, ale skvěle dovede honit neozbrojené chudé lidi jako zvěř, bít je, okrádat, občas i zabíjet, větnit je a násilím přesouvat. Platíme brutálním diktátorům za věznění migrantů, kteří by se na svobodě mohli pokusit vstoupit na naše území. Platíme gangům obchodníků s lidmi za to, že lidi, kteří by chtěli k nám, pochytají a prodají někam do otroctví. Platíme, platíme, platíme, a vůbec se neohlížíme na to, kolik nás to stojí.
Zato odmítáme vydávat jakékoliv prostředky na pomoc uprchlíkům a na integraci migrantů. Dokonce jsme ochotnější platit diktátorům mimo EU za zadržování migrantů než přispívat vlastním partnerům v unii na jejich přijímání.
A jako se nestaráme, kolik peněz vyhazujeme za týrání migrantů, nestaráme se ani o to, jak velkým přínosem pro naše hospodářství by ti lidé mohli být, kdybychom je přijali, a ještě jim třeba pomohli s integrací, například jazykovými kursy.
Přitom když jsme teď skoro nedopatřením, naprosto výjimečně, přijali větší počet uprchlíků z Ukrajiny, ukazují čerstvá data, že na jejich přítomnosti vyděláváme. A to i přesto, že další data ukazují, že na přijetí uprchlíků z Ukrajiny vyděláváme méně, než bychom mohli, kdybychom k nim byli vstřícnější, zejména kdybychom jim zajistili bezplatné kursy češtiny a dostatečnou podporu, aby na ty kursy měli čas chodit, kdybychom jim pomohli, aby u nás využili svou kvalifikaci, a tak nám mohli vypomoci s nedostatkem řady profesí a aby odváděli do našeho rozpočtu vyšší daně, než když jsou nuceni vykonávat jen nejhůře placené nekvalifikované práce.
My obětujeme své vlastní zájmy, své vlastní zisky, svůj vlastní blahobyt, jen abychom mohli škodit migrantům. Pácháme čiré zlo pro zlo.