Česká migrační politika odhaluje naši neznalost a pokrytectví

Dalimil Petrilák

Příchod uprchlíků z Ukrajiny nijak nezměnil postoj českých politiků i veřejnosti k migraci. Nadále akceptujeme jen ty migranty, kteří jsou nám blízcí, z konfliktu, kterému rozumíme. Životy ostatních jsou pro nás méněcenné.

Tito lidé přicházejí z nám nesrozumitelných válek a diktatur. Také mají své příběhy. Jen je neznáme nebo nechceme znát. Foto Matias Chiofalo, AFP

Téma migrace se do České republiky pravidelně vrací, přestože naše země není dlouhodobě, již od roku 2015, cílem migrantů. Válečné uprchlíky známe v podstatě jen z Ukrajiny, z ostatních zemí zmítaných různými druhy válek k nám migranti přicházejí jen v počtech, které se každoročně limitně blíží statistické chybě. Velký podíl na tom mají všichni ministři vnitra i premiéři za posledních deset let.

Přesto se před pár dny opět objevily zprávy, že česká vláda plánuje zpřísnit migrační pravidla, abychom se nestali „cílovou zemí“. Poukazuje se přitom na Německo a tamní politiku zpřísňování návratových a azylových pravidel. Je pravda, že Německo v poslední době svá pravidla upravuje. Ale čeští politici, a nakonec i novináři, zapomínají, že bez kontextu jde jen o laciná populistická prohlášení.

Německo totiž vychází ze zcela odlišných podmínek. Jen s velice malou mírou nadsázky se dá říci, že Německo v roce 2015 zachránilo Evropskou unii a Schengenský prostor před naprostým kolapsem. Rozhodlo totiž, že neuzavře své hranice s východními sousedy a pomůže střední a východní Evropě postarat se o příchod stovek tisíců lidí.

×