Česká migrační politika odhaluje naši neznalost a pokrytectví
Dalimil PetrilákPříchod uprchlíků z Ukrajiny nijak nezměnil postoj českých politiků i veřejnosti k migraci. Nadále akceptujeme jen ty migranty, kteří jsou nám blízcí, z konfliktu, kterému rozumíme. Životy ostatních jsou pro nás méněcenné.
Téma migrace se do České republiky pravidelně vrací, přestože naše země není dlouhodobě, již od roku 2015, cílem migrantů. Válečné uprchlíky známe v podstatě jen z Ukrajiny, z ostatních zemí zmítaných různými druhy válek k nám migranti přicházejí jen v počtech, které se každoročně limitně blíží statistické chybě. Velký podíl na tom mají všichni ministři vnitra i premiéři za posledních deset let.
Přesto se před pár dny opět objevily zprávy, že česká vláda plánuje zpřísnit migrační pravidla, abychom se nestali „cílovou zemí“. Poukazuje se přitom na Německo a tamní politiku zpřísňování návratových a azylových pravidel. Je pravda, že Německo v poslední době svá pravidla upravuje. Ale čeští politici, a nakonec i novináři, zapomínají, že bez kontextu jde jen o laciná populistická prohlášení.
Německo totiž vychází ze zcela odlišných podmínek. Jen s velice malou mírou nadsázky se dá říci, že Německo v roce 2015 zachránilo Evropskou unii a Schengenský prostor před naprostým kolapsem. Rozhodlo totiž, že neuzavře své hranice s východními sousedy a pomůže střední a východní Evropě postarat se o příchod stovek tisíců lidí.