↗

Od začátku takzvané migrační krize až dodnes se tak postupně utahují šrouby a buduje se Pevnost Evropa bez ohledu na základní lidská práva, současné evropské zákony nebo mezinárodní právo. Foto Michal Pavlásek

Členské státy Evropské unie se minulý týden shodly na historicky první společné dohodě o řešení migrace. „Máme dohodu,“ jsou také asi jediná dobrá slova, která o ní lze říci. Dokument musí ještě projít Evropskou komisí a Evropským parlamentem, ale tam se zatím žádné větší zádrhely neočekávají.

Nezabývejme se podrobně obsahem dohody, ani nuancemi v tom, jakým způsobem se přesně mění procedury na hranicích nebo jak přesně bude fungovat „flexibilní solidarita“. Dobré první shrnutí přinesla například Evropská rada pro uprchlíky a vysídlení.

Podívejme se ale na dohodu v kontextu posledních osmi let, kdy se Evropská unie pokoušela problém migrace systémově řešit. První drafty migrační dohody začaly vznikat už v roce 2014, tedy ještě rok předtím, než jsme si ve střední Evropě vůbec pořádně všimli, že se vůbec nějaká migrace na světě vyskytuje.

Je dost možné, že kdyby nenastal nárůst počtu příchozích migrantů v posledních letech, zejména v důsledku krize v Sýrii a Afghánistánu, bylo by přijetí dohody nezajímavou technickou záležitostí, jakých se v Evropské unii schvalují spousty. Aniž by jim někdo pořádně rozuměl a aniž by jim politici věnovali větší pozornost.