Přístup zemí Evropské unie k ukrajinským uprchlíkům je většinou inkluzivní. Jejich postoj pramení z ideologické, kulturní i historické blízkosti Ukrajiny a evropského společenství. Inkluzivní vztah je založen také na tom, že ruského agresora vnímáme jako protivníka ohrožujícího celou Evropu — tento předpoklad pramení již z období existence Sovětského svazu.

Navzdory tomu jsou ukrajinští uprchlíci v České republice zároveň vnímáni tradiční optikou — jako levná pracovní síla dočasné povahy, která může být vytěžitelná pro ekonomický růst země. I odborníci jako Daniel Prokop z PAQ Research nebo Robert Stojanov z Mendelovy univerzity vnímají ukrajinské uprchlíky především jako ty, jejichž prostřednictvím do České republiky přijde kvalifikovaná pracovní síla, jíž se nyní nedostává.

Podobně přemýšlí i ministr vnitra Vít Rakušan (STAN), který prohlásil, že podmínkou dobrého pracovního uplatnění ukrajinských uprchlíků jsou jazykové kurzy. Z určitého pohledu jde o racionální úvahy, ale nesmíme zároveň přehlížet, že nevyhnutelně upevňují stereotyp, podle něhož jsou Ukrajinci a Ukrajinky především pracovní sílou. Ve vztahu k uprchlíkům, včetně těch ukrajinských, se zkrátka trvale objevují úzce ekonomizující tendence. Přijetí uprchlíků se má primárně řídit tím, nakolik jsou ochotni a schopni sloužit kapitálu.

Proměnit českou migrační politiku

Získat především kvalifikované, nebo dokonce vysoce kvalifikované ukrajinské migranty bylo ostatně dosavadní strategií české migrační politiky. Ačkoliv se tyto snahy objevovaly již dříve, teprve od roku 2008 lze v české politice vidět razantní vzestup snahy zachycovat vzdělanostní potenciál migrantů a umožnit kvalifikovaným a vysoce kvalifikovaným jedincům snazší vstup na český pracovní trh. Jinými slovy, ministerstvem zavedené takzvané modré karty, Režim Ukrajina nebo Programy kvalifikovaný a vysoce kvalifikovaný zaměstnanec byly zaměřené na získání kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí.

Takovýmto migrantům bylo umožněno získat trvalý pobyt, zatímco těm, kteří spadali do kolonky nekvalifikovaných nebo nízko kvalifikovaných, byla možnost trvalého pobytu zapovězena. Tento rys české migrační politiky ovšem s invazí Ruska na Ukrajinu padl, protože na českém pracovním trhu se náhle objevil bezprecedentní počet Ukrajinců a Ukrajinek zařaditelných na nízko kvalifikované nebo nekvalifikované pracovní pozice. Český průmysl právě po nich přitom dlouhodobě volal.

Z určitého pohledu je tato situace samozřejmě výhodná pro obě strany — ukrajinští uprchlíci dostanou ochranu a zaměstnání (případně zdravotní pojištění a jiné výhody) a český pracovní trh získá práceschopné zaměstnance na nekvalifikované nebo málo kvalifikované pozice. V čem je tedy problém?

Ukrajinští uprchlíci s vízem za účelem strpění rozhodně nemůžou kalkulovat s možností trvalého usazení, protože jim tento typ víza neumožňuje přechod na trvalý pobyt. Ačkoliv bude v březnu 2023 toto vízum mnohým Ukrajincům prodlouženo, stále jde pouze o přechodný pobyt. A právě kvůli dočasnosti pobytu mohou těžko získat jiné než nízko kvalifikované nebo nekvalifikované pracovní pozice.

Dočasnost pobytu a nemožnost kalkulovat s jeho prodloužením samozřejmě ztěžuje možnost integrace. Situace současných válečných uprchlíků se tak navzdory zcela jinému kontextu fakticky příliš neliší od té, v níž se ocitali Ukrajinci, kteří přijížděli na krátkodobé pracovní pobyty před ruskou invazí a kterým bylo bráněno, aby se v České republice usadili natrvalo. Česká migrační politika tedy pokračuje ve vyjetých kolejích a také k válečným uprchlíkům přistupuje jako k nízko kvalifikované nebo nekvalifikované krátkodobé pracovní síle.

Ekonomizující přístup, který chápe jako prvořadou nutnost zařazovat ukrajinské uprchlíky na trh práce, je nedůstojný vůči uprchlíkům, udržuje nízké platy i domácím pracovníkům a nebere ohled na děti, kteří sem s rodiči museli utéct. Válečným uprchlíkům by měla být poskytnuta možnost trvalého usazení a integrace do české společnosti.