↗

Jedině tím, že se neromská část společnosti postaví proti nerovnému zacházení, proti pošlapávání lidské důstojnosti v konkrétních případech, jedině díky takovému zastání může z té romské části vyrůst důvěřivá a zdravě sebevědomá společnost, která nebude muset dokazovat, že je hodna respektu, která nebude muset o místo ve společnosti bojovat. Foto FB Ruth Konvalinková

Vážené dámy, vážení pánové,

dovolte mi dnes pronést pár slov.

O historii míst v Letech, v Hodoníně, o tragických osudech lidí zde vězněných i dalších pronásledovaných Romů a Sintů za protektorátu. Dnes máme díky romistům, historikům a nově už i archeologům mnohé poznatky, které posouvají naše znalosti a povědomí. A jsem za to vděčná.

Dnes už nemusíme hovořit o neznámém holokaustu a pevně věřím, že právě i nově budovaný památník v Letech, stejně jako Centrum Romů a Sintů v Praze povedou společnost k hlubšímu porozumění a k tomu, že zlehčování či popírání holokaustu Romů a Sintů bude celospolečensky jednoznačně odsuzováno.

I když se zájem některých historiček a historiků o romské dějiny nepatrně zvyšuje, pro širší okruh badatelů je historie Romů stále nanejvýš okrajové téma, které není vnímáno jako nedílná součást dnešního historického výzkumu.