Jsou Romové také lidé?
Anna DemčukPodmínky, jimž jsou tu vystaveni ukrajinští Romové, vypovídají zejména o nás, o hluboce zakořeněných předsudcích a neschopnosti brát je jako svobodné lidské bytosti, jež mají svou důstojnost. Reportáž od brněnského hlavního nádraží.
Je ráno. Stejně jako na začátku války je to nejtěžší část dne. Hned jak zazvoní budík, sápu se po mobilu a čtu nové zprávy: Kolik lidí dnes přijelo? Mají jídlo? Kdo dnes může zavést oběd? Mají kde spát? Kdo roztřídí a odveze lidem hygienické potřeby a věci pro děti? Potřebují léky, můžete to někdo zařídit? Silný pocit toho, že je zde opět volání o pomoc, naráží na realitu, ve které většina lidí, hlavně těch ve vysokých funkcích, dává od problému ruce pryč.
Dozvědět se o nich něco víc
Ukrajinští Romové. Seskupují se tady na velkých nádražích. Jsou to ženy s dětmi, velké rodiny, přijeli jen tak, bez ničeho. Proč tu jsou? Co hledají? Utíkají před válečnými hrůzami, nebo jsou tady jen pro dávky? Tyto otázky si musel klást každý, kdo je v posledních měsících potkal. Tyto otázky si kladu i já, hned ráno, zatímco si čistím zuby, beru do batohu bonbony pro děti a pár hraček a vyrážím na „Hlavák“ — ve snaze těmto lidem alespoň trochu ulevit a dozvědět se o nich něco víc.
Jsem součásti iniciativy Grand, která se skládá z lidí, jimž osud romských rodin z Ukrajiny není lhostejný. Jsme volné uskupení lidi, někteří z nás jsou z „nezisku“, jiní tu jsou sami za sebe.
Někdo vozí autem palety, aby ženy nemusely spát s dětmi na holé zemi. Město totiž postavilo u nádrží tři stany, které nemají podlážky, takže v deštivých dnech a nocích dovnitř zatéká. Někdo vaří jídlo, někdo ho zase rozváží, další je rozdávají. Sama se se ženami hlavně bavím, jsem z Ukrajiny, tak se dorozumíváme rusky, což je jeden z jazyků, který jakž takž ovládají.
Na přeskáčku mi jedna za druhou vyprávějí své příběhy: jsou z Berehova, dost z nich pochází přímo z osady, která tam vznikla už před sto lety a lidi už se tam usazují nastálo. Je to největší osada v západní Ukrajině, kde žije okolo pěti až šesti tisíc Romů. Celkem dnes v Ukrajině žije okolo padesáti tisíc Romů.
Muži zůstali bránit zem
Osada, nebo tábor, jak ho nazývají místní, vznikla v Berehovu ve 30. letech minulého století, kdy velká část maďarských Romů utíkala před maďarskými nacisty do Československa. Proto většina berehovských Romů mluví maďarsky. V roce 2014 se historie opakovala a druhá největší ukrajinská enkláva Romů na Donbase musela utíkat před ruskými fašisty až do Kyjeva…
V Berehovu žijí Romové po generace a jsou odkázáni víceméně pouze sami na sebe. Mnozí z nich nejsou vzdělaní a nemají doklady, takže získat práci je pro ně obtížné. Získat práci v jejich regionu je obtížné pro většinu Ukrajinců, proto je také vídáme tady u nás — na stavbách, anebo ještě častěji v továrnách, u pásů a v dalších neviditelných, ale manuálně náročných pracovních pozicích.