Chci Brno jako Skálu, ne jako Tržnici
Josef PatočkaVe velkých městech si lze vybrat mezi lidmi provozujícími klintelistickou politiku pro své sponzory a kamarádíčky a lidmi, kteří spravují obce ve veřejném zájmu. Příklad dvou veřejných staveb v Brně je instruktážním příkladem.
Mohlo by se zdát, že tohle bude banální předvolební agitace. Je to ale taky příběh o krásném místě v mém sousedství, které jsem si oblíbil a které pro mě symbolizuje, o co v Brně v letošních komunálních volbách jde.
Bydlím na samém okraji Bohunic, kousek od Nového Lískovce, kde jsem strávil velkou část svého dětství. Letos na jaře jsem potkal na procházce zdejší starostku Janu Drápalovou, kterou si místní volí starostkou opakovaně už neobyčejných dvacet let.
Pozdravili jsme se, protože se od vidění známe. Shodou okolností ten den jsem po přechodu Kamenného vrchu, ke kterému mám jako jedno z rezekvítkových dětí, odchovaných tamními brigádami na pomoc vzácným koniklecům, zvláštní vztah, objevil uprostřed panelákového sídliště Skálu.
Komunitní centrum, které tam Janina radnice nechala zbudovat z výměníkové stanice tepláren. Nádherné a ekologické budově, nominované na stavbu roku, vévodí skleník na střeše. Je tam dobrá kavárna, prostory pro místní spolky a občanský život od seniorů po mladé, prostě skvělé místo: četl jsem si tam knížku a připadal si jako ve světě, který je v pořádku.
Vzpomněl jsem si na to nedávno, kdy jsem se účastnil brněnské konference o nerůstu a sociálně ekologické transformaci, kterou naše organizace Reset spolupořádala. Dělali jsme ji totiž v rekonstruované Tržnici Brno na Zelném trhu. Kontrast se Skálou a otázka, proč tak bezvadné místo vlastně město pronajalo nějakému soukromníkovi, aby si na něm dělal byznys, mě napadl už předtím.
Ale teprve, když se den před začátkem konference ukázalo, že provozovatel nám jedno patro pronajal nelegálně a musíme ho vyklidit, dozvěděl jsem se o kauze s nevýhodnou smlouvou, kterou na pronájem lukrativního prostoru v centru města — samozřejmě na patnáct let, za směšnou částkou a tak, aby nešla zrušit — uzavřela ODS. Komu ji dala? Svému volebnímu manažerovi Pavlu Bartoškovi.
Kontrast mezi Skálou a Tržnicí je pro mě metafora. Ukázka rozdílu mezi dvěma styly vládnutí a správy veřejných věcí. Na jedné straně veřejný majetek pod veřejnou kontrolou a spravovaný ve veřejném zájmu, pro všechny, včetně těch, kdo nemají statisíce na účtu. Na druhé straně privatizace veřejného prostoru a feudální porcování veřejného majetku klientelistickým sítím podnikatelů, kteří si z politiky dělají svůj byznys.
Tyhle dva styly se v Brně střetnou i v nadcházejících komunálních volbách. Jana Drápalová do nich vede Zelené a Žít Brno. ODS primátorka Markéta Vaňková.
Jak se s postupující klimatickou krizí a stupňujícím se úpadkem kvality života v městech také kvůli z řetězu utrženému automobilismu i v Brně zvedá poptávka po ekologičtějí politice, také Vaňková se snaží tvářit zeleněji. ODS si navíc dokonce tentokrát pořídila liberální B tým: kandidátku Fakt Brno, která slibuje zeleň i víc cyklotras.
Vede ji ale někdejší zastupitel za agresivní automobilistickou lobby Brno Autem David Pokorný. Jeho sdružení si připsalo zřejmě jako vrcholný výkon své politické dráhy rozježdění dlažby v pěší zóně v centru města auty.
V politice nakonec za lidi víc než programy mluví činy. Jestli chcete Brno spíš jako Skálu než jako Tržnici, volte podle nich.