Levice: čas na velké odražení od úplného dna?
Radovan BartošekVýsledky voleb znamenaly pro českou levici historický debakl. Zvlášť to vyniká na fiasku pražské kandidátky Solidarity, jehož rozměr nečekali ani pesimisté. Ve zvláštním kontrastu s tím stojí pět vítězství ČSSD v městských částech v Brně.
Výsledky komunálních voleb v celorepublikovém součtu znamenaly anihilaci levicových stran. KSČM zmizela a oproti minulým volbám propadla i ČSSD, která nyní zřejmě završila svůj trudný příběh odcházení z politické scény.
Z tohoto trendu nicméně vybočilo několik výjimek. Pokusím se stručně okomentovat, proč se levicová politika dotýká politického dna, a proč se pořád ještě může odrazit.
Pražský propadák
Jedním z nejviditelnějších debaklů byl výsledek Prahy. Solidarita, společný projekt se Zelenými, pohořel, a to takovým způsobem, že to zaskočilo i největší pesimisty. Možná, že jednou nadejde doba, kdy spojení ČSSD a Zelených dokáže najít společnou synergii, teď tomu tak ale není.
Důvodů je několik a možná překvapivě jím dle mého soudu není nekompatibilita programů, ale spíše absence taktiky, neexistující analýza elektorátu, lhostejnost k boji o moc a nepromyšlená strategie skládání kandidátky. Levice — zde ta pražská, ale rozhodně nikoli jen specificky pražská — víceméně tuší, do jakého cíle se chce jednou dostat, je ale pod její rozlišovací schopnost přemýšlet o tom, jak se do něj dostat.
Město s rozvinutým a dostupným systémem MHD, zklidněnými ulicemi, funkční záchranou sociální sítí a dostupným bydlením je skvělý cíl. Svět zítřka je tak skvělý a krásný, že vše, co běžní občané dělají a co je s tímhle světem v nějakém nesouladu, je třeba odsoudit a politickou mocí ideálně zakázat.
Nic ve zlém, ale úvodní téze úvahy R. Bartoška mi nějak spontánně připomněla "Triumf vůle" Leni Riefenstahlové.
Ne že by autor ve svých pozorováních současného stavu lídrů levicových stran a hnutí neměl pravdu; většinou jim skutečně zcela chybí politické charisma. Tedy schopnost vzbudit v potenciálních voličích pocit, že tyto osoby vědí co chtějí, a že také vědí jak toho dosáhnout. Že k tomu mají dostatečný "drajv".
Levicoví lídři a kandidáti v současné době tedy toto politické charisma obecně nemají. Otázka zní: kde ho získat? (Anebo, v návaznosti na příměr autora článku: kde nalézt dno, od kterého by bylo možno se odrazit?)
R. Bartošek se domnívá, že tuto přesvědčivost v očích voličů je možno získat solidní, aktivní komunální politikou. To je sice dozajista plusový moment; ale svou platnost či účinnost by mohl plně rozvíjet nanejvýš právě jenom ve volbách komunálních. Pro nějaké "odražení se od dna" v celkovém politickém horizontu se to jeví příliš málo. A za druhé: jestliže má jmenovitě sociální demokracie nedostatek schopných, aktivních, agilních osobností - kde by pak měla náhle ve svých řadách nalézt tyto schopné a agilní komunální politiky?... Samotný fakt že se tak snad zdařilo v Brně, ještě nijak nedává záruku obecného úspěchu. Jinak řečeno, jedna vlaštovka jaro nedělá. Ani nedokáže matnou sociální demokracii odrazit ode dna.
Právě toto "dno" je totiž zřejmě zapotřebí hledat někde zcela jinde, nežli jenom a pouze v komunální politice. Ano, Radovan Bartošek naprosto správně konstatuje, že současní levicoví kandidáti či lídři nevykazují dostatečnou "vůli k moci"; ale už se neptá na vlastní příčiny, proč tomu tak je.
Tato "vůle k moci" totiž sice na straně jedné samozřejmě vyplývá z osobních predispozicí každé jednotlivé osobnosti (což je ovšem věcí nahodilosti); ale v širším měřítku je nutno hledat příčiny jiné, obecně působící. Tato "vůle k moci" totiž (v politickém měřítku) velice úzce souvisí s tím, zda daný politický subjekt má k dispozici nějaký nosný, přesvědčivý program, nějakou vůdčí ideu, která dokáže strhnout, energií nabít jak tyto politické osobnosti, tak i široké masy.
Už léta opakuji znovu a znovu, že levice, a jmenovitě sociální demokracie žije už jenom z minulosti; ale že nepřichází s žádnými novými idejemi, které by mohly oslovit člověka moderní doby. Tato absence tohoto "ideového dna" je tou pravou příčinou, proč sociální demokracii chybí přesvědčivé, charismatické osobnosti.
Když svého času - alespoň podle textů Nového zákona - Ježíš před ukončením své vlastní pozemské pouti své učedníky vysílal šířit jeho učení do světa, a oni se cítili být příliš slabými pro takto velký úkol, odpověděl jim: "Osvítí vás Duch svatý". To znamená, poněkud prozaičtěji řečeno: velikost ideje těm, kdo jsou jejími nositeli, dodá vnitřní náboj, energii, přesvědčivost vystupování. A třeba ani přitom nemusejí v sobě mít "vůli k moci"; naprosto postačí když v sobě cítí bezpodmínečnou vůli prosadit onu ideu, které se upsali.
Kde pak má ale současná sociální demokracie svou vůdčí, inspirativní ideu? Kde pak se skrývá její "Duch svatý"?...
Nikoho není vidět, nic není slyšet...