ČSSD jako strana končí a nepomůže jí ani volební prohra

Pavel Šanda

Autor, dlouholetý sociální demokrat a úspěšný komunální politik, vysvětluje, proč ČSSD už nemá šanci na obrodu. Jako vhodnou volební strategii doporučuje příznivcům demokratické levice sdružit se a kandidovat se Zelenými.

Česká strana sociálně demokratická snahu vyrvat stranu z rukou šíbrů prohrála, a to nenávratně. Repro DR

Tento text původně vznikl pro členy a blízké příznivce ČSSD. Jeho cílem není kopat do mrtvoly, ale posoudit současnou situaci v ČSSD a na levici obecně a navrhnout cestu ze současného marasmu.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Mezitím vznikla v ČSSD iniciativa vyzývající členy, aby ve straně zůstali. Za touto iniciativou stojí platforma Lepší ČSSD je možná, na jejímž vzniku jsem se po volbách 2017 podílel až do svého odchodu z ČSSD.

V ní jsou soustředěni skuteční sociální demokraté, kterých si velice vážím a kterým byl primárně tento text adresován. Osobně se totiž domnívám, že pokud se straničtí šíbři nemusí obávat ani odchodu těch, kdo za ně dělají volební kampaně, velkou část práce ve straně a dodávají straně legitimitu, nemají žádný důvod cokoliv měnit.

Sociální demokraté boj o Lidový dům prohráli — nezbývá než postavit nový

Konferencím a sjezdům ČSSD dominují šíbři. Ukázaly to i výsledky volby předsedy na minulém sjezdu. Oba hlavní kandidáti získali hlasy právě proto, že měli podporu šíbrů. Jan Hamáček vyhrál proto, že měl podporu většího počtu šíbrů než Tomáš Petříček.

Samozřejmě oba kandidáti měli podporu i některých jiných lidí než šíbrů, ale podpora šíbrů byla klíčová. Kateřina Valachová měla mnohem menší počet hlasů než oba hlavní kandidáti, protože podporu šíbrů neměla, ne proto, že by byla horší kandidátkou než oba hlavní kandidáti.

V systému volby delegátů, kdy od okresních konferencí přes krajské až po nominace na sjezd se na každém stupni soustavně zvyšuje koncentrace delegátů, kteří vyloženě zastupují šíbry a hlasují podle jejich pokynů. V ČSSD neprobíhá žádný boj křídel, nejde o ideová křídla, ale o mocenské kliky založené na dohodách šíbrů. Ty rozhodují o výsledcích sjezdů.

Někteří si myslí, že přímá volba funkcionářů strany by to změnila. Ale nezměnila. Problém koncentrace moci šíbrů na sjezdu vychází ze stavu členské základny.

I v současném systému by bylo možné zvolit dobré vedení a reformovat stranu, kdyby toho členská základna byla schopna. To, že toho není schopna, není pouze důsledkem politického umu šíbrů, ale stavu a kultury členské základny ČSSD.

Zjednodušeně lze členskou základnu ČSSD rozdělit na čtyři hlavní skupiny:

  • sociální demokraté
  • mrtvé duše
  • zbloudilé duše
  • prospěcháři

Kdo jsou prospěcháři, asi není nutné vysvětlovat.

Mrtvé duše jsou výsledkem velrybářských metod, kdy si nasadí vlastní lidi do strany, aby měli většinu ve své místní organizaci či v okresní organizaci. Jsou to vesměs lidé, které politika moc nezajímá a ČSSD často ani nevolí.

Zbloudilé duše jsou lidé, kteří se ocitli v ČSSD omylem. Politicky se se sociálně demokratickou myšlenkou a programem neztotožňují, což ovšem často nevědí. Tím, že ČSSD nemá žádné politické vzdělávání, ani žádnou politickou činnost kromě voleb, není jak dané členy pro sociálně demokratické myšlenky získat.

Reforma zdola?

Sociální demokraté tvoří v členské základně ČSSD menšinu. Jsou silně demoralizovaní a dezorganizovaní, a proto je snadné je manipulovat.

Reforma ČSSD zdola tak není možná. Prospěchářům stačí hlasy mrtvých duší a zbloudilých duší, aby získali většinu. Stačí jim jednou za čas zdůraznit, jak jsou sociálními demokraty tělem i duší a kolik let, aniž by to mělo jakýkoliv odraz v jejich činech.

Pro reformu ČSSD zdola by bylo nezbytné, aby ČSSD nabrala alespoň tisíc nových sociálních demokratů a k tomu se sjednotili a zorganizovali. To se ale nestane, protože jen málo sociálních demokratů přesvědčením je ochotno být členem strany, jakou je ČSSD.

Ti, kdo tam vstupují, z většiny časem zase vystoupí nebo jsou vyloučeni — pokud rovnou nějaký místní kápo nezajistí, že ani nejsou přijati. Stranou prošlo hodně sociálních demokratů, ale aby to mělo efekt, museli by v té straně být všichni ve stejnou dobu, což je nereálné. Naopak prospěcháři se v ČSSD kumulují, protože když už odcházejí, odcházejí v menších počtech než sociální demokraté.

Čili je to začarovaný kruh. Aby se ČSSD reformovala, což je její jediná šance na přežití, musí nabrat spousty nových členů. Ty ale nenabere, dokud se nereformuje. Hlava 22!

Reforma shora?

Jediná možnost je tudíž reforma shora. To ovšem předpokládá několik věcí. Primárně to, že se velice schopný tým sociálních demokratů s jasným plánem dostane do čela strany. Takový tým by musel zvládnout nejprve se vmanipulovat do čela strany, což ale nejde bez dohody alespoň se skupinou šíbrů, a okamžitě po zvolení udělat tři věci:

  1. sjednotit a masivně aktivizovat sociální demokraty ve straně
  2. nabrat velký počet sociálních demokratů do strany během velmi krátké doby
  3. provést naprosto nekompromisní masakr šíbrů napříč stranou

To, že se podaří všechny tři tyto nezbytné podmínky pro úspěch reformy najednou, je velmi nepravděpodobné. Nenašel na to odvahu ani Bohuslav Sobotka, ani Jan Hamáček. Oběma se to stalo osudným.

Vedení, které měla ČSSD do víkendového sjezdu, je asi tak to nejlepší, co mohlo být v ČSSD zvoleno. A i když nějaké akce proti jednotlivým šíbrům nastaly a vypadalo to v jednu chvíli celkem nadějně, dopadlo to tak, jak to dopadlo. Na sjezdu se šíbři chopili plné kontroly nad stranou.

Volby 2021

Pozitivní snahy, aby ČSSD vytvořila do voleb široké volební spojenectví levice a zelených se zapojením výrazných osobností, odborářů a lidí z různých občanských iniciativ, na sjezdu ČSSD definitivně padly. Prakticky všichni potenciální partneři ČSSD do tohoto spojenectví krátce po sjezdu oznámili, že ukončují vyjednávání s ČSSD.

Jediným spojencem ČSSD po sjezdu zůstal Hrad. Ten ovšem chápe každé spojenectví jako podřízení se právě jemu. Toto spojenectví nepředstavuje spojenectví žádných voličských skupin. Ani voliči Miloše Zemana nejsou zvědaví na stranu, která je jen servisní službou pro jeho mocné poradce, což ukázal i osud SPOZ.

Zatímco byla Janu Hamáčkovi vyčítána nerozhodnost a měkkost právě ve vztahu k Hradu či koaličnímu partnerovi — politické divizi firmy Agrofert, proti lidem z vlastní strany naopak ukázal tvrdost a rozhodnost. Odvolání Tomáše Petříčka, aniž by předtím měl Jan Hamáček jakékoliv výhrady k jeho práci ministra zahraničí, působí nutně jako osobní msta za to, že si dovolil kandidovat proti němu.

Působí dokonce jako podlá msta, neboť ve svém kandidátském projevu na sjezdu nic takového ani nenaznačil. ČSSD může zkusit prodat své úspěchy ve vládě.

Když se ale podíváme na relevantní úspěchy ČSSD, jde prakticky ve všech případech o úspěchy Jany Maláčové, případně jednotlivých poslanců ČSSD — ovšem nikoliv těch, kteří jsou v novém táboře Jana Hamáčka. Nejenže prodávání vlastních úspěchů je u ČSSD úplně nejslabší disciplína, ale důvěryhodná reprezentace těchto úspěchů se do voleb smrkla na jednu jedinou osobu — Janu Maláčovou.

V sérii nepřekročitelných červených čar, které byly překročeny, a dokonce poté, co ANO opakovaně porušuje koaliční smlouvu. To vyvrcholilo stomiliardovým darem velkým firmám převlečeným za zrušení superhrubé mzdy odhlasované hlasovací koalicí ANO+ODS+SPD, však mnohé nepopiratelné úspěchy zapadají.

Problém ČSSD není v programu, dokonce ani ve volebním programu — ostatně práci na volebním programu zjevně šíbři nechají opět na mezkovi, kterého udělali z Jany Maláčové, aby si pak oni rozdělili případné Hradem darované funkce po vypadnutí ze sněmovny. Problém je nedůvěryhodnost.

Sociálně demokratičtí voliči prostě ČSSD nevěří, že jí jde o prosazení programu. A tato důvěra po sjezdu klesla na historické minimum. ČSSD nyní má zanedbatelnou šanci překročit pět procent. Ohrožena dost možná bude dokonce i tříprocentní hranice pro státní příspěvek.

Po sjezdu

Někteří sociální demokraté doufají, že po volebním debaklu projde ČSSD sebereflexí a strana se reformuje. Tuto představu považuji za iluzorní. To samé se očekávalo po každém volebním debaklu ČSSD — a v posledních letech se konal každý rok — a nikdy to nenastalo.

Není žádný důvod si myslet, že by to mělo nastat tentokrát. Jde o zbožné přání, které nemá souvislost s realitou. V ČSSD není kultura sebereflexe. Veškerá sebereflexe se redukuje na fňukání členů na konferencích a sjezdech, kde je nechají šíbři se vyplakat, aby si pak udělali vše podle sebe a ve svůj prospěch.

Někteří mají za to, že prospěcháři z ČSSD odejdou ve chvíli, kdy nebudou k dispozici funkce. Jenže ony pořád nějaké volené funkce pro některé budou.

Stále jsou místa, kde je ČSSD nezbytná pro koalice ve městech se slušným rozpočtem. Funkce třetích místostarostů jsou pořád lepší než nic, i kdyby byly neuvolněné. Navíc ČSSD má ohromný majetek. Profit z tohoto majetku se dá redistribuovat mezi šíbry velmi velmi dlouho.

Šíbři nevymění nejistý osud v jiných stranách za jistý osud čerpání z majetku strany a zbytkové podpory. Neříkám, že jsou nějak zvlášť chytří, ale takhle hloupí nejsou.

Sociální demokraté, kteří se k tomuto upínají, si lžou do vlastní kapsy. Dělají to proto, že mají k ČSSD emocionální vztah, vidí za ní více než 140 let historie, během níž prosadila neskutečné množství jednoznačně pozitivních věcí.

Mnozí investovali do ČSSD roky nezištné práce. Proto je tak těžké si přiznat pravdu. Je to psychologická záležitost. Ale nikdo jiný se s realitou za ně nevyrovná, musí si ji přiznat sami. Mrtvého koně můžete bičovat sebevíc, stejně nepojede.

Co dál?

Je jasné, že příští volby vyhraje jednoznačně pravice. Bude mít jasnou většinu ve sněmovně, ještě jasnější než nyní. Dobrý výsledek udělají Piráti, ale část jejich výsledku se dostane také do rukou pravice v důsledku jejich spojenectví se STAN.

Nakonec jsou jen dvě možnosti. Buď koalice Pirátů s několika pravicovými stranami v čele s ODS nebo koalice koalice části pravicových stran v čele s ODS s ANO bez Babiše.

I při nevalném volebním výsledku bude velmi silnou stranou ODS, protože jako jediná má více koaličních možností. Podle toho bude vypadat politika vlády bez ohledu na to, zda bude s Piráty či s ANO (a SPD).

Pro budoucí vývoj je naprosto nezbytné, aby byla levice reprezentována alespoň pár poslanci. Levicové hlasy leží na chodníku a jde jen o to, kdo je zdvihne. ČSSD, ani KSČM to nebudou. (KSČM propásla možnost se reformovat už někdy před dvaceti lety.)

Pořád je možná koalice se Zelenými. Ti už dávno nejsou ani stranou Bursíka, ani stranou, která peskuje lidi za to, že nejsou dokonalí. Prošli pozitivním vývojem, což demonstrovala i jejich upřímná snaha uzavřít volební blok s ČSSD a jejich vstřícnost v jednáních o něm. Zdá se, že si uvědomili, že volební bloky s pravicí nejsou cesta.

Dále tu jsou tři malé levicové strany, které vznikly v loňském roce. Na bázi těchto tří stran a sociálních demokratů, kteří už nenacházejí svůj politický domov v ČSSD, lze vytvořit novou stranu a vrátit se k myšlence širokého volebního bloku levice a zelených.

Takový blok by i bez velkých peněz měl větší šanci uspět než ČSSD, protože by neměl problém v podobě vládnutí s Babišem. A hlavně v podobě ztráty důvěry.

Důležitost jednoty

Šance na volební úspěch by samozřejmě byla podstatně větší, kdyby sociální demokraté vytvořili jednotnou stranu. Pak by i blok se Zelenými byl pro voliče mnohem čitelnější. Mimo ČSSD je sociálních demokratů mnohem více než v ní.

To, co jim chybí, je něco jako centrum gravitace — strana, která by je dokázala přitáhnout v dostatečném počtu tak, aby potřeba jednoty převážila nad všemi ostatními úvahami. Nejjednodušší cestou ke sjednocení v tuto chvíli není zakládání nové strany, které může být dost vleklé.

K vytvoření jednoty je možné využít jednu ze stran, které vznikly minulý rok. Podle mého názoru je pro to nejvhodnější Budoucnost.

Rozcestí

Šance ČSSD na volební úspěch je mizivá, stejně jako je vysoce nepravděpodobné, že se po volebním debaklu reformuje. Každá volební porážka ČSSD — a že jich bylo — šance na reformu spíše snížila než zvýšila. ČSSD se vždy ještě více zapouzdřila.

A po volbách nebude ani větší šance na vytvoření nové větší strany. Lidé jsou nejvíce politizovaní právě před volbami. Vzhledem k vývoji v tradičních levicových stranách, nespokojenosti mezi jejich členy a voliči a čím dál menší ochotě voličů to vše překousnout a přeci jenom ten hlas některé z nich dát, je dát šanci nové straně na levici jedinou nadějí, že vývoj v Česku nebude kopírovat Orbánovské Maďarsko na desetiletí dopředu.

Levicovým voličům chybí naděje. Pokud jim ji nedáme vy, propadnou beznaději.

Diskuse

Velmi otevřený, upřímný a přesný rozbor situace; ovšem v takových případech říkám příznivcům sociální demokracie (respektive jiných levicových subjektů) - levici nedokážete dát nový impuls, pokud nedokážete přijít s opravdu novou, svěží, inspirativní ideou.

Pavel Šanda se odvolává na to, jak mnoho dobrého toho sociální demokracie udělala; jenže nedá se nic dělat, ale v politice platí právě aktuální přítomnost, a nikoli minulost. Minulostí se zabývají historici.

Zrovna v minulých dnech jsem tu psal o tom, jaká je r e á l n á voličská základna ve společnosti nalevo od středu: tento "nový volič" už neprovozuje třídní boj, a to ani v umírněném soc. dem. pojetí. Tato středolevá část populace má určité sociální cítění, taktéž ekologické - ale zároveň je liberálně, a tedy spíše individualisticky orientovaná. Krátce řečeno: tato část společnosti si najde svou reprezentaci daleko spíše u Pirátů, nežli u tradiční sociální demokracie. A v tradici sociální demokracie toho není k nalezení nijak mnoho, čím by tohoto "nového voliče" bylo možno oslovit.

Samozřejmě, nějaké aktivity ve prospěch chudých či jinak znevýhodněných je vždycky možno vykonávat; ale to všechno je ve své podstatě jenom defenzivní činnost, není to nic s čím by bylo možno podniknout nějakou ideovou ofenzivu v současné společnosti.

MP
April 24, 2021 v 10.38
Josefu Poláčkovi

Krize sociální demokracie má málo společného s levicí. Přesněji jen jedno -- sociální demokracie a zelení se neobejdou bez ideového rozměru, tyto strany nelze dost dobře integrovat jen koryty. Řekněme, že bez toho neobejdou pro jejich levicovost.

A neobejde se bez relativně aktivního spolkového politického života. Když sociální demokraté v devadesátých letech rozdávali na ulici růže, stáli u volebních stánků a diskutovali s lidmi, když organizovali v městečku na Vrchovině konferenci o Laušmanovi, v Krumlově večer s Erazimem Kohákem nebo v Chomutově diskusi s Pavlem Dostálem, měly ty akce možná někdy hodně amatérskou produkci, ale pro organizátory -- a to bývala vesměs celá místní organizace -- to byla událost, která jim dodávala hrdost na to, že jsou sociálnímu demokraty.

Naposledy jsem byl v Lidovém domě na jakési akci Masarykovy dělnické akademie* a jedna z matadorek těch devadesátých let se v diskusi pokusila vysvětlit jistému významnému straníkovi, jak by bylo potřeba podpořit nějakou tradiční sešlost u nich v B., kterou tam socaní pořádají už dvacet let. Aby bylo jasno, nechtěla peníze, ale pomoc se sháněním reprezentanta ČSSD jako hlavního řečníka.

Bylo to tomu významnému straníkovi trapné, od toho jsou přeci agentury, které strana platí a řádný zdeúřední postup přes organizační struktury strany , copak on má čas mluvit s každou řadovou přítelkyní?

Mne to bylo trapné taky. Řadu let jsem si s tím významným straníkem tykal, dost jsem s ním vypil a strávil jsem s ním dost hodin nad přípravou jeho veřejných vystoupení, tehdy v devadesátkách pochopitelně zadarmo. A teď jsem věděl, že se sluší kvůli té přítelkyni z B., abych mu veřejně po přátelsku řekl : Drahý L***, odšpuntuj se a di s tím svým blazeovaným ksichtem do p***.

Neřekl jsem to, potichu jsem odešel a od té doby na akce MDA nechodím. Nedostávám se rád do trapných situací. Ale stydím se, měl jsem to tehdy udělat, pro tu paní z B. a taky pro tu ČSSD, kterou jsem pomáhal v devadesátých letech udělat jako parlamentní stranu a kterou ti významní straníci zmrzačili k nepoznání.

Mimochodem v jednom se Pavel Šanda mýlí. Nejsou v ČSSD oddělené skupiny "sociálních demokratů" a " prospěchářů". Jádro prospěchářů tvoří sociální demokraté, kteří se přizpůsobili.

* Ona to už není Masarykova dělnická akademie, ale jen Masarykova akademie. Přátelům, kteří ji ovládli a de facto pohřbili -- pro tu "dělnickou" přednášel Karel Kosík, Eduard Goldstücker, Erazim Kohák, Jaroslav Šabata -- se to "dělnická" zdálo příliš demodé.

Což o to, pane Profante: i já sám ve vztahu k levici také znovu a znovu opakuji, že už opravdu není možné stále předstírat, jako by jejím základním nositelem a subjektem i nadále byla dělnická třída. V tomto smyslu bych tedy odstranění onoho atributu či vymezení "dělnická" z názvu Masarykovy akademie nepovažoval za zcela nelegitimní.

Ovšem: jako nevyhnutelný další krok by pak bylo zapotřebí nalézt nový subjekt, a nového nositele levicové politiky. Respektive přesněji: levicové ideje, a levicové aktivity. A právě tady mám velké pochybnosti o tom, jestli současná sociální demokracie má vůbec nějak jasno v tom, koho chce vlastně oslovit. A především: koho by ještě chtěla/mohla inspirovat.

Opakuji ještě jednou: moderní, umírněně levicový program si soc. dem. nechala vzít Piráty. Co pak tedy sociální demokracii vlastně ještě zbývá? - Vlastně opravdu sotva co jiného, nežli tak nějak vyžívat z podstaty (je samozřejmě ještě pořád nemálo lidí kteří jsou sociálně znevýhodnění); ale toto už v naprosté většině není skutečně aktivní část společnosti. Omezovat se jenom na tento segment populace neznamená nakonec nic jiného, nežli zredukovat svou činnost víceméně jenom na charitu.

Mimochodem, ta scéna s odmítnutím pomoci funkcionáře z centra vůči "pouze" místní organizaci strany je naprosto symptomatická: dokud je nějaké hnutí živé, je neseno ideou a nadějí do budoucna - potud jsou i jeho příslušníci ochotni obětovat ze svého volného času něco navíc, panuje zde duch vzájemné spolupráce a solidarity. Zatímco když je idea mrtvá (respektive vyšumělá), pak už zbývají fakticky jenom ty funkce.

Jistě, situace levice je dnes obecně velmi těžká, je krajně obtížné hledat novou orientaci, novou vůdčí ideu. Ovšem - je velká otázka jestli současná sociální demokracie vůbec ještě něco takového doopravdy hledá.

Ještě k těm "sociálním demokratům" a "prospěchářům": Pavel Šanda samozřejmě ví, že ti dnešní prospěcháři jsou svým původem sociální demokraté.

On se ale zřejmě domnívá, že vedle toho i v současné soc. dem. stále ještě přežívá určité množství opravdových, původní ideji oddaných sociálních demokratů.

Neodvažuji se soudit, není-li to až přílišný optimismus; tohle si už sociální demokracie musí rozhodnout sama.

Ale nějak mám pocit, že P. Šanda sám tuší, že uvnitř současné soc. dem. sotva existuje nějaká reálná naděje na změnu; a proto chce spojit síly doposud roztříštěné levice. Tedy těch jejích částí, které by bylo možno tak či onak považovat za levici autentickou.

PM
April 30, 2021 v 23.8
Levicové hlasy leží na chodníku

ano, ale v prostředí vyžité neoliberální etiky.

A proto spíš na chodníku v NYC.

Dominující zažitá nedůvěra v možnost vzniku funkčního právního uspořádání zaručuje pravici prostor k zajišťování preference.

Na chodníku má na vybranou nacionalismus, antikomunismus, xenofobii, atdatd ............... jak trefně definuje ODS L.Jelínek.

Sobotka neměl s ANO na výběr, jinak by musel vládnout s těmi, co právě dovládli a projeli volby.

Současná ČSSD už na výběr měla.

A rozhodla se spolupodílet na vytvoření klientelistického banánistánu nepředstavitelných rozměrů. Andrej Babiš je ve střetu zájmů a neoprávněně čerpá desítky miliard dotací a ČSSD je ta, která ho drží u moci.

Nejhorší je, že se to rozlezlo do celého státu jako metastázující rakovina.

Včera jsem se konečně dokopal zjistit, proč vlastně není Babiš za střet zájmů stíhaný. Nejvyšší kašpárek, pardon státní zástupce Pavel Zeman, sice konstatoval v souvislosti s Babišem vlastněnými médii, že je zcela prokazaelně ve střetu zájmů a otevřeně tak porušuje zákon, nicméně žalobu na něj nepodá. Vysvětlení je tak bizarní, že jsem ho musel číst 3x a stejně ho nemůžu pobrat. Typické právnikaření (synomymum politikaření). Převyprávím ho, aby ještě víc vyniklo --- jako kdyby se tvrdilo, že část lidí občas třeba vylije nějaké zbytky po malování nebo tak do potoka. Státní zástupci nejsou schopni toto odstíhat, takže když někdo otráví Bečvu a zabije mj. 40 tun ryb, také nebude stíhaný, aby nebyl porušen princip rovnosti před zákonem. Kriste Bože!

Kdo dokáže pochopit, ať chápe.

Jedou v tom státní zástupci, policajti, významní úředníci ........ hrůza.

Deagrofertizace a deANOnizace bude bolestná a dlouhá.

A v tomto jede současná ČSSD s prdelemi přirostlými k lukrativním křeslům.