Velmi otevřený, upřímný a přesný rozbor situace; ovšem v takových případech říkám příznivcům sociální demokracie (respektive jiných levicových subjektů) - levici nedokážete dát nový impuls, pokud nedokážete přijít s opravdu novou, svěží, inspirativní ideou.

Pavel Šanda se odvolává na to, jak mnoho dobrého toho sociální demokracie udělala; jenže nedá se nic dělat, ale v politice platí právě aktuální přítomnost, a nikoli minulost. Minulostí se zabývají historici.

Zrovna v minulých dnech jsem tu psal o tom, jaká je r e á l n á voličská základna ve společnosti nalevo od středu: tento "nový volič" už neprovozuje třídní boj, a to ani v umírněném soc. dem. pojetí. Tato středolevá část populace má určité sociální cítění, taktéž ekologické - ale zároveň je liberálně, a tedy spíše individualisticky orientovaná. Krátce řečeno: tato část společnosti si najde svou reprezentaci daleko spíše u Pirátů, nežli u tradiční sociální demokracie. A v tradici sociální demokracie toho není k nalezení nijak mnoho, čím by tohoto "nového voliče" bylo možno oslovit.

Samozřejmě, nějaké aktivity ve prospěch chudých či jinak znevýhodněných je vždycky možno vykonávat; ale to všechno je ve své podstatě jenom defenzivní činnost, není to nic s čím by bylo možno podniknout nějakou ideovou ofenzivu v současné společnosti.

Krize sociální demokracie má málo společného s levicí. Přesněji jen jedno -- sociální demokracie a zelení se neobejdou bez ideového rozměru, tyto strany nelze dost dobře integrovat jen koryty. Řekněme, že bez toho neobejdou pro jejich levicovost.

A neobejde se bez relativně aktivního spolkového politického života. Když sociální demokraté v devadesátých letech rozdávali na ulici růže, stáli u volebních stánků a diskutovali s lidmi, když organizovali v městečku na Vrchovině konferenci o Laušmanovi, v Krumlově večer s Erazimem Kohákem nebo v Chomutově diskusi s Pavlem Dostálem, měly ty akce možná někdy hodně amatérskou produkci, ale pro organizátory -- a to bývala vesměs celá místní organizace -- to byla událost, která jim dodávala hrdost na to, že jsou sociálnímu demokraty.

Naposledy jsem byl v Lidovém domě na jakési akci Masarykovy dělnické akademie* a jedna z matadorek těch devadesátých let se v diskusi pokusila vysvětlit jistému významnému straníkovi, jak by bylo potřeba podpořit nějakou tradiční sešlost u nich v B., kterou tam socaní pořádají už dvacet let. Aby bylo jasno, nechtěla peníze, ale pomoc se sháněním reprezentanta ČSSD jako hlavního řečníka.

Bylo to tomu významnému straníkovi trapné, od toho jsou přeci agentury, které strana platí a řádný zdeúřední postup přes organizační struktury strany , copak on má čas mluvit s každou řadovou přítelkyní?

Mne to bylo trapné taky. Řadu let jsem si s tím významným straníkem tykal, dost jsem s ním vypil a strávil jsem s ním dost hodin nad přípravou jeho veřejných vystoupení, tehdy v devadesátkách pochopitelně zadarmo. A teď jsem věděl, že se sluší kvůli té přítelkyni z B., abych mu veřejně po přátelsku řekl : Drahý L***, odšpuntuj se a di s tím svým blazeovaným ksichtem do p***.

Neřekl jsem to, potichu jsem odešel a od té doby na akce MDA nechodím. Nedostávám se rád do trapných situací. Ale stydím se, měl jsem to tehdy udělat, pro tu paní z B. a taky pro tu ČSSD, kterou jsem pomáhal v devadesátých letech udělat jako parlamentní stranu a kterou ti významní straníci zmrzačili k nepoznání.

Mimochodem v jednom se Pavel Šanda mýlí. Nejsou v ČSSD oddělené skupiny "sociálních demokratů" a " prospěchářů". Jádro prospěchářů tvoří sociální demokraté, kteří se přizpůsobili.

* Ona to už není Masarykova dělnická akademie, ale jen Masarykova akademie. Přátelům, kteří ji ovládli a de facto pohřbili -- pro tu "dělnickou" přednášel Karel Kosík, Eduard Goldstücker, Erazim Kohák, Jaroslav Šabata -- se to "dělnická" zdálo příliš demodé.

Což o to, pane Profante: i já sám ve vztahu k levici také znovu a znovu opakuji, že už opravdu není možné stále předstírat, jako by jejím základním nositelem a subjektem i nadále byla dělnická třída. V tomto smyslu bych tedy odstranění onoho atributu či vymezení "dělnická" z názvu Masarykovy akademie nepovažoval za zcela nelegitimní.

Ovšem: jako nevyhnutelný další krok by pak bylo zapotřebí nalézt nový subjekt, a nového nositele levicové politiky. Respektive přesněji: levicové ideje, a levicové aktivity. A právě tady mám velké pochybnosti o tom, jestli současná sociální demokracie má vůbec nějak jasno v tom, koho chce vlastně oslovit. A především: koho by ještě chtěla/mohla inspirovat.

Opakuji ještě jednou: moderní, umírněně levicový program si soc. dem. nechala vzít Piráty. Co pak tedy sociální demokracii vlastně ještě zbývá? - Vlastně opravdu sotva co jiného, nežli tak nějak vyžívat z podstaty (je samozřejmě ještě pořád nemálo lidí kteří jsou sociálně znevýhodnění); ale toto už v naprosté většině není skutečně aktivní část společnosti. Omezovat se jenom na tento segment populace neznamená nakonec nic jiného, nežli zredukovat svou činnost víceméně jenom na charitu.

Mimochodem, ta scéna s odmítnutím pomoci funkcionáře z centra vůči "pouze" místní organizaci strany je naprosto symptomatická: dokud je nějaké hnutí živé, je neseno ideou a nadějí do budoucna - potud jsou i jeho příslušníci ochotni obětovat ze svého volného času něco navíc, panuje zde duch vzájemné spolupráce a solidarity. Zatímco když je idea mrtvá (respektive vyšumělá), pak už zbývají fakticky jenom ty funkce.

Jistě, situace levice je dnes obecně velmi těžká, je krajně obtížné hledat novou orientaci, novou vůdčí ideu. Ovšem - je velká otázka jestli současná sociální demokracie vůbec ještě něco takového doopravdy hledá.

Ještě k těm "sociálním demokratům" a "prospěchářům": Pavel Šanda samozřejmě ví, že ti dnešní prospěcháři jsou svým původem sociální demokraté.

On se ale zřejmě domnívá, že vedle toho i v současné soc. dem. stále ještě přežívá určité množství opravdových, původní ideji oddaných sociálních demokratů.

Neodvažuji se soudit, není-li to až přílišný optimismus; tohle si už sociální demokracie musí rozhodnout sama.

Ale nějak mám pocit, že P. Šanda sám tuší, že uvnitř současné soc. dem. sotva existuje nějaká reálná naděje na změnu; a proto chce spojit síly doposud roztříštěné levice. Tedy těch jejích částí, které by bylo možno tak či onak považovat za levici autentickou.

ano, ale v prostředí vyžité neoliberální etiky.

A proto spíš na chodníku v NYC.

Dominující zažitá nedůvěra v možnost vzniku funkčního právního uspořádání zaručuje pravici prostor k zajišťování preference.

Na chodníku má na vybranou nacionalismus, antikomunismus, xenofobii, atdatd ............... jak trefně definuje ODS L.Jelínek.