Dlouho jsem byl na pochybách, zda mám v letošních volbách volit ČSSD. Po dlouhém zvažování všech pro a proti jsem se nakonec rozhodl, že ano. Důvody shrnuji v tomto článku.

Politickou krajinu liberálních demokracií můžeme rozdělit do čtyř kvadrantů strukturovaných na základě dvou protínajících se os. Tyto osy demonstrují dva typy konfliktů. Horizontální osa demonstruje konflikt mezi levicí a pravicí, vertikální osa konflikt mezi liberalismem a konzervativismem.

Sociologickými metodami lze celkem spolehlivě určit pozici politických aktérů v těchto kvadrantech. Podle toho je pak můžeme dělit na levicově liberální, pravicově liberální, levicově konzervativní a pravicově konzervativní. Samozřejmě, jednotliví aktéři nezaujímají krajní pozice obou os, ale ve větší či menší vzdálenosti od nich.

Čím je politický aktér politicky vyhraněnější, tím blíže má k některé z krajních pozic; naopak, čím méně je vyhraněnější, tím blíže má k pomyslnému středu mezi nimi. Logika fungování liberálních demokracií postupně nutila jejich aktéry zaujímat neextrémní pozice, a tak snadněji dospívat k politickému konsensu.

Politická dynamika liberálních demokracií byla dlouho ovlivňována privilegovaným postavením konfliktů odehrávajících se na levo-pravé ose; v popředí konfliktů byly ekonomicko-sociální otázky. Konflikty na kulturní ose nebyly pro tuto dynamiku rozhodující, spíše komplementární. A to proto, že v politickém boji o charakter moderní demokracie hrál pokrokovou roli liberalismus, zatímco konzervativismus roli spíše brzdící.

Proto mluvíme o našich demokraciích jako liberálních, a nikoli konzervativních. Politická mapa liberálních demokracií se také vyznačovala poziční převahou subjektů umístěných v levicově liberálním nebo pravicově liberálním kvadrantu. Dlouho prakticky neexistovaly významnější subjekty, které by se umisťovaly v levicově-konzervativním kvadrantu.

V pravicově konzervativním kvadrantu operovalo vždy více subjektů než v levicově konzervativním; ale i ty byly vzdáleny extrémnímu konzervativismu. Konzervativismus se postupně liberalizoval a stal se rovněž spolehlivou oporou liberálních demokracií.

Konzervativní (kontra)revoluce

Politická dynamika liberálních demokracií primárně založená na ekonomických konfliktech se však začala v posledních dekádách měnit. Vlivem hospodářské krize 2008 a migrační krize 2015 se nálady veřejnosti posunuly a postoje politiků v konzervativním směru. V politickém diskurzu se konstituoval extrémní pravicově-konzervativní narativ, který se jej snaží agresivně ovládnout.

Snaží se změnit politickou dynamiku liberálních demokracií tím, že ji přesměrovává ze socioekonomické na kulturní osu. Účelem tohoto manévru je antagonistickými útoky na liberalismus delegitimizovat liberální model demokratické společnosti. Liberalismus se stává pro konzervativce „nepřítelem“, kterého je třeba za každou cenu zničit, a to všemi prostředky, snad jen s výjimkou fyzické likvidace jeho stoupenců.