Velmi sympatické a angažované vyjádření, autorovi je možno víceméně ve všech ideových bodech přisvědčit. Zásadní otázkou ovšem je, jestli od sociální demokracie neočekává a nežádá více, nežli kolik je tato strana ještě schopná ze sebe vydat.

"Sociální demokracie však ze své podstaty musí hledat pokrokovou universalistickou perspektivu" - tady by bylo nutno se do hloubky zamyslet nad tím, co je skutečnou a reálnou "podstatou" strany sociálně demokratické.

Ve svém prvním komentáři k výsledku voleb jsem položil otázku, jestli volební propad levice znamená konec levice vůbec - anebo je ale pouze koncem levice staré. A pod článkem s volební analýzou výsledku strany Pirátů jsem napsal, že sociální demokracie ustrnula na přesvědčení, že je možno donekonečna vyžít z dřívějšího, velkého příběhu vyhraněných sociálních bojů a střetů.

Autor v podstatě zcela správně uvádí, o co by se dnes vlastně mělo jednat: o "dynamiku humanizace společnosti nesené propojením myšlenek svobody a rovnosti".

Ovšem: tradiční sociální demokracie svou agendu viděla v prvé řadě v principu rovnosti. Ne snad že by zde nebyly i určité elementy svobody; ale sotva by bylo možno sociální demokracii podezřívat z toho, že by dokázala vztah svobody a rovnosti pojmout jako to, co ve svém jádru je: jakožto dialektický, tedy principiálně rozporuplný vztah, jehož protikladnost je teprve nutno překonat cestou velice náročné a velice komplexní dialektické syntézy.

Sociální demokracie se "zasekla" jenom na principu rovnosti; a jak je vidět, moderní dynamická, v zásadě individualistická společnost není ochotna toto pouhé rovnostářství nadále honorovat.

Sociální demokracie uvízla ve sporu konzervativců tíhnoucích k autoritářskému populismu a liberálů tlačících progresivistickou agendu. Měla by si především uvědomit, že má být nejen sociální, ale také demokratická, přičemž demokracie je ta vyšší hodnota, i kdyby to znamenalo stát proti autoritářům po boku demokratické pravice.

Dále v kulturních otázkách by měla stát někde mezi liberálními Piráty či Zelenými a konzervativními lidovci, neboť oba jsou jejich přirozenými partnery svými sociálními důrazy a oběma krajním pohledům na totéž lze přiznat určitou legitimitu.

Ale taková transformace je s Hašky, Onderky a vůbec zemanovci neproveditelná. Nezbytná je buď očista, nebo rozštěpení strany.

Ano, drtivá porážka ČSSD by mohla dodat nový impuls progresivnímu křídlu, aby zahájilo proces obnovy. Neboť konzervativní křídlo nese tak nepochybnou vinu na této porážce, že jeho pozice je v tuto chvíli těžce otřesená.

Ovšem - velká otázka je, jestli se v mezidobí progresivní síly ve straně nedostaly už do tak hluboké defenzivy, že už ani za těchto příznivých okolností nenajdou síly k obrodnému procesu. Navíc je nutno si uvědomit: v ČSSD sice utrpělo porážku konzervativní vedení - ale personálně v ní konzervativní element zřejmě stále (vysoce) převažuje.

Za této situace by opravdu jediná naděje spočívala v tom, že progresivní křídlo by se odštěpilo; i za cenu ztráty tradiční značky. Ovšem i tady zůstává otázka, zdali by k takovému činu progresivisté měli 1. dostatečnou váhu (tj. především počet členů), a 2. dostatečně nosnou ideu.

Řekl bych, že se v tomto ohledu mnohé vyřeší samo. Rozhodně se zemanovci, ty držela pohromadě Milošova osobnost -- ono to v posledních letech vypadá dost neuvěřitelně, ale on kdysi dokázal na lidi hodně zapůsobit. Ta hradní svoloč je převzít nedokáže a uvnitř partaje také nemají profilující osobnost, bude z nich další skupina, pro kterou bude ČSSD program aktivního stáří.

A Hašek a jemu podobní nepatří k těm, kdo by dokázali v hubených letech odedřít návrat strany, nanejvýš se ho v případě úspěchu za par let pokusí ukrást.

Obávám se, že pamětníkům mohou ta slova „socialistická obroda“ evokovat docela dost nepříjemné časy (kdysi to totiž v Rudém právu byla samá „socialistická obroda“ nebo „obroda socialismu“, a pak to stejně šlo všechno do háje). Ty, co to už nepamatují, zase ale ta „platforma socialistické obrody“ asi nijak moc oslovit nemůže. Takže bych se docela obával, že tohle oslovení může být spíše odrazující už jen kvůli nevhodné volbě slov.

Pro mě nesrozumitelný článek plný prázdných frází.

V ČSSD jsou zjednodušeně řečeno dvě křídla.

"Progresivisté" (nebo snad liberálové) zaklínající se modernizací, kterou ovšem nikdy nespecifikují. Tito lidé mi poněkud splývají se Zelenými a Piráty a zařadil bych tam Petříčka, Netolického, Šmardu atd. Nevím zda by dokázali pohřbít ČSSd, ale sociálně-demokratickou myšlenku podle mě ano.

A pak dejme tomu "pragmatici" (spíše ne konzervativci) jako jsou Maláčová, Stropnický, Onderka, snad i Paroubek a další ze "staré gardy", i když asi už bez většího vlivu. Ti, i když jsou o trochu levicovější než první zmínění, ovšem zjednodušeně řečeno dovedli stranu tam, kde je.