Sociální demokracii nemohou stavět na nohy ti, kdo ji dostali do kolen
Karel MachovecVolební výsledek ČSSD byl zákonitým vyústěním dlouhodobě neřešených problémů, jež korunovala nepřijatelná koalice s Babišovým ANO. Stranu musí převzít lidé jednak nezatížení minulými chybami a jednak ochotní k široké spolupráci.
Volební výsledek ČSSD nebyl bleskem z čistého nebe. Byl výsledkem dlouhodobého dění, přehlížení a zlehčování chyb, absence kritického vyhodnocování působení strany, zásadních nedostatků v komunikační strategii a PR obecně. A také personálního vyčerpání strany.
Není tedy pouze výsledkem působení současného vedení. To však nebylo schopno se s uvedenými jevy vypořádat, ale naopak po posledním sjezdu spíše negativní tendence zesílilo.
Vedení strany, zvolené na sjezdu, s konceptem koaliční spolupráce s hnutím ANO svázalo svoji legitimitu počítaje v to i několikrát nastavené — a poté podlezené — „nepřekročitelné červené“ linie, včetně tolerování podvodu koaličního partnera při hlasování o zrušení superhrubé mzdy. Ve volbách tak o tuto legitimitu přišlo jako celek, stalo se obětí mobilizace společnosti proti Andreji Babišovi, nebylo schopno reagovat na tento fakt v kampani, a pro veřejnost představovalo „ty, kteří drží Babiše u moci“ — jakkoli může být takové konstatování pro některé jednotlivce ve vedení strany zraňující a do jisté míry i nespravedlivé.
Neúspěch ve volbách nelze tentokrát svést ani na vnitrostranickou opozici. Nikdy v historii ČSSD se poražená část nechovala tak loajálně, jako tomu bylo po minulém sjezdu. A dokonce i obvyklé alibi, že za všechno může zlé a nepřející okolí, padá, protože jde už o čtvrté prohrané volby za sebou, a je tedy nejvyšší čas hledat odpovědnost především ve vlastních řadách a ve fungování strany jako celku.
"Co by tedy mělo nové vedení ČSSD udělat? Především vyjasnit si ideovou a hodnotovou orientaci strany, aby znova byla opravdovou sociální demokracií." - Právě v tom zřejmě bude jádro pudla.
Karel Machovec v první části svých analýz stavu současné české sociální demokracie naříká především nad jejím personálním složením na vedoucích pozicích. Jenže: každý politický subjekt je poháněn především silou svých vlastních idejí, svých programů. A tyto ideje, tyto programy pak také přitahují příslušné osobnostní typy.
Vlastně už celá léta vytýkám sociální demokracii, že není schopna přijít s žádnými novými idejemi, které by mohly "zapálit". Které by mohly oslovit, zaujmout osoby a osobnosti aktivní, přesvědčené, zapálené pro věc.
Současná sociální demokracie svou agendou ze všeho nejspíše připomíná nějaký úřad sociálního zabezpečení; který sice tak nějak plní svou agendu podporovat lidi v nouzi, ale to je také víceméně všechno. Není tu nic, co by mohlo zažehnout nějaký nový plamen. A takovýto úřad sociální péče pak samozřejmě směřuje k byrokratismu. Případně k technokratismu moci. A proto také přitahuje osoby, kterým tento byrokratismus a technokratismus vyhovuje, protože od nich nevyžaduje nic více nežli víceméně mechanické výkony konvenční denní agendy. Podle toho to pak také vypadá.
Ostatně, Karel Machovec opomněl zmínit jednu věc: že touto bezideovostí netrpí jenom sociální demokracie česká, nýbrž ta je obecným rysem víceméně všech sociálně demokratických stran současnosti. A to z těch samých důvodů: nejsou schopny uchopit základní problémy existence člověka, jeho (ne)svobody v současném kapitalismu, a víceméně stále ještě nostalgicky žijí ve vzpomínkách na štědrý sociální stát šedesátých let minulého století.
Kdyby někdo náhodou nevěděl, kdo je to pan Machovec, tak je to pán, který ačkoli byl členem ČSSD, tak v roce 1996 podpořil státní rozpočet navržený pravicí. Mimo jiné.
Už jen čekám, až pan Patočka poprosí o komentář v ČSSD třeba Davida Ratha.