Včera se konala panelová diskuse Masarykovy demokratické akademie k výsledkům voleb. Položil jsem jejím účastníkům dotaz tohoto znění:

"Ve volbách zjevně propadly všechny levicové strany, které se spolehly jenom na klasickou sociální agendu. Chystá se jmenovitě v sociální demokracii nějaká zásadní revize ideových východisek, anebo má platit heslo "dále po staru"?

Účastníci panelu (z nichž někteří ČSSD stojí v každém případě blízko) ujistili, že dojde k zásadnímu přehodnocení programu, že žádné "dále po staru" nebude.

Ovšem v dnešním rozhoru pro deník Právo Jana Maláčová, dost možná příští předsedkyně ČSSD, vyhlásila: "My jsme materialistická (!!) strana a máme řešit základní socioekonomická témata."

Jinak řečeno: dále po starém. Stále setrvávání přesně na té - pouze - klasické sociální agendě, s kterou právě teď sociální demokracie šla do kytek. Žádné zdržování se s nějakými novými idejemi; my jsme přece "materialistická" strana!

Opravdu nedokáže, anebo nechce Maláčová vidět, že člověk dnešní doby si evidentně žádá něčeho více, nežli pouhý materialismus?...

Jenže oni se právě socani o sociální agendu opírali nedostatečně. I když ten Maláčové slovník, výraz "materialistický" se mi líbí :-)

Zatím to vypadá, že se v ČSSD formují křídla a propuká boj o moc, také se řeší relativní prkotiny typu stranických stanov, někteří žvaní o tradici strany, která např. vybojovala volební právo pro všechny, jakoby to dnes něco znamenalo. Ti lidé jsou, zdá se, nepoučitelní.

Ale, pane Poláčku, vždyť ta ČSSD - a s ní i nejedna sociální demokracie v zahraničí - zachází na úbytě právě proto, že ono "po staru" - to jest na prvním místě uskutečňování sociální spravedlnosti - opustila.

Váš Jiří Vyleťal

Bohužel, pánové - skutečností je naprostý opak. Protože ona nepropadla jenom (relativně umírněná) sociální demokracie; nýbrž ještě daleko více propadly i strany s radikální sociální rétorikou. Německá "Die Linke" se propadla prakticky o polovinu ve srovnání s minulými volbami; a česká Levice stagnuje na marginální velikosti šesti stovek obdržených hlasů.

Opakuji proto ještě jednou: ztroskotaly strany, které se spolehly jenom a pouze na sociální agendu. Dnešní volič je mnohem více středový, nežli aby bylo možno ho mobilizovat jenom sociální rétorikou; a od politických stran a lídrů očekává přece jenom něco víc, nežli pouhé navyšování sociálních dávek.

------------------------------------

Mimochodem, jednu z hlavních příčin propadu radikální levice vystihl dřívější charizmatický představitel německé "Die Linke", když napsal že její volební plakáty typu "Zmrazit nájmy - TEĎ!", nebo "Vlaky a autobusy všude a zadarmo - TEĎ!" působí na voliče přehnaně a nedůvěryhodně. Lidé si pak daleko spíše řeknou: "No ano, to zní sice hezky - ale kde na to chcete vzít!?..."

Právě tohle je trvalým problémem radikální levice: ona chce rozdávat peníze tomu a onomu, plnými hrstmi; ale kde na to vzít prostředky, s tím už si většinou příliš hlavu neláme.

Pane Poláčku, když příčinou propadu levice je rozdávání peněz, proč potom Babišovo hnutí ANO (které rozdávalo peníze) má největší počet mandátů?

Pane Poláčku,

já bych do toho volebního debaklu ČSSD německou levici netahal. Není to vůbec potřeba.

ČSSD by totiž s tou či onou sociální tématikou anebo s vůbec žádnou sociální tématikou, ba i s dokonalým receptem na dokonalý svět, stejně propadla. Po řadu let jí totiž reprezentovali lidé, kteří představovali všechno možné, jen ne sociální demokraty, čímž dosáhla připravila o důvěru svých voličů. A to dokonce i těch, kteří jí promíjeli, omlouvali jí, trpělivě čekali na slibované změny, snažili se věřit v nespočet slibovaných občerstvovacích kůr, ba i ve vidiny konečného - asi už třicátého - odražení se ode dna. A ono pokaždé kde nic tu nic. A tak to voliči ČSSD zabalili. Co také jiného, že?

Co vlastně ČSSD opustila?

Ona správná odpověď je: Kdeco., ale co vlastně máte na mysli?

Rád bych si myslel, že prohrála, protože se vykašlala na zvyšování šancí na vzdělání bez rozdílu toho, jak bohatí jsou rodiče a kde v republice žijí.

Rád bych si myslel, že prohrála, protože se vykašlala na sociální bytovou politiku.

Rád bych si myslel, že prohrála, protože asistovala při erozi českého zdravotnictví.

Rád bych si myslel, že prohrála, protože se vykašlala na prosazování daňového systému, který rozkládá břemeno daní tak, aby i ti bohatí nesli zátěž, která je tíží alespoň z části tak, jako ty s příjmy kolem mediánu.

Ještě by těch odstavců "Rád bych si myslel, ..." bylo pár, ale ani u jednoho se nejsem schopen přesvědčit, že se nějak významně podílel na porážce té kdysi levicové strany.

Pane Nusahrte - naprosto správná poznámka. Která plně podporuje mou tézi, že nejvlastnější příčinou propadu levicových stran byla jejich fixace na pouze sociální agendu.

Levicové strany jako by pořád ještě žily v přesvědčení, že stále ještě trvá třídní boj. Ne nutně v té klasické marxisticko-revoluční podobě, ale třeba v té víceméně sociálnědemokratické podobě z poválečných let, kdy proti sobě stály dva velké, ideově protichůdné bloky: blok námezdně pracujících, a blok kapitálu. A kdy se vedly boje o sociální stát, o ty či ony výdobytky pro stranu námezdně pracujících.

Jenže - dnešní svět je opravdu už někde jinde. Naprostá většina obyvatelstva se už nezajímá o tento třídní konflikt - nýbrž jejich primárním zájmem ve volbách je to, kdo dokáže efektivně řídit stát, a především kdo dokáže efektivně řídit ekonomiku.

Právě proto padá podpora pro levicové strany - protože jejich základním principem je pouze přerozdělování, ale nikoli tvorba.

Babiš stále může bodovat se svým "makáme!" - to je pozitivní program tvorby hodnot, se kterým se může ztotožnit i mnoho takových, kteří nevyznávají typicky pravicové hodnoty výkonu za každou cenu.

Lidé v současnosti (a to i "pracující třída") chtějí především rozumnou, efektivní, neideologickou správu státních záležitostí. Právě proto v německých volbách zvítězil Olaf Scholz - ne proto že je sociální demokrat (daleko spíše p ř e s t o že je sociální demokrat) - ale proto že právě v záležitosti kompetence řídit stát zanechal své dva konkurenty - Lascheta a Baerbockovou - ve výzkumech veřejného mínění daleko za sebou.

Opakuji tedy znovu a znovu: jít dnes do voleb jenom a pouze s tématy ryze sociálními, to je víceméně zaručená cesta k porážce. Lidé sice samozřejmě rádi přijmou sociální opatření v jejich prospěch - ale jestliže je poskytovatel těchto dávek nedokáže oslovit, zaujmout ničím jiným nežli těmito sociálními dávkami, pak na něj vzápětí zapomenou.

- Jakoupak emocionální vazbu je možno si vybudovat k úřadu sociálního zabezpečení?!... - A velká část současné levice (zdaleka nejen té české) vystupuje právě takto: jako úřad sociálního zabezpečení, nic jiného.

Tak to je, pane Nusharte, odpověď na Vaši otázku, proč u lidí požívá hnutí ANO Andreje Babiše stále ještě mnohem větší popularitu, nežli ideově i personálně bezvýrazné a mdlé strany levice.

Pane Vyleťale, jenže právě toto nejde. Totiž posuzovat výsledky české sociální demokracie izolovaně, bez přihlédnutí k obecnému trendu levicových stran v celé Evropě.

Samozřejmě že je vždy možno objevit a vypočítat celou řadu konkrétních důvodů, proč neuspěla zrovna ta či ona národní levicová strana. Jenže: naprosto jasným trendem současné doby je, že levice propadá víceméně v celé Evropě. Jedinou výjimkou jsou jsou skandinávské země, s jejich tradiční komunitní mentalitou; a pak už jenom jednotlivé výjimky, jako je v současné době Španělsko, a určité oživení italské levice v posledních komunálních volbách.

Ale jinak - opakuji znovu - levice padá a ustupuje ze svých pozic prakticky všude. Totiž: právě tato levice klasická, která se domnívá že si vystačí jenom s ryze sociální agendou.

To naprosto neznamená, že by ve společnosti jako takové mizel levicový hodnotový potenciál; ale tento levicový potenciál se přeskupuje, aktuálně ke stranám levicově liberálním.

Ostatně, k tomuto přeskupování současné levice jsem napsal podrobnější povolební analýzu: https://institutcl.cz/blog/2021/10/26/polacek/

Jak říkal tuším také Miloš Zeman: na každou otázku existuje jednoduchá, snadno pochopitelná, ale bohužel nesprávná odpověď. Jednu nabídl pan Poláček: lidé se prý už nechtějí mít lépe (vést onen třídní boj či snad soupeření, aby to nevyznělo tak agresivně), to jest rovnoměrněji přerozdělovat bohatství společnosti, ale chtějí výkonné technokraty :-)

Podobně hotov, pokud jsem ho dobře pochopil, byl s levici nedávno pan Profant. Je prý neúspěšná, protože chudí jsou líní! :-)

Kdyby mě někdo platil, holt žijem v tom blbém kapitalismu a základní nepodmíněný příjem si rentiéři zavádějí jen pro sebe, nikoli pro chudáky jako já :-), napsal bych více, ale zatím bohužel...

I když přeci jen: právo to technokratické nebo-li pragratické křídlo mělo v ČSSD, myslím, v posledních letech navrch. A předtím, za Sobotky (ale to jsem politiku tak nesledoval) to bylo, řekl bych, jakési technokraticko-liberální pojetí. A dopadlo to, jak dopadlo.

V "neideologickém efektivním řízení státu" jsou již mistři jiní (nebo mohli být): Babiš, Piráti... Ovšem tato neideologičnost je spíše mýtem, skrývá se za ní vláda kapitálu, bohatých, potažmo střední třídy. ČSSD by si měla přestat hrát na hegemona a zcela ideologicky (a pochopitelně silně levicově) se zaměřit na ty, kteří ji doopravdy potřebují - chudí a neprivilegovaní. Ale můžete být pane Poláčku klidný, podle všeho by bylo naivní očekávat, že se tak stane.

Oprava: "I když přeci jen: právě to technokratické nebo-li pragmatické křídlo..."

Drzé čelo je lepší než poplužní dvůr. Ale všeho moc škodí. Podsouváte mi nehoráznosti, proč bych proboha měl říkat, že chudí jsou líni. Ještě by tomu uvěřili a nepracovali by -- a kdo by mi pak nosil k mému oknu v Pražské kavárně s výhledem na Hrad kapučíno a vejce ve skle?

Líní (chudí) v kontextu svých politických aktivit, alespoň tak jsem pochopil vaše zdůvodňování, proč nevznikla nová levicová strana. Nikoli obecně. To by pochopitelně dnes umřeli hlady (a vy byste si např. nemohl užívat své luxusní snídaně).

Jinak pane Profante, ledacos jsem se od vás naučil, ale myslím, že drzejší než vy být nedokážu :-) Z poslední doby bych vzpomenul vaši narážku na to, že radikální levičáci mají rádi autoritativní vůdce, ale OK, dejme tomu že to byl takový vtípek :-)

Ovšem pokud jsem vás v umění být zlý, pane Profane, opravdu předčil, tak se omlouvám a děkuji za výcvik, taktéž děkuji panu Kolaříkovi a Plevovi. Diskuze přeci nebyla marná! A už mlčím :-)

Pane Krupičko, zkuste to konečně pochopit: právě proto že lidé CHTĚJÍ ABY SE JIM VEDLO LÉPE, tak právě proto dávají své hlasy těm stranám, o kterých předpokládají, že budou efektivně řídit národní ekonomiku.

A nikoli těm stranám, které národní ekonomiku rozvrátí tím, že v zájmu přerozdělování ji daněmi a odvody zatíží natolik, že přestane být konkurenceschopná.

Proč si jinak myslíte, že i většina dělnické třídy volí strany pravicové, nebo přinejmenším středové!?...

To máte víceméně pravdu, pane Poláčku. Proto totiž ti lidé, o kterých soudíte, že se chtějí mít lépe, volilo ANO.

Jenže volebním "vítězem" se díky podvodu, který dovoluje porovnávat volební výsledek jedné strany s volebním výsledkem tří stran dohromady, se tímto „vítězem„ stal spolek tří podvodníků ODS, TOP09 a KDU-ČSL. (Jestli to není někomu jasné, tak je to totéž jakoby šestičlenný hokejový mančaft nastoupil proti osmnácti člennému hokejovému mančaftu, že?)

Nebo si snad někdo myslí, že by sám jeden z „vítězných“ tří podvodníků – evidentně ODS bez KDU a bez TOP09 - obdržel o to pouhé půlprocento více než ANO, nad nímž onen podvodný „triumvirát“ takto půlprocentně jako celek „zvítězil“?

Ostatně, oni ti lidé, pane Poláčku, které zmiňujete a kteří se moc dobře nemají a chtěli by se mít lépe, z většiny nepřišli o paměť a pamatují si ty asociální běsy posledních pravicových vlád vedených ODS, tedy vlád Topolánka a Nečase.

Silně pochybuji, že tito lidé by volili trojspolek podvodníků v čele s ODS říkající si Spolu. Což onen trojspolek dobře věděl, proto si sám sebe založil.

Jiří Vyleťal

Pane Poláčku, problém je v tom, že to co prezentujete jako levici, vlastně politologicky vzato moc levicové není.

A pokud bych připustil, že se mýlím a moje zjednodušeně řečeno socialistická (nebo více levicová) alternativa není živatoschopná, pak už mi vychází jen jedna možnost - že tedy lidé v Česku se domnívají, že žádnou levici již nepotřebují.

Znamenalo by to, že jsem (a malé množství mně podobných) nepraktický a pošetilý snílek, který lidem chce vnutit něco, o co nestojí, ... a .... uznávám že je tomu tak, že takový přesně jsem.

A jsem se sebou tuze spokojen! :-)

Pane Krupičko, lidé (a to nejen v Česku) se především domnívají, že nepotřebují žádnou fundamentalistickou levici, která je neustále chce hnát na barikády třídního boje.

Může se Vám to třeba nelíbit; ale je to prostě fakt.

V tomto smyslu je tato Vaše levice skutečně neživotaschopná. Pokud má levice vůbec ještě nějakou šanci na přežití (respektive na zmrtvýchvstání), pak si bude muset najít nové cesty, které dokáží oslovit člověka jednadvacátého století.

Byl bych docela rád, kdyby poznámka o inklinaci radikálních levičáků k autoritativním vůdcům byla jen vtípek. Bohužel jde o fakt doložený až příliš mnoha příklady z moderní historie, dost často krvavými.

Nabízí se několik vysvětlení tohoto sklonu, mám nejraději úvahu o revolučním stroji:

a) Současné zřízení přináší příliš mnoho zla a utrpení, proto je ho třeba odstranit ve prospěch lidštějšího -- říká radikální levičák a má přinejmenším v první větě naprostou pravdu.

b) Kapitalismus se drží navzdory tomu, že nevyhovuje zájmům většiny lidí a velké části z nás je odporný, u moci díky dokonale propracovanému aparátu vykořisťování a útlaku -- říká radikální levičák a má naprostou pravdu.

c) Abychom tento aparát porazili, potřebujeme stejně výkonný aparát, revoluční stroj s dokonalou organizací a uvědomělou kázní, vedený profesionálními revolucionáři, kteří naší věci obětují vše.

A právě ten zdánlivě tak rozumný bod c) znamená přijmutí kapitalistického principu výkonnosti. A s ním také představu vůdců, kteří dokážou revoluční stroj nejlépe řídit a kteří vyjadřují sjednocenou vůli lidu lépe, než by to dokázal on sám -- dokáží ho v případě potřeby železnou pěstí donutit ke štěstí.

Jinými slovy, dokáží těm chudým a potřebným vnutit své "pošetilé a nepraktické sny", aniž by brali ohled na to, co ti chudí chtějí.

to je zajímavá úvaha, nicméně, i když asi nemá smysl to potisící opakovat, mě se netýká, já jsem demokrat. Ovšem nepopírám, že v Česku budou lidé, kteří se danou úvahou řídí.

A pak, pokud vím, tak od už smrti Stalina (a to je zatraceně dlouho) se ve většině evropských komunistických stran (počítám i severozápadní země, kde došlo k postupné transformaci komunistických stran v demokratico-socialistické) rychle vyprofilovalo kolektivní vedení, které samo vygenerovalo lidi jako Dubček či později Gorbačov a v podstatě samo přivodilo pád komunismu.

Pokud jsou mezi lidmi velké majetkové a příjmové rozdíly, lze je nepochybně vyřešit lepším zdaněním (příjmů, nemovitostí, dědictví), které je v Česku zcela nedostatečné. Většina lidí před tím, myslím, nikam neuteče, mají zde své rodiny, majetek, kulturní zázení a některé by ani jinde nevzali (alespoň ne tam, kam chtějí) :-) Zbývá už tedy jen mít stranu, která by to formou všeobecně přijatelného kompromisu dokázala prosadit, některé daně pro bohaté jsou tak nízké a ti bohatí v takové menšině, že by to teoreticky neměl být problém. Prakticky to bylo horší a ČSSD v tomto ostudně selhala.

Ano, s kapitálem je to horší a je třeba opatrněji. Ale i zde je pro větší zdanění prostor. Určitá část kapitalistů, kteří prodávají spotřebné zboží, podnikající formou velkých řetězců v gastronomii, na bázi digitálních platforem či bankovnictví, energetice, vodohospodářství atd., totiž opět nikam neuteče, protože příležitost ožebračovat a vykořisťovat 10 milionů Čechů se přeci nenechá ujít! Pokud náhodou ano, no problem, stát či menší podnikatelé je nahradí, ostatně to by se tak jako tak mělo do jisté míry dít. Řeči, že stát je neschopný správce, se nezakládají zcela na pravdě.

Nefungují snad dobře např. fakultní nemocnice? Zprivatizujeme snad i např. Akademii věd? Nefungovalo dobře obrovské JZD Slušovice a to dokonce v podmínkách reálného socialismu?! Ostatně proto ho Václav Havel (a samozřejmě zdaleka nejen je) nechal zlikvidovat, aby mohl lidem lépe vymývat kapitalismem mozek a lísat se k boháčům ze Západu, hlavně USA.

Dal by se naopak uvést nespočet příkladů selhání trhu a soukromníků: např. velmi nákladná sanace českých bank v devadesátých letech jako důsledek rozkradení země formou kuponové privatizace (kterou Zemanova vláda podle mě chybně vyřešila jejich privatizací; tedy něco se prodat muselo, ale proč proboha všechno?) nebo podobně nákladná sanace bank amerických v první dekádě tohoto milénia.

Pochopitelně, že v případě výroby, která je v rukou globálních gigantů a je náročná na technologie, je nutné být co se týče danění opatrnější. Také všude tam, kde je možné výrobu snadno přestěhovat za levnější pracovní silou.

V selektivním či sektorovém danění nevidím problém, pokud by se EU bránila, kloním se čím dál více k vystoupení z ní, zvlášť pokud by bylo možné se na toto vystoupení připravit lépe než v Británii a dojednat s ní rozumné dohody o další spolupráci (určitou formou zdanění je odbory vyjednané zvýšení mezd, které je zcela selektivní; nebýt silných odborů ve Škodovce, tak jak moc by němečtí akcionáří tamější dělníky vykořisťovali?) . Beztak nás do Evropské unie přijali jen proto, aby nás mohli z jejího severozápadu lépe ždímat. Kapitál odtékající z naší země je mnohem větší, než-li dotace, které jdou opačným směrem, kterých navíc bude pravděpodobně čím dál méně. Prioritou by ovšem měla být sociální reforma EU jako celku a její udržení, ale co naplat.

Nepochybuji pane Poláčku, že si z toho, co jsem napsal, zase vyzobete co se vám bude hodit a formou i argumentačních klamů budete všelijak překrucovat můj elaborát. Good luck a vaší nekonečné akumulaci kapitálu, která ničí planetu i lidský život na ní zdar!

A pochopitelně že bych danil i domácí kapitál! Včetně Babiše! Kde tak asi vzal všechny ty stamiliony a snad i miliardy na nákup např. mediálního imperia a nákladné politické kampaně a marketing? Málo danil a málo lidi platil! A jiní Bakalové a spol...

Kdo bude přenášet daňové náklady na zákazníky musí být sankcionován. Stát musí převzít iniciativu, ne být ve vleku kapitálu a ustrašeně souhlasit s jeho kývači a tvrdit, že regulovat nic nejde, protože kapitál udělá to či ono. Proto by mělo být součástí plánu také částečné či plné zestátnění určitých oblastí (bydlení, energetika, vodohospodářství, doprava, vybudování alespoň jedné státní banky atd.), aby onu iniciativu hůře ztrácel.

Pane Krupičko, možná Vás překvapím, ale Vaše poslední vývody ohledně zdaňování kapitálu neshledávám zase až tak zcela pochybenými. Stálo by to za podrobnější analýzy, které tady ovšem prakticky nejsou možné.

Tak tedy jenom několik základních bodů:

1. musíte se rozhodnout, jestli chcete mít socialismus podle Dubčeka (toho z roku osmašedesátého) a Gorbačova, anebo ale podle fundamentalistů typu Varufakise. To je opravdu značně zásadní rozdíl. Podle mého přesvědčení socialismus s takovými vůdčími typy jako je Varufakis by byl víceméně přímou cestou k další diktatuře "proletariátu".

2. Zdanění kapitálu: i tady je nutno naprosto striktně rozlišovat, zdali máme na mysli

- standardní zdanění kapitálové nadhodnoty

- anebo ale "dusení" kapitálu z ideologických důvodů. Bez ohledu na důsledky pro reálnou ekonomiku.

Standardní zdanění kapitálu: tady nikdo nemá žádných námitek. Je skutečně mnoho sektorů, kde kapitál dosahuje nepřiměřených, a mnohdy až vysloveně nemravných zisků. Je tu ovšem velice zásadní problém: právě dopady na reálnou ekonomiku. Je krajně obtížné najít tu hranici, kde je možno ještě smysluplně (ve prospěch celospolečenských zájmů) odčerpat nadbytečný kapitál - a kde už by ztráty z nadměrného "podusení" kapitálu, tedy produkčního sektoru, byly vyšší nežli dosažené výnosy pro státní kasu.

Ještě přesněji: takováto hranice vůbec neexistuje. Není možno prostě říci: tohle je špatný kapitál, tak ten zdaníme, a tohle je legitimní soukromý producent, toho necháme být. Každé fiskální opatření zasáhne i ty obyčejné, legální producenty - a mnohé z nich to odsoudí ke krachu.

Navíc je tu ten klíčový problém, že na každé zdanění v rámci jednoho státu kapitál reaguje přesunem do zemí s menší mírou zdanění. Takže opět platí: způsobená škoda může být nakonec větší nežli dosažený výnos z daní.

Ještě jednou tedy: nejde o to že by se neměl zdaňovat kapitál; ale v praxi je to vždy velice komplikovaná a nejistá záležitost. A především radikální levice má stále velký sklon si s těmito složitostmi nijak nelámat hlavu. Prostě vysoce zdaníme kapitál, ve prospěch těch chudších. A když se pak začne rozpadat ekonomika zatížená nadměrnými odvody, když stoupá nezaměstnanost tak, že i ti chudí raději začnou dávat své hlasy pravici, jenom aby se zase rozjel motor ekonomiky - pak tito radikální levičáci za vším vidí spiknutí mezinárodního kapitálu, ale nikdy své vlastní chyby.

3. Otázka vykořisťování: pane Krupičko, už jsem několikrát zmínil že právě pracuji na sérii textů pod souhrnným názvem "Marx a dnešek". Shodou okolností právě hned příští díl který hodlám zpracovat bude o vykořisťování. Proto tady nebudu tuto záležitost hlouběji rozebírat; jenom Vás předem mohu ujistit, že i tady je celá věc mnohem a mnohem složitější, nežli jak se domnívají mnozí radikální levičáci.