↗

Pro inspiraci nemusíme chodit daleko — kampaň berlínského hnutí za referendum o vyvlastnění korporace Deutsche Wohnen, která v hlavním městě Německa disponuje desetitisíci bytů, byla ukázkovým příkladem organizování zdola. Úspěch, kterého hnutí dosáhlo v referendu, je toho nezpochybnitelným důkazem. Foto Paul Zinken, AFP

Výsledek nedávných parlamentních voleb je jednoznačný. Končí éra Andreje Babiše, přinejmenším jako premiéra, a k moci nastupuje pravice. Levice ve volbách neuspěla, zůstala před branami Poslanecké sněmovny. Pokud má být v České republice ještě někdy brána vážně, musí svou obrodu začít organizováním lidí kolem klíčových sociálních otázek současnosti a vytvářením silného sociálního hnutí.

Na levici se dá očekávat spor o interpretaci neúspěchu. Z řad konzervativní levice lze očekávat útok na údajný důraz na liberální témata a opuštění tradičních levicových voličů. Ostatně v podobném duchu se již vyjádřil vedoucí letošní kampaně ČSSD Michal Hašek, jeden z hlavních hrobařů tuzemské levice.

Realita je však jiná. Hlavní příčinu neúspěchu lze spatřovat v přimknutí k politické divizi hnutí Agrofert Andreje Babiše. Právě pod vlivem lidí jako je Michal Hašek se ČSSD postupně stala podržtaškou oligarchů a různých lokálních šíbrů, kteří od této strany potenciální voliče roky odháněli. I KSČM svou levicovost vyměnila za spolupráci s oligarchií, a přišla tak prakticky o všechny své zbývající voliče. Výsledek voleb je jen důsledkem těchto trendů.

Příští debatu o budoucnosti levice je však potřeba zbavit představy, že záleží jenom na tom, jaký program zvolíme a jakým jazykem budeme k lidem hovořit. Naopak je potřeba začít se bavit o konkrétních strategiích a metodách, kterými je možné společnost měnit, a přitom vytvářet novou hegemonii pro uskutečnění sociálně-ekologického programu.

Levice, ať už parlamentní, nebo v podobě hnutí, byla historicky vždy nejsilnější, když dokázala mobilizovat velkou sílu lidí a zaměřit jí na fungující mocenské struktury. Nikoliv koalicí s kapitálem, ale sjednocením různých společenských sil dokázala levice vymoct pětidenní pracovní týden, osmihodinovou pracovní dobu nebo volební právo pro ženy. Právě u tohoto pochopení je v úvahách o obnově tuzemské levice potřeba začít.

Potřebujeme se vrátit k organizování lidí

Pro inspiraci přitom nemusíme chodit daleko. Stačí se podívat na skvělou kampaň berlínského hnutí za referendum o vyvlastnění korporace Deutsche Wohnen, která v hlavním městě Německa vlastní desetitisíce bytů a pomáhá prohlubovat tamní bytovou krizi.

Úspěchu referenda předcházela dvouletá kampaň, během níž organizátoři obcházeli doslova dům po domu jednotlivé bloky a otevřeně se bavili s lidmi o jejich problémech. Právě z kontaktů a názorů, které získali, dokázali vytvořit silné hnutí nájemníků, které hýbe berlínskou bytovou politikou. Nikoliv politikaření, ale poctivá práce v ulicích a komunitách pomáhá německé levici diktovat hlavní společenská témata.

Obrovská mobilizace společnosti před volbami v Německu způsobila i to, že klima bylo jedním z hlavních témat a všechny strany se předháněly v tom, která bude planetu hájit více. Není tak velkým překvapením, že v takové atmosféře se formující koalice sociálnědemokratické SPD, Zelených a liberálů z FDP dokázala rychle dohodnout na urychlení konce uhlí z roku 2038 na rok 2030.

Nemalou úlohu v tom sehrála občanská koalice studentského hnutí Fridays for Future, odborů Ver:di a antirasistické organizace #unteilbar. Všechny tři organizace přitom dlouhodobě staví svou činnosti na organizování lidí a rozšiřování počtu svých členů a členek.

Podobně ve Spojených státech dokázalo klimatické hnutí v čele se studentskou organizací Sunrise movement účinným způsobem zorganizovat dostatečnou sílu, aby posunula prezidenta Bidena blíže k ideálu hájení politiky důsledné ochrany klimatu. A v tlaku na něj pokračuje dále.

Úspěchy těchto skupin mají něco společného. Stojí na neviditelné a často mravenčí práci, tisících rozhovorů s lidmi a ochotě vyjít z vlastní komfortní zóny. Vyjít z temna sociálních sítí a komunikačních strategií přímo k lidem s cílem poslouchat jejich problémy a snažit se je začlenit do organizací, které usilují o proměnu společnosti.

Postupně, ale účinně

Ostatně i porážka Babiše stojí do velké míry na aktivitě občanského hnutí Milion chvilek pro demokracii, po jehož zádech vystoupaly opoziční strany k moci. Naším úkolem je vytvořit levicové hnutí, které zacílí na příčiny současných problémů a bude odpovědí na klíčové otázky současné společnosti, jako je například přebujelý exekuční byznys, nízké mzdy, rostoucí ceny energií, klimatická krize nebo blížící se transformace uhelných regionů.

Pokud má mít levice dostatečnou sílu, nemůže zkrátka tyto problémy řešit bez aktivní účasti lidí, ale naopak společně s nimi v jednom sociálně-ekologickém hnutí. Výše zmíněné příklady ukazují, že to sice není cesta rychlá, ale zato potenciálně velmi účinná.

Levice se zkrátka znovu potřebuje začít zabývat otázkou, jak společnost proměnit. Jak říká Jonathan Smucker, dlouholetý organizátor v sociálním hnutí, „vědět, co je se světem špatně, a vědět, jak to změnit, jsou odlišné oblasti vědění. A lidé je mají bohužel tendenci zaměňovat.“

Otevřít otázku po možných vítězných strategiích chceme společně s organizací Re-set v listopadové sérii workshopů nazvaných Jak společně vyhrávat? Nástroje a strategie pro úspěšná sociální hnutí. Přihlaste se a pojďte s námi hledat cestu, jak se odrazit ode dna.