↗

Před ČSSD je zřejmě poslední pokus o modernizaci a obnovení jejího postavení jako důležité demokratické levicové politické strany. Foto Facebook ČSSD

Mimořádný sjezd ČSSD dopadl tak, jak se dalo v kontextu minulých dějů, zejména posledního sjezdu, víceméně očekávat. V podstatě jediným „napínavým“ momentem bylo rozuzlení tajenky, jak se zachová poražený kandidát či kandidátka na předsedu. Volba předsedy měla pouze dva vážné uchazeče — Michala Šmardu a Janu Maláčovou, s odstupem snad ještě přicházel v úvahu Miroslav Krejčík. Kdo pečlivě sledoval předvolební online debaty, musel si nad většinou zbývající panoptikální sestavy povzdechnout, kam až personálně dospěla sociální demokracie.

Sestava kandidátů na místopředsedy, vedle jasných relevantních osobností — většina z nich ostatně byla zvolena — nabídla několik nových zajímavých tváří, které je nutno v zájmu nové, lepší ČSSD, zapojit a aktivně s nimi pracovat, například Jiří Nedvěd a Jan Procházka. Ostatně personální politika, vyhledávání nových zajímavých tváří, návrat některých, kteří odešli nebo byli odejiti, to musí být jedna z hlavních agend nového vedení ČSSD, protože nejen poslední parlamentní volby, ale i mnohé předchozí, nemilosrdně poukázaly na její personální vyprázdněnost.

Nutnost vytváření toho, čemu se říká „nová vítězná koalice“ jak z členů strany, tak ze sympatizantů, levicových aktivistů a osobností stojících mimo ni, byla ostatně deklarována téměř celým novým vedením. Výsledek sjezdu není překvapením, zvolené vedení je relativně konzistentní a složené ze zajímavých osobností.

Velmi příjemnou a víceméně neočekávanou skutečností je zvolení Daniely Ostré, která má díky svému politologickému přehledu a vzdělání velký potenciál promluvit do modernizace strany. Jde o sestavu zkušených politiků jak z regionální, tak vrcholové úrovně.

Jediný „rušivý“ moment tak je odchod poražené Jany Maláčové, byť z pochopitelných důvodů, mimo vedení ČSSD a lze jen doufat, že přísliby spolupráce s novým předsedou strany zejména na odborné úrovni budou naplněny. Ztratit takto zajímavou osobnost by byla škoda.

Na čem bude záležet úspěch této sestavy? Především na tom, aby pracovali jako jeden tým. ČSSD nezachrání sebelepší výkon jednotlivců, ale tvrdá a poctivá práce celého týmu, který se musí doplňovat, musí zapomenout a povznést se nad minulé bolístky, rány a kopance a pokusit se opravdově sjednotit stranu při zachování názorové pestrosti — striktně v koridoru sociálně demokratických principů — a obnovení kultivované demokratické diskuse.

Na tom, jak se popasují s ekonomickými a organizačními potížemi, které jim zanechala minulá vedení strany. Nelze obnovit důvěru v ČSSD bez toho, aby byly vyřešeny zejména dluhy a dokončení sporu s dědici pana Altnera. Vyřešení této situace transparentním způsobem pak umožní i vybudování nové moderní a pružné organizační struktury strany, která bude místo na profesionální aparát spíše spoléhat na aktivismus členů a příznivců.

Nedílnou součástí úspěchu nového vedení musí být všemi kandidáty slibované obnovení vnitrostranické demokracie a její trvalé zakódování do nových stanov strany. Splnění tohoto slibu je jedním z hlavních předpokladů toho, aby se obnovila důvěra a aktivizovala členská základna, aby členové měli opět jistotu, že o straně rozhodují oni, nikoli předem domluvená bratrstva a zákulisní vlivové skupiny.

Na druhé straně si musí nové vedení uvědomit, že zavádění prvků přímé vnitrostranické demokracie není samospasitelné, pokud nebude doplněno obnovením hluboké programové a ideové diskuse spojené se stálým vnitrostranickým vzděláváním a aktivizací odborného zázemí.

Nové vedení musí připravit stranu na komunální volby a musí je brát se vší vážností jako důležitý odrazový můstek k revitalizaci strany. Jako potvrzení nového trendu sociální demokracie. Tím, že je vedení složeno ze zkušených komunálních a regionálních politiků, má všechny předpoklady k tomu, aby uspělo.

Před ČSSD je zřejmě poslední pokus o modernizaci a obnovení jejího postavení jako důležité demokratické levicové politické strany. Proto je úspěch nového vedení nezbytný. Ale nemůže to být pouze samo vedení, nemůže se obejít bez pomoci a podpory celé členské základny, a to včetně sympatizantů, kterým vadí, že moderní demokratická levice nemá v současné době na politické scéně svého reprezentanta.