Dubnový model agentury Kantar potvrdil proces, který lze v české politice už nějaký čas pozorovat. ANO a ODS už ve druhém průzkumu v řadě překročily dvacetiprocentní hranici. Babišovo hnutí by dle květnového měření dosáhlo 28 procent, zatímco občanští demokraté 22,5 procenta. Ostatní strany při předpokladu samostatné kandidatury ODS i ANO nechaly daleko za sebou.

Naopak sociální demokracie, jež spolu s občanskými demokraty ještě jen nedávno byla hlavní silou české politiky, stále balancuje kolem pěti procent. Propad nejstarší české politické strany ovšem započal už před parlamentními volbami v roce 2017, když nedokázala účinně soupeřit s Babišovým ANO, což vyvrcholilo rezignací tehdejšího premiéra Sobotky na pozici předsedy ČSSD a následným volebním debaklem.

Když pak jasnému vzkazu od voličů navzdory ČSSD vstoupila do koalice s Babišovým ANO, kráčela už jen on historické porážky k historické porážce, v komunálních, evropských i krajských volbách, aniž by ji to ovšem přimělo ke změně vedení či politiky. Ty nastaly až po čtvrtém krachu v řadě — ve volbách 2021, po nichž ČSSD opustila Sněmovnu. Předsedou se stal Michal Šmarda, neposkvrněný vládní kolaborací s ANO, ale ani on zatím nepřinesl straně sebemenší náznak úspěchu.

ČSSD: od Babiše k Zeleným

Šmardova vize sociální demokracie je od té Hamáčkovy zcela odlišná: spolupráci s hnutím ANO striktně odmítá. ČSSD by se podle něj měla pokusit spolu se Zelenými, občanskými spolky i nezávislými osobnostmi stvořit širší levicového hnutí.

„Sociální demokracie, tím, že je středolevicová strana, samozřejmě může spolupracovat s různými subjekty. Dlouhodobě jsem zastáncem spolupráce s odbory, se Zelenými. Kandidátka v komunálních volbách v Praze je myslím tím, co představuje budoucnost sociální demokracie,“ říká Michal Šmarda. Právě zářijové komunální volby budou prvním velkým testem toho, jak se jeho koncepci restartu sociální demokracie daří.

Námluvy mezi ČSSD a Zelenými probíhaly již dříve, naposledy loni před sněmovními volbami. Spojenectví mělo ovšem řadu odpůrců i mezi zelenými, mezi nimiž někteří chápali, že spojit se s Hamáčkovou ČSSD není možné bez ztráty stále ještě otřesené věrohodnosti. Možnou spolupráci však potopilo tehdejší vedení sociálních demokratů v čele s Janem Hamáčkem, což zelené ušetřilo možného propadu.

Šmardovo zvolení nicméně podobné spolupráci otevřelo prostor. A ČSSD koalici se Zelenými uzavřela ještě za podpory Idealistů rovnou v klíčovém a nejsledovanějším místě komunálních voleb: na pražský magistrát. Kandidátkou na primátorku Prahy je bývalá veřejná ochránkyně práv a chartistka Anna Šabatová.

Pražský předseda Jaroš: „Co je na Šabatové levicového?“

V rámci členské základny ČSSD však koaliční spolupráce se Zelenými ve volbách na pražský magistrát vedla ke sporům. Předsednictvo pražské ČSSD totiž schválilo alternativní podobu kandidátky ve spolupráci s Evropskými demokraty a dalšími menšími hnutími, kterou měl vést historik moderního umění David Pavlát.

Vedení pražské ČSSD na svém jednání koncem května vzalo na vědomí, že celostátní předsednictvo již dříve schválilo model spolupráce se Zelenými a v čele se Šabatovou, současně však upozornilo, že taková kandidátka s ním nebyla projednaná. Členové pražské ČSSD se tak budou moci zapojit do komunálních voleb na všech sestavovaných kandidátkách.

„Mně připadá, že to vůbec není sociální demokracie. Tři čtvrtiny programu tvoří témata Zelených, a sociální demokracii tam nikde nevidím,“ říká k podobě kandidátky prosazované celostátním vedením šéf pražské ČSSD Pavel Jaroš. „Jde i o způsob prosazení kandidátky, kterou nadiktovalo grémium, potažmo předsednictvo bez ohledu na náš názor. My, když jsme orientačně hlasovali o paní Šabatové, tak dostala jeden hlas ze třiadvaceti,“ dodává.

Minulost Šabatové, která je jako bývala ombudsmanka a chartistka spojená hlavně s ochranou lidských práv, podle Jaroše není „ničím, co by oslovovalo voliče ČSSD“. „Já na paní Šabatové nic levicového nevidím. Je to zkrátka floskule,“ říká šéf pražských sociálních demokratů.

Obtížné hledání místa

Anna Šabatová samozřejmě je jednou z nejvýraznějších osobností české humanistické levice od roku 1969. Že by nereprezentovala levicové smýšlení, tudíž sama odmítá.

„Moje sebepojetí je, že moje názory jsou levicové. Vždy jsem ve své funkci v úřadu ombudsmana a Českého helsinského výboru vždy akcentovala a zdůrazňovala i sociální práva,“ říká. „Za mého působení v Českém helsinském výboru jsme vždy poukazovali na sociální práva, především v časech ekonomické krize. Když jsem byla veřejnou ochránkyní, tak jsem podporovala zákon o sociálním bydlení. V základních rysech vždy vnímala propojenost lidských práv se sociálními tématy z levicového pohledu,“ vysvětluje.

Podle Jaroše panuje mezi pražskými členy ČSSD velká deziluze. „Někteří to chtějí eventuelně řešit žalobou, jiní chtějí ze strany odejít, někteří chtějí kandidovat jinde. Neumím říct, jestli vznikne celá alternativní kandidátka. Jsem si ale jistý v tom, že bude následovat obrovský odliv členů,“ trvá si na svém.

„Vím o tom, že tam nějaký nesoulad je, ale podle stanov složení kandidátky mohlo rozhodnout také předsednictvo. To nakonec udělalo, a jak jsem byla informována, pro určitou nečinnost městské organizace. Spíše se domnívám, že to kandidátku nepoškodí. Nicméně tím, že nejsem členkou sociální demokracie ani Strany zelených, do jejich vnitrostranických věcí tolik nevidím,“ říká k celé situaci sama lídryně oficiální pražské kandidátky Anna Šabatová.

„Celá situace ukazuje, jak obtížně ČSSD hledá své místo v současném politické krajině. A jak dlouhá bude její cesta zpět na výsluní, pokud se na ni vůbec vydá,“ říká k rozporům v pražské ČSSD politolog Lukáš Jelínek.

Zbyde ČSSD poslední senátor?

Praha nicméně nikdy nepatřila mezi výkladní skříně sociální demokracie, jako je tomu u pravice. ČSSD tu ani v době své největší síly nezískala více než dvacet procent hlasů, před čtyřmi lety pak se ziskem necelých tří procent z pražského zastupitelstva zcela vypadla.

Solidní pozice zato ČSSD obhajuje jinde. Například v Brně ještě drží šest z téměř třiceti starostů jednotlivých městských částí, v Karviné dokonce post primátora. Stejně tak starostenské posty v některých středně velkých městech, jako je Nové Město na Moravě, kde kandiduje i osobně předseda Michal Šmarda, nebo v severomoravském Bohumíně, kde tradičně vítězil s velkou převahou Petr Vícha, jenž je také jedním z posledních sociálně-demokratických senátorů.

V senátních volbách sociální demokratům půjde o udržení alespoň minimálního zastoupení v horní parlamentní komoře: po volbách před dvěma lety propadli natolik, že ztratili vlastní senátorský klub, a momentálně ČSSD drží pouze tři senátorské mandáty. A dva z nich bude v září ČSSD obhajovat.

„ČSSD půjde o udržení dosavadních pozic, což bude samo o sobě náročné. V senátních volbách jsem zatím nenašel obvod, kde by měla vyhlídky na vítězství, ať už kvůli silné lokální pozici, nebo díky nominaci nějaké populární osobnosti. V tomto ohledu může ČSSD jenom překvapit,“ říká politolog Lukáš Jelínek.

ČSSD bude zřejmě opět celkově ztrácet: jde o to, jak moc

Podle politologa Lubomíra Kopečka z Masarykovy univerzity bude mít ČSSD vzhledem k výraznému poklesu svých členů a místních organizací zjevně mnohem méně kandidátek v komunálních volbách než před čtyřmi lety. „Kolik ztratí ve volbách hlasů a zastupitelů se dá těžko odhadnout — nejsou-li kandidátky, nemůže ČSSD získat hlasy. Nedá se ale čekat, že by měla podobný výsledek, jako v minulých komunálních volbách,“ míní Kopeček.

„Komunální klání bude zásadní, zejména v těch místech na severu a jihu Moravy či východě a jihu Čech, kde dosud měla ČSSD své starosty,“ dodává Jelínek. „Bude také důležité vědět, zda je v ČSSD ochota otevřít komunální kandidátky či vytvářet seriózní koalice, a jak případně tyto kandidátní listiny uspějí u voličů. Za klíčový faktor při restartu levice totiž považují pevné ukotvení v lokální politice,“ říká.

Konstelace koalic, v nichž jdou sociální demokraté do komunálních voleb v různých koutech republiky, je však často výrazně odlišná. Zatímco v již zmíněné Praze či v některých jejích městských částech vznikly koalice se Zelenými či nezávislými osobnostmi, jinde, třeba v Brně, jde ČSSD do voleb samostatně. Naopak ve Znojmě vznikla kandidátka ČSSD dokonce spolu s KSČM a Zemanovci.

„O mně je známo, že je mi bližší spíše koalice se Zelenými, na podobné bázi jako v Praze. Nicméně respektuji to, že v některých jiných městech se na základě místní zkušenosti s lidmi uzavírají koalice jiné. Může to být dané tím, jaké mají lidé v konkrétních místech vztahy,“ říká k tomu předseda Michal Šmarda.

„ČSSD je natolik oslabená a roztříštěná, že nepřekvapují kandidátky typu ‚každý pes, jiná ves‘. Snad jen tam, kde by ČSSD koketovala s extrémní pravicí, by šlo mluvit o definitivní ztrátě soudnosti,“ říká politolog Jelínek. „Potíž je v tom, že Michal Šmarda nemá stranu pevně v rukách. Takže i jeho logický a správný záměr spojovat se s dalšími demokratickými proudy leckde vychází vniveč,“ vysvětluje.

Podle Lubomíra Kopečka jsou volební koalice při momentální nízké voličské podpoře ČSSD v řadě obcí a měst jediná cesta, jak překonat pětiprocentní volební klauzuli. Na rozdíl od sněmovních voleb totiž pro koalice v komunálních volbách platí pětiprocentní klauzule jako pro samostatné kandidátky.

„Smysl dává vytvářet kandidátky s přihlédnutím k místní situaci — nevytváří je celostátní vedení, ale místní straníci. V řadě obcí na Ostravsku nebo třeba v Ústeckém kraji, ale i jinde, nikdy neměli tak silný blok vůči spolupráci s komunisty, a to hlavně v exekutivě obcí, kde vládli a mnohde stále spolu vládnou sociální demokraté a komunisté,“ dodává politolog. Dodává ovšem, že v Praze je situace odlišná, KSČM je tu více izolovaná, a navíc vedená představitelkou komunistických „ultras“ Martou Semelovou.

Komunisté dokončují svou transformaci od tragédie k frašce

Komunisté dnes vedení europoslankyní Kateřinou Konečnou za sebou také mají tvrdý pád ve sněmovních volbách. Pokles jejich zastoupení na nižších úrovních komunální politiky měl jinou trajektorii než u sociálních demokratů — v podstatě věrně kopíruje demograficky podmíněný úbytek členstva.

Komunisté také dříve deklarovali otevřenost spolupráci „na levici“, a to zvláště v komunálních volbách — rozklad jakýchkoli ideových základů strany se však promítá i zde. Na brněnský magistrát kupříkladu kandidují spolu se Zemanovci a extremistickým, ultrapravicovým hnutím Slušní lidé.

Na Hrad na začátku příštího roku vysílají jako stranického kandidáta zástupce konzervativního křídla Josefa Skálu, který se chce v rámci klání „rozkročit napříč širokým spektrem v zásadě vlasteneckých, racionálních, zodpovědných sil“. A ve své kandidatuře na předsedu KSČM se mimo jiné odvolával i na svou inspiraci Donaldem Trumpem.