Má-li Brno duši, do Senátu pošle Annu Šabatovou

Redakce DR

Prohlášení brněnských a s Brnem spjatých osobností k druhému kolu voleb v senátním obvodě číslo 60: „Zvolit Annu Šabatovou do Senátu znamená říci rezolutní Ne všem novým snahám omezovat demokracii a lidská práva.“

„Díky své neokázalé statečnosti a svobodomyslnosti se už jako třicátnice Anna Šabatová stala legendou pro mnohé, kteří jsou dnes legendami pro nás.“ Foto FB Anna Šabatová
„Díky své neokázalé statečnosti a svobodomyslnosti se už jako třicátnice Anna Šabatová stala legendou pro mnohé, kteří jsou dnes legendami pro nás.“ Foto FB Anna Šabatová

Mohl by to být námět pro hollywoodský film. Před padesáti lety, v roce 1970 v Brně uvěznili mladou ženu. Uvěznili ji spolu s jejím otcem a dvěma bratry za to, že se účastnila letákové akce požadující právo volit svobodně. Tou ženou byla Anna Šabatová. Po půl století z ní občané stejného města mohou učinit svou přímo a svobodně zvolenou zástupkyni v Parlamentu.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Když bylo za jejího života svobodomyslným lidem v naší zemi nejhůř, v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, Anna Šabatová vždy a všude, obětavě a s ryzí odvahou, trvala na tom, že všichni lidé mají mít práva a svobody, jichž jsme se v roce 1989 dočkali. V době, kdy mnozí z jejích nejbližších přátel, příbuzných a spolupracovníků byli vězněni, patřila k nejužšímu srdci Charty 77.

Díky své neokázalé statečnosti a svobodomyslnosti se už jako třicátnice Anna Šabatová stala legendou pro mnohé, kteří jsou dnes legendami pro nás. Již jako mladá žena se těšila hlubokému obdivu a úctě celého exilu od Pavla Tigrida po Miloše Formana, stejně jako všech svých kolegů v disentu v čele s Václavem Havlem.

Anna Šabatová opravdu nebyla jen „jednou z mnoha“, byť by jí na to její skromnost nedovolila poukazovat. V první půli osmdesátých let, kdy velká část jejích souputníků byla násilím nucena k emigraci, anebo držena ve vězení, stala se skutečně jednou z hrstky ústředních postav, které udržely při životě odpor proti režimu.

Její byt už tehdy sloužil jako neformální úřad ombudsmana a každý, komu se děla z politických důvodů křivda, věděl, že tam může zazvonit a dočká se zastání. Díky své mimořádné roli patří k nemnohým, jimž se dostalo za jejich úlohu i výjimečného mezinárodního ocenění.   

I po roce 1989 se neohroženě stavěla na stranu všech, kterým se upírala práva, jichž se nemohli sami dovolat. A tak jako dřív při tom nehleděla na to, jestli jí za to někdo plácá po ramenou anebo jí spílá. Navzdory všem útrapám a zkouškám nikdy nezahořkla, zachovala si svěžího ducha, smysl pro humor. Každý, kdo ji měl štěstí blíže poznat, potvrdí, že je to neobyčejně hodný člověk.

Nadto se vyznačuje vášní pro diskusi, málokdy se setkáte s někým, kdo se tak živě zajímá o názory druhých. V tom spočívá tajemství jejího daru spojovat lidi z velmi protichůdných prostředí. Proto ji na senátorku podporují osoby tak rozmanité jako Karel Schwarzenberg (kterého ona sama podporovala při volbě prezidenta), Petr Pithart (nejdéle sloužící předseda Senátu za KDU-ČSL), Milan Uhde (první předseda Sněmovny zvolený za ODS), bývalá brněnská senátorka Eliška Wagnerová či předseda odborářů Josef Středula.

Naše společnost je dnes v situaci, kdy hodnoty jako svoboda, demokracie a spravedlnost jsou opět v ohrožení: oligarchou, který si privatizuje stát, a prezidentem, který okázale pohrdá Ústavou. Ale také nedostatečným zájmem o sociální problémy, které oba nebezpečné populisty vynesly k moci. Anna Šabatová celý svým životem ručí za to, že bude vždy stát na straně občanů proti zpupné moci, ať už ji reprezentuje kdokoli.

Zvolit Annu Šabatovou do Senátu znamená říci rezolutní Ne všem novým snahám omezovat demokracii a lidská práva. Znamená to stejně rezolutně říci Ano přání žít ve společnosti svobodné a spravedlivé.

Obracíme se na občany města Brna s prosbou, aby ve 2. kole senátních voleb ve dnech 9. a 10. října obstarali happy-end velkému, půl století starému příběhu o ochotě nechat se i zavřít za lidské právo volit svobodně. Pojďme si zvolit Annu Šabatovou naší senátorkou.

  • Barbora Antonová, učitelka, překladatelka
  • Miroslav Balaštík, šéfredaktor časopisu HOST
  • Jan Beránek, ekolog, spoluzakladatel Hnutí Duha
  • Stanislav Biler, spisovatel a sociolog
  • Petr Bittner, novinář, Genderman 2019
  • Ivo Bystřičan, dokumentarista
  • Petr Doubravský, student, ochránce klimatu
  • Zuzana Fuksová, hudebnice a novinářka
  • Markéta Gregorová, europoslankyně
  • Jiří Hlavenka, krajský zastupitel, novinář, podnikatel
  • Hana Holcnerová, signatářka Charty 77
  • Anna Kárníková, ředitelka Hnutí Duha
  • Gaby Khazalová, novinářka
  • Vladimír Matoušek, sochař
  • Jakub Patočka, šéfredaktor Deníku Referendum
  • Josef Patočka, novinář, ochránce klimatu
  • Petr Pospíchal, signatář Charty 77, novinář
  • Jan Sapák, architekt
  • Kateřina Tučková, spisovatelka
  • Zuzana Vlasatá, novinářka
  • Petr Zeman, signatář Charty 77, bývalý ředitel civilní rozvědky
  • Jiří Zlatuška, politik, bývalý rektor a senátor
  • Kamila Zlatušková, televizní producentka
Diskuse
JV
October 11, 2020 v 21.3
Dědictví disentu

Anna Šabatová je člověk čistého srdce a nezlomeného charakteru. Měl jsem to štěstí, že jsem ji mohl poznat i trochu osobně. Cokoliv dobrého se o ní řekne, bude vždy jen pravda. Je velký zázrak, že se tak vzácný člověk v české politice vůbec vyskytuje.

Dokážu si dobře představit, že Annu Šabatovou nevolí lidé proto, že jim její mravní čistota, sociálně citlivé srdce, statečnost a postoje „padni komu padni“ vadí, neboť jim takto nastavuje zrcadlo. Jeden důvod, pro který možná někteří voliči Annu Šabatovou nevolí, je mi – ne snad úplně, ale do určité míry – pochopitený.

Je až příliš spojována s Václavem Havlem coby hlavní postavou někdejšího disentu. Určující ideou disentu byla nedotknutelnost lidských práv. Tato idea, pod kterou si většina našich občanů a nepochybně i nezanedbatelná část disidentů představovala především svobodu cestování a svobodu slova – nikoliv však práva sociální !!! - vedla u nás po roce 1989 zejména díky Havlově nekritickému obdivu k USA a celé jeho atlantické orientaci ke ztrátě oněch práv sociálních. Dodejme, že práva sociální, která až dnes dokážeme spravedlivěji docenit, jsou – ve chvíli, kdy dojde na lámání chleba - pro lidi práce a vůbec pro lidi neprivilegované podstatnější než právo cestovat či číst si a povídat cokoliv.

Nevím, zda se někdy Anna Šabatová veřejně zmínila o problematice ztrát sociálních práv po roce 1989 a zaujala v té věci nějaký vysvětlující postoj. Zdá se totiž, že jsou to právě disidentské představy lidských práv bez řádného důrazu na práva sociální, v nichž tkví kořen neúspěchů lidí z disentu v české politice.

Mravní čistota mi, pane Vyleťale nevadí. Mám ale prostě jiné představy o morálce - jiné než Anna Šabatová. Z toho důvodu bych ji nevolil.

S volbou Václava Havla bych naopak žádný problém neměl.

Tak například, pane Vyleťale,

"rovnost" v uplatňování práva na rodinu pro stejnopohlavní páry může vést k byznysu s náhradním mateřstvím (viz případ Ukrajiny) nebo ke kolizi v rozdílném chápání tohoto práva z pohledu stejnopohlavního páru a z pohledu adoptovaného osiřelého dítěte.

Nebo zase "právo" rozhodovat se v mladším školním věku o tom, jestli jsem chlapec či děvče - toto ideologicky prosazované "právo" bohužel přímo ničí lidské životy.

Ve zprávě ombudsmanky z roku 2016 o dodržování rovných podmínek pro uzavírání registrovaného partnerství je v odstavci nadepsaném "doporučení veřejné ochránkyně práv" například tato věta: "Partnerství také nelze uzavřít před orgánem oprávněné církve." Vyplývá z toho, že nemožnost uzavřít registrované partnerství například v katolickém kostele je kanceláří ombudsmanky chápána jako nedostatek, který by měl být postupně napraven. Faráři, přinucení zákonem posvětit stejnopohlavní manželství, by se tak v budoucnu mohli dostat do podobného rozporu se svědomím, jako třeba gynekologové nucení (v intencích "práva rozhodovat o svém těle") k provádění umělých potratů...

JV
October 12, 2020 v 21.58
Podstatné a nepodstatné

Ale ano, pane Nusharte,

mně se také nelíbí ono gendrové blouznění, které je možné někdy tak trochu tušit za některými vyjádřeními Anny Šabatové. Jestli ovšem ona sama tomuto blouznění fandí, tomu já nevěřím. Její rodinné poměry ničemu takovému nenasvědčují. Proto bych o deficitu morálky u paní Šabatové kvůli případnému jejímu tolerantnějšímu postoji k gendrovému popletení nemluvil. A i kdyby toto gendrové zmatení bylo její mínus, jakou horu plusů lze vedle něj postavit? Plusů, o nichž nás Anna Šabatová po desítky let přesvědčuje?

Ale ruku na srdce, pane Nusharte, nemáte dojem, že ony gendrové nesmysly nejsou ani trochu podstatným problémem naší společnosti? A že zmrzačená česká levice prosazováním takových nesmyslů jenom zakrývá neschopnost věnovat se tomu, co je její povinností a mělo by jí být vlastní? Totiž tématu sociání spravedlnosti?

Ještě k těm farářům. Stát absolutně nemůže vnucovat katolické církvi ba ani jí doporučovat něco, co není v souladu s jejím kanonickým právem. To nepochybně paní Šabatová ví. Odtud opravdu žádné nebezpečí nehrozí a hrozit ani nebude.

Dobrou noc, Jiří Vyleťal