Anna Šabatová je člověk čistého srdce a nezlomeného charakteru. Měl jsem to štěstí, že jsem ji mohl poznat i trochu osobně. Cokoliv dobrého se o ní řekne, bude vždy jen pravda. Je velký zázrak, že se tak vzácný člověk v české politice vůbec vyskytuje.

Dokážu si dobře představit, že Annu Šabatovou nevolí lidé proto, že jim její mravní čistota, sociálně citlivé srdce, statečnost a postoje „padni komu padni“ vadí, neboť jim takto nastavuje zrcadlo. Jeden důvod, pro který možná někteří voliči Annu Šabatovou nevolí, je mi – ne snad úplně, ale do určité míry – pochopitený.

Je až příliš spojována s Václavem Havlem coby hlavní postavou někdejšího disentu. Určující ideou disentu byla nedotknutelnost lidských práv. Tato idea, pod kterou si většina našich občanů a nepochybně i nezanedbatelná část disidentů představovala především svobodu cestování a svobodu slova – nikoliv však práva sociální !!! - vedla u nás po roce 1989 zejména díky Havlově nekritickému obdivu k USA a celé jeho atlantické orientaci ke ztrátě oněch práv sociálních. Dodejme, že práva sociální, která až dnes dokážeme spravedlivěji docenit, jsou – ve chvíli, kdy dojde na lámání chleba - pro lidi práce a vůbec pro lidi neprivilegované podstatnější než právo cestovat či číst si a povídat cokoliv.

Nevím, zda se někdy Anna Šabatová veřejně zmínila o problematice ztrát sociálních práv po roce 1989 a zaujala v té věci nějaký vysvětlující postoj. Zdá se totiž, že jsou to právě disidentské představy lidských práv bez řádného důrazu na práva sociální, v nichž tkví kořen neúspěchů lidí z disentu v české politice.

Mravní čistota mi, pane Vyleťale nevadí. Mám ale prostě jiné představy o morálce - jiné než Anna Šabatová. Z toho důvodu bych ji nevolil.

S volbou Václava Havla bych naopak žádný problém neměl.

Tak například, pane Vyleťale,

"rovnost" v uplatňování práva na rodinu pro stejnopohlavní páry může vést k byznysu s náhradním mateřstvím (viz případ Ukrajiny) nebo ke kolizi v rozdílném chápání tohoto práva z pohledu stejnopohlavního páru a z pohledu adoptovaného osiřelého dítěte.

Nebo zase "právo" rozhodovat se v mladším školním věku o tom, jestli jsem chlapec či děvče - toto ideologicky prosazované "právo" bohužel přímo ničí lidské životy.

Ve zprávě ombudsmanky z roku 2016 o dodržování rovných podmínek pro uzavírání registrovaného partnerství je v odstavci nadepsaném "doporučení veřejné ochránkyně práv" například tato věta: "Partnerství také nelze uzavřít před orgánem oprávněné církve." Vyplývá z toho, že nemožnost uzavřít registrované partnerství například v katolickém kostele je kanceláří ombudsmanky chápána jako nedostatek, který by měl být postupně napraven. Faráři, přinucení zákonem posvětit stejnopohlavní manželství, by se tak v budoucnu mohli dostat do podobného rozporu se svědomím, jako třeba gynekologové nucení (v intencích "práva rozhodovat o svém těle") k provádění umělých potratů...