Čeká komunisty s Konečnou konečná? Nominace Skály na prezidenta napověděla

Jan Gruber

Do prezidentských voleb zbývá necelý rok. Zatímco parlamentní strany své kandidáty ještě hledají, komunisté ho již našli. Řekli si, když do propadliště dějin, tak na pořádné kobyle. A nominovali Josefa Skálu.

Kateřina Konečná na sjezdu slibovala obrodu strany, změnu image a personální obměnu. A za pár měsíců vyslala do souboje o Hrad Josefa Skálu. Foto FB Kateřina Konečná

Druhá hradní pětiletka Miloše Zemana, která byla ještě o poznání chmurnější než ta první, se pozvolna chýlí ke konci. Za necelý rok si ve třetích přímých prezidentských volbách zvolíme novou hlavu státu. A neuspěje-li nešťastnou shodou okolností někdejší federální ministr hospodářství a nynější prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, tak se po bezmála nekonečných dvaceti letech nadobro zbavíme mudrlantů z Prognostického ústavu Československé akademie věd.

Přestože do volebního klání stále zbývá spousta času, zájemců, kteří by rádi pohlíželi na Prahu svrchu, se přihlásila celá řada. Najdeme mezi nimi — a další jistě přibydou — tři hrdinné bojovníky proti koronavirovým opatřením: komika Miloše Knora, aktivistku Janu Peterkovou nebo samozvaného mesiáše Karla Janečka. Dva neúspěšné prezidentské kandidáty, dnešní pražské senátory Pavla Fischera s Markem Hilšerem. A také jednoho vojáka, generála Petra Pavla.

Pomineme-li mladšího z repetentů, jenž vede hnutí Marek Hilšer do Senátu, které slouží toliko pro získávání státních příspěvků za mandát, na něž by jako nezávislý kandidát nedosáhl, do souboje o Hrad doposud nevstoupili zástupci parlamentních politických stran. Obě vládní koalice stále hledají toho nejvhodnějšího uchazeče. Lídr opozice Andrej Babiš si prozatím toliko zakoupil karavan a ke kandidatuře se nemá ani politický podnikatel Tomio Okamura.

Kupředu do propadliště dějin

O to překvapivější je, že se ke zdvižení partajního praporu odhodlali komunisté, již v posledních sněmovních volbách — zejména vinou kolaborace s „třídním nepřítelem“ — utrpěli historickou porážku, vypotáceli se z dolní komory Parlamentu a nevyhnutelně směřují tam, kam dlouhá léta posílali své oponenty, totiž do propadliště dějin. Ti si řekli, že když do pekla, tak na pořádné kobyle. A nominovali svého bývalého místopředsedu Josefa Skálu.

Obroda strany, kterou na sjezdu slibovala nová předsedkyně Kateřina Konečná, se zřejmě ukázala jako zcela fantaskní, a proto pohrobci revolucionářů vsadili na minulost. Tahle sázka jim ovšem nemůže vyjít. Jakkoliv najdeme dost těch, již nostalgicky vzpomínají na dobu před sametovou revolucí, jen málo z nich se — podobně jako Skála — v osmašedesátém osobně vydalo vítat „internacionální pomoc Sovětského svazu a dalších socialistických zemí“.

Skála je nad to komunistou leda tak podle rudé knížky. Podobně jako mnozí další levičáci prodělal v posledních letech myšlenkový veletoč, který ho přivedl po bok těch, proti nimž by měl coby člověk „zvláštního ražení“ bojovat. A tak se dnes v obskurním spolku Kudy z krize paktuje s „pravicovým sociologem“, bývalým členem Svobodných a někdejším místopředsedou Bloku proti Islámu Petrem Hamplem, velebí Donalda Trumpa a dští odporem vůči bájnému „neomarxismu“.

Jeho veskrze směšná kandidatura nicméně odpověděla na otázku, kterou si bylo možné po posledním stranickém sjezdu klást: vstanou noví bojovníci, jak odhadoval bývalý předseda Vojtěch Filip, anebo čeká komunisty s Konečnou konečná? Odpověď je více než zřejmá.

Pomatenců, kteří nerozliší rudou od hnědé, zmohou se leda na nadávání mrakům a zavírají oči před proměnami světa, se urodilo všude habaděj. Na bláznově dvorečku je tlačenice. A pro komunisty tam už není místo.

advertisment