KSČM ztrácí svou dlouholetou roli hromosvodu protestních hlasů. Za 26 let polistopadové existence se totiž omylem etablovala mezi ty nejfádnější systémové strany. Jak by mohla být antisystémovou stranou, když za tři dekády o fous nezměnila ani sebe, natož pak systém?

ANO a SPD, svěží větry (nebo řekněme prostě větry) tak v boji proti polistopadovým pořádkům pomalu zaplňují místo KSČM na politické mapě. Komunisté ztratili 300 tisíc hlasů a zaznamenali tak nejhorší volební výsledek v novodobé historii. Snaha zachytit nahnědlé proudy byla marná, Okamurova hnědá byla prostě víc od srdíčka.

Nabízí se tedy možnost „návratu k radikálně levicovým kořenům“ komunistického hnutí. K nim hodlá stranu přivést její kontroverzní ideolog Josef Skála. Je ale Skála skutečným marxistou, za kterého se prohlašuje?

Ční pod tím Skálou opravdu červený kamení?

Kráčející Skála

Oproti starým komunistickým kmetům lidovosti se Skála evidentně rád poslouchá. Zatímco většina KSČM před traumaty komunistické historie spíše uhýbá, Skála chce dnes využít společenského kvasu a hrdě tato traumata znovu nabídnout lidem jako alternativu k současnému systému. Cítí zkrátka šanci naordinovat rozhořčeným masám znovu Marxe i Lenina, které označuje za „katedrály ducha“.