Jiskra radikální demokracie zažehnuta
Lukáš JelínekLukáš Jelínek popisuje specifičnost sjezdu Strany zelených, ze které lze vyvozovat i budoucí naladění strany. Za rok a půl by mohla získat pět procent lidí cítících sociálně, myslících zeleně a stále důveřujících v humanismus.
„Já furt nechápu, jak jste nás vydržel tak dlouho poslouchat. Navíc to chvílema vypadalo, že Vás to i baví.“ Nebýt této twitterové glosy jednoho z mých zelených oblíbenců, asi bych se k víkendovému sjezdu Strany zelených už nevracel. Napsáno bylo prakticky všechno. Zelení mají nového předsedu a předsednictvo, kde nalezneme — podle insiderů — levici i pravici. Hlavně se však před nimi otevírá šance být vidět, a přitom nekontaminovat ovzduší politikou na hony vzdálenou zeleným principům jako kdysi.
Něco se přesto do věcného zpravodajství a politických komentářů nevešlo. Atmosféra. Skoro pořád bizarní. A zároveň autentická.
Zdaleka nepatřím ke sjezdovým matadorům. Ovšem zažil jsem jich už dost na to, abych věděl, kde se cítím lépe a kde hůře. U sociálních demokratů mě třeba baví sledovat, kam se u nás v různých oblastech sune interpretace hodnot svobody, rovnosti a solidarity. Obecná ideová debata jim moc nejde, ale postřehy k výkonu exekutivy zaznívají případné.
Zelená racionalita
Odstupující předsednictvo Jany Drápalové udělalo, dle mého názoru, dva geniální tahy.
Prvním bylo právě pozvání Jana Beránka. Zbytkoví Bursíkovci tiše zuřili, ale většina delegátů viděla, že skutečná ochrana ekosystímů Země jaksi není papouškování floskulí z Respektu. Odejít do LESa a odejít do Greenpeace prostě není ani souměřitelné, natož porovnatelné (abych použil Kellerův slovník).
Druhým tahem byl fakt, že mimo Stropnického a Berga nikdo neobhajoval místo v předsednictvu. Tím se zabránilo dlouhým a nekonečněkrát opakujícím se výzvám k "převzetí osobní odpovědnosti za...", prakticky se v rozpravě nevyskytovaly útoky na odstupující předsednictvo. To velmi ovlivnilo atmosféru. Jakmile byl Stropnický zvolen, zmizely cíle k palbě (Michal Berg do předsednictva nastoupil z pozice náhradníka, a jeho působení s projektem "akumulátoru" je do té míry pozitivně vnímáno, že cílem nebyl.)
Takže zbývá jen otázka, proč byl pražskými delegáty zvolen Petr Kutílek a ne Petr Štěpánek, kterého Stropnický výslovně podpořil. Buď pražští delegáti neumějí počítat, a doufali ve zvolení obou. Špatná matematika - mělo jim přece být jasné, že delegáti z regionů na Stropnického výzvu Štěpánka na lístky napíší, ale nikoliv na první místo. A kandidátkou levicových pražanů byla očividně Horáková. (Podobně jižní Morava nemohla počítat se zvolením Vencálka a zároveň Vařejkové.) A nebo ho pravicoví pražané skutečně v předsednictvu nechtějí - a od Kutílka očekávají něco, co by jim nedal Štěpánek. Co přesně, nevím. Ale musím připustit, že to může být i očekávání negativní. Štěpánek na pražském Magistrátě zachoval loajalitu. Toto může být trest, možná, že pravicoví pražští delegáti hledají svého Vasila Biľaka.