Strana zelených si o víkendu zvolí nové vedení. Svou funkci nebude obhajovat stávající předsedkyně Jana Drápalová, pokud nenastane nějaký neočekávaný zvrat, v čele Strany zelených ji nahradí buď Petr Štěpánek nebo Matěj Stropnický, bývalý redaktor DR. Delegáti pražského sjezdu rozhodnou také o jménech tří místopředsedů a tří členů předsednictva.

Přitom platí, že pokud se na sjezdu neobjeví další kandidát či kandidátka do čela strany, musí se první místopředsedkyní stát žena. Na tu zatím kandidují Monika Horáková a Irena Moudrá Wünschová. Kandidáti Michal Berg a Petr Kutílek by pak kandidovali pouze na post řadového místopředsedy.

Sjezd zelení zahájí vystoupeními hostů. Mezi nimi má mít zvláštní postavení bývalý předseda Strany zelených Jan Beránek, který je v současnosti programovým ředitelem Greenpeace pro Středozemí a Blízký východ. Beránek se na sjezdu Strany zelených objeví poprvé po deseti letech, kdy jeho proud podlehl nástupu liberálů kolem Martina Bursíka, k nimž tehdy právě patřil i Petr Štěpánek. Beránek i většina jeho tehdejších spojenců ze Strany zelených odešla, anebo se stáhli do ústraní.

Jako hosté na sjezdu vystoupí také zástupci dalších politických stran: místopředsedkyně ČSSD a ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová, místopředseda KDU-ČSL Jiří Mihola, místopředsedkyně STAN Věra Kovářová a předseda Pirátské strany Lukáš Černohorský.

Nový předseda povede stranu do sněmovních voleb

Nové vedení zelených povede stranu do krajských i sněmovních voleb. Jeho úkol bude tedy jasný: připravit strategii, která zelené vrátí do poslaneckých lavic. „Prvním úkolem předsednictva bude zejména poskytnout zázemí krajům pro úspěch v krajských a senátních volbách,” potvrzuje Petr Štěpánek.

„Musíme znovu vyvolat silné emoce, brát se přesvědčivě za problémy, které trápí nejen nás a naše přátele, ale i lidi, s nimiž nás nespojuje stejný životní styl, práce, zájmy, často ani všechny hodnoty,“ uvedl v dopise členům zelených Matěj Stropnický. „Musíme umět vyvolat očekávání, že je budeme umět zastupovat, že budeme právě my nejlépe hájit jejich zájmy,“ napsal.

Naposledy se to zeleným přitom podařilo před deseti lety, v roce 2006. Naneštěstí pro jejich budoucnost je ale tehdejší předseda Martin Bursík přivedl do koalice s ODS a KDU-ČSL, která se navíc musela spoléhat na přeběhlíky zorganizované Milošem Zemanem. Pro stranu, která chtěla představovat principální alternativu k zavedeným formacím, to znamenalo ztrátu důvěry obrovského množství voličů.

Zatímco v roce 2006 pro Stranu zelených hlasovalo 336 487 (6,29 %) voličů, v roce 2010 to bylo pouhých 127 831 (2,44 %), a do roku 2013 se jejich podíl zvedl jen na 3,59 %. Znamená to, že strana ztratila se sedm let 177 462 voličů, tedy více než polovinu. I pouze zevrubná analýza volebních výsledků navíc ukazuje, že zelení čelí disproporční podpoře, pokud jde o velikost měst. Podobně je na tom strana i se členskou základnou: dvě třetiny členů Strany zelených jsou buď z Prahy, nebo z Brna.

Současný problém zelených, pokud jde o voliče, lze ilustrovat na jejich volebních výsledcích ve sněmovních volbách v roce 2013. Pokud tehdy získala v Praze 6,45 % hlasů a v Brně 5,29 %, pak průměrný zisk ve všech krajských městech byl už pouhých 3,28 % hlasů. A nejen to: v obcích do tisíce obyvatel zelené volilo jen 2,16 % voličů.

Nové vedení tak čeká úkol, který spočívá ve schopnosti oslovit voliče mimo svůj tradiční elektorát v Praze a v Brně. Musí daleko více než dosud pracovat s dominantní konfliktní linií české politiky, tedy se socio-ekonomickou dimenzí konfliktu, která se navíc do značné míry překrývá s osou centrum vs. periferie.

Z volebních výsledků i sociologických šetření jednoznačně vyplývá, že strana neoslovuje voliče z ekonomické či sociální periferie. Nutně proto potřebuje program pro venkov, musí daleko intenzivněji upozorňovat na ekonomické a sociální nerovnosti, musí artikulovat program týkající se zdravotnictví, školství, rozličných sociálních podpor, politiky zaměstnanosti či problematiky týkající se penzistů a jejich role ve společnosti. A musí to umět vysvětlit.

Předpokladem podobného obratu je, že strana vyřeší dlouholetý vnitřní spor o vlastní identitu. Jednoduše řečeno: musí si konečně jasně říct, kde se chce pohybovat na pravolevé ose. I dle příkladů stran zelených v zahraniční se jeví jako vcelku jasné, že dokud si neosvojí principiální kritiku stávajících sociálně-ekonomických nerovností, její návrat do sněmovny bude opět odložen.