Jednou před mnoha lety jsem měl za úkol starat se o dvě kozy. Vyvedl jsem je na pastvu, uvázal jsem je ke stromu a nechal je, ať se pasou. Vpodvečer jsem je zase odvedl zpět. Jednoho dne, když jsem se k oběma okouzlujícím stvořením vrátil, našel jsem jedno z nich — to na delším špagátě — strašlivě zamotané: svázané do kozelce. Muselo se stát to, že nebohé zvíře se každým dalším svým pokusem vyklouznout z protivného sevření dál a dál zamotávalo. Až tu nakonec zůstalo trčet přidušené v groteskní poloze a nešťastně pomekávalo.

Na příhodu jsem si vzpomněl, přemítaje o vhodné metafoře pro popis současného stavu české politiky. Kdykoli se objeví příslib aspoň dílčího zlepšení, nastane nějaký kotrmelec, který vše zhatí, špagáty se zaříznou ještě těsněji. Jen zřídka odsud přicházejí příznivé zprávy. A často se zdá, že nejspolehlivější je česká politika ve zklamávání nadějí.

Zpráva o uzavření předvolební koalice Strany zelených a Pirátů na jižní Moravě k oněm vzácným vyloženě dobrým zprávám patří. Obě strany obsluhují prozatím menšinový segment voličů, kteří vesměs přísluší k sympatičtější složkám české společnosti, ale ve stávajícím volebním období jsou reprezentování jen ve výrazné menšině krajů a ve sněmovně nemají zastoupení vůbec. Reprezentováni nejsou ani v Evropském parlamentu.

Příčina toho je trojí. Za prvé tkví v tom, že myšlenky obou stran se teprve prosazují, získávají ve společnosti odezvu tak jako každá avantgarda zatím jen u menšiny. Sociologií je tedy dáno, že obě strany ve většině konstelací počítají své hlasy pouze v jednotkách procent.

Druhý důvod tudíž zákonitě spočívá ve volebním systému. Pětiprocentní hranice je dlouhodobě nefunkční překážkou v reprezentaci menšinových, ale přitom výrazných proudů. Přispívá k narůstající nespokojenosti veřejnosti s praktickým fungováním politického systému demokracie, jak se zde po roce 1989 ustavil.