Sázet na volební výsledky v příštím a přespříštím roce bych neradil. Můžeme sice odtušit, které strany ještě mají u voličů šanci a které ji už prošustrovaly, jenže zkoušky, jež před volbami přijdou, mohou zamíchat kartami. Vedle řady rozjetých, leč nedokončených domácích trestních kauz do děje nepochybně zasáhne migrační krize, respektive strach z jejích následků a mezinárodního terorismu. Může se dokonce stát, že velká, celostátní témata ovlivní i výběr krajských zastupitelů. Pak bude hodně záležet na pracovitosti, pružnosti a výřečnosti partají.

Mlsně se tváří především extremisté rozdmýchávající paniku a hysterii. S tím jim svými výroky pomáhá i prezident: na jedné straně straší terorismem, na straně druhé obviňuje premiéra, že podceňuje rizika a chová se nezodpovědně. Jsou ale dvě silné okolnosti, které vyhlídky všemožných Konvičků hatí.

První je poměrný volební systém a jeho tendence plodit koaliční formu vládnutí. Druhá se skrývá za zkratkou ANO. Přesně to zde včera popsal Filip Outrata. U nás máme něco lepšího než pravicové či levicové radikály. My jsme fascinování „středovým radikálem“ Andrejem Babišem. To on, chvíli sázející na pravicovou, chvíli na levicovou rétoriku krade tradičním formacím voliče a maže jim populistický med kolem úst. Demokracie se sice Babišovi příliš nezamlouvá, ale nezdá se, že by měl v úmyslu zkřivit vlas vyznavačům nějakých náboženství a příslušníkům odlišných kultur.