Po loňských komunálních volbách jsme na stránkách Deníku Referendum psali o fenomenálním úspěchu Změny pro Kolín, která v tomto městě získala přes 64 % hlasů a v zastupitelstvu dvacet ze sedmadvaceti mandátů. Poprvé vyhrála volby už v roce 2010. Vít Rakušan zvolený za Změnu se tehdy stal starostou a svou snahou řešit nakupené problémy a konkrétními výsledky dovedl své uskupení až ke stěží uvěřitelnému výsledku.

Při snaze přijít na kloub Rakušanovým úspěchům jsme zjistili, že součástí jeho příběhu je i vývoj kolínské sociální demokracie. Ta na rozdíl od Změny po loňských komunálních volbách rozhodně neměla důvod k oslavám.

Ještě v roce 2010 se se svými více než osmnácti procenty umístila na druhém místě a za vítěznou Změnou zaostávala o 4,5 %. O čtyři roky později ČSSD nezískala ani pět procent hlasů, v zastupitelstvu má jediný mandát. Od Rakušanovy Změny jí dělilo více než 59 %. Co se stalo, že strana, která se v minulosti v Kolíně stabilně držela kolem šestnácti až osmnácti procent, ze zdejší politiky skoro zmizela?

Vše je o to zajímavější, že mezi nejúspěšnějšími kandidáty Změny pro Kolín byly v roce 2010 dva bývalí sociální demokraté a kolínští radní za ČSSD: knihovník a v Kolíně velmi uznávaný Petr Král a někdejší místopředseda Senátu České republiky Jan Rakušan, otec současného starosty.

Vít Rakušan o své rodině dokonce mluví jako o tradičně sociálně demokratické, kdy sociálním demokratem kromě jeho otce byl i jeho dědeček. Je na místě se tedy ptát: Proč dnes není Vít Rakušan úspěšným sociálně demokratickým starostou?

Lídr ČSSD: Občané nalétli nevinnému výrazu pana starosty

Sociálně demokratickým kandidátem na starostu byl v loňských volbách tehdy čtyřiadvacetiletý Lubomír Nymburský, podnikatel, který se v minulosti spolu s bývalým předsedou kolínské ČSSD a současným náměstkem hejtmana Markem Semerádem zapojil do podezřelého udělování dotací.

Nymburského popis důvodů propadu kolínské sociální demokracie je jednoduchý: „Nedokážu si to vysvětlit jinak než, že občané nalétli nevinnému výrazu pana starosty Rakušana, protože pan Rakušan se tváří jako nevinný, ale přitom je to naopak.“ Místopředseda kolínské ČSSD Nymburský nešetří příklady, pomocí kterých se snaží dokázat, že starosta Vít Rakušan a jeho Změna pro Kolín jsou zapleteni do celé řady kauz.

Při bližším pohledu se ale ukáže, že většina jeho obvinění pokulhává. Jako příklad můžeme uvést parkoviště u kolínské nemocnice. Město potýkající se s vysokým dluhem situaci vyřešilo tak, že si parkoviště, jehož výstavba byla odborně zpracovaným projektem vyčíslená na 17 milionů, nechalo vybudovat soukromou firmou, které ho na oplátku pronajalo za symbolický nájem na dvacet pět let. Nymburskému se nezdá, že by zámková dlažba, kterou je parkoviště pokryté, mohlo stát tolik peněz.

V ceně parkoviště jsou ale úpravy terénu, vybudování inženýrských sítí, stavba podkladních konstrukčních vrstev, zemní práce, finální povrchy, dopravní značení, odvodnění ulice Žižkova, úpravy vegetace, stavba vjezdů či připojení na silnici. Naopak při výpočtu možných tržeb z parkoviště Lubomír Nymburský nadsazuje a vychází z počtů aut, které podle posudku, jež si město nechalo udělat nezávislou auditorskou firmou, nejsou vůbec reálné.

Lubomír Nymburský skoro rok po komunálních volbách působí, jako by jeho hlavním tématem bylo osočování starosty Víta Rakušana či alespoň shazování jeho úspěchů. Podobně vystupoval i v době, kdy vedení města převzala Změna pro Kolín a on se stal opozičním zastupitelem.

„On myslel, že když bude kritizovat stávající vedení, že tím získá nějaké body, ale ona je kritika a kritika. Když je věcná, máte plusové body. To neplatí, když se jedná o kritiku pro kritiku, abych se jenom přihlásil a vystoupil,“ komentuje Nymburského styl sociální demokrat Karel Molnár.

Karel Molnár se domníval, že jako bývalý člen rady kraje, dlouholetý krajský zastupitel a bývalý radní města Kolína bude na kandidátní listině umístěn alespoň do pátého místa. Nakonec ho sice dali až na sedmé (na prvním místě byl Lubomír Nymburský, na druhém Kateřina Mandovcová, tchyně Marka Semeráda), přesto se mu ale podařilo všechny přeskákat. I jediný zástupce sociální demokracie v kolínském zastupitelstvu je člověk, kterého tam místní organizace moc nechtěla.

Kdo odešel a kdo zůstal?

Současný stav kolínské sociální demokracie je vyústěním sporu, který se zde odehrál už před rokem 2006 a vyvrcholil právě odchodem Petra Krále, Jana Rakušana a dalších sociálních demokratů z ČSSD.

Podle primáře kolínské nemocnice Pavla Moučky, rovněž bývalého sociálního demokrata je příčinou už zmíněný Marek Semerád, současný náměstek hejtmana Středočeského kraje pro oblast životního prostředí a zemědělství, dlouholetý starosta Cerhenic, předseda ČSSD v okrese Kolín a také bývalý předseda kolínské sociální demokracie.

„Osoba Marka Semeráda se stávala čím dál konfliktnější, vládl jako despota. Zaváděl určitý typ stranické arogance vůči některým členům, speciálně vůči Petru Královi. Toho jsem bral vždycky jako jednoho z nejpoctivějších lidí, které znám,“ popisuje Pavel Moučka, sám bývalý radního města za ČSSD, vývoj v místní organizaci ČSSD po roce 2002.

Podobně to vidí i Petr Král: „Marek Semerád si do Kolína přivedl spoustu lidí z Cerhenic a ty kolínské vždycky přehlasoval, proto v Kolíně vznikla druhá místní organizace, aby měli nějakou šanci uspět, ale ani to nepomohlo, protože neměli nějakého bojovného vůdce, který by proti němu vystupoval, a hlavně šlo o to, že to jsou mírní lidé a pokaždé měli méně hlasů než druhá strana. Marek Semerád si to vždycky dovedl dobře spočítat.“

Stamiliony od náměstka hejtmana

Marka Semeráda jsem navštívil v jeho kanceláři náměstka hejtmana. Na nohách měl boty připomínající červené bačkory, působil sebevědomě a uvolněně. Snažil se vystupovat mile, ale zůstával ve střehu.

Hned na úvod zdůraznil, že v Cerhenicích opakovaně získává přes padesát procent hlasů a Deník Referendum o tom nikdy nepsal. Během rozhovoru stále dokola opakoval, že pokud chci zůstat objektivní, měl bych přijet i do Cerhenic.

„Máme aktivní stočlennou místní organizaci a za třináct let jsem tam vybudoval nový vodovod, kanalizaci, plynofikaci, fotbalové hřiště, školu, opravil školku, máme nové chodníky, silnice, novou naučnou stezku, rozhlednu, nové bludiště, hřiště pro děti,“ vypočítával náměstek hejtmana Marek Semerád a pokračoval: „Získal jsem dotace ve výši stamiliónů. Kdybyste přijel se na to někdy podívat, vyfotil to, jak pracuje starosta za sociální demokracii, o naší straně by to vypovídalo daleko více, než jak to dopadlo v Kolíně.“

Přesto je sporné, zda právě Cerhenice jsou tou správnou výkladní skříní sociální demokracie. Do očí bije už jen neuvěřitelně vysoká četnost dotací z kraje, které Cerhenice získávají.

Lze to srovnat se situací, kdy najednou hodíte deseti mincemi a na každé vám padne orel. Cerhenice jsou schopné uspět v pěti šesti dotačních programech najednou a to dokonce opakovaně. Nepoměrně více peněz, které Cerhenice dostávají ve srovnání s jinými obcemi ve Středočeském kraji, vede až k otázce, zda se nerozvíjí na jejich úkor.

„Marek Semerád jenom těží z toho, že je v nějaké funkci, má dříve informace než ostatní. K vytvoření většiny je potřeba jeho lidí, kterým on zavelí, oni přijdou, něco odhlasují, někoho nominují. Když si představíme systém volitelů, on je silným volitelem v rámci středočeské sociální demokracie. A to je celý jeho starostovský úspěch. Každý se bojí mu dotaci nedat, anebo už na sebe hodně věcí vědí. Jsou tam dlouho, byli tam všichni v době hejtmana Davida Ratha,“ komentuje celou situaci Vít Rakušan.

Petr Král v této souvislosti vzpomíná na to, že když v roce 2010 poprvé vyhrála Změna pro Kolín, jednání o koalici na radnici vedl za sociální demokracie tehdejší hejtman David Rath a jedním z argumentů, proč by Změna měla vládnout s ČSSD, bylo, že na kraji mají peníze, které Kolínu mohou dát.

Vít Rakušan potvrzuje, že poté, co sociální demokracie zůstala v opozici, Kolín skutečně za dobu hejtmana Ratha krajské dotace nedostával. Dnes je to už lepší, přesto ale podle kolínského starosty není výjimkou situace, kdy Cerhenice s 1600 obyvateli v nějakém dotačním programu uspějí se všemi svými žádostmi a třicetitisícový Kolín ani s jednou.

Kdo je a kdo není sociální demokrat?

Marek Semerád mi také vysvětlil, proč sociální demokracii opustil Petr Král a Jan Rakušan: „Oba dva jsou výrazné pravicové osobnosti, které nesdílely postoje sociální demokracie v celostátních otázkách. Petr Král vystoupil proto, že nesouhlasil s tím, že ČSSD byla proti poplatkům ve zdravotnictví.

Jan Rakušan nesouhlasil s nějakou kauzou tenkrát, nevím jakou, ale vystoupil ze strany. Co vám mám na to říct, oni vystoupili sami, my jsme je nevyloučili.“ Na adresu Jana Rakušana pak Marek Semerád dodal: „Vstoupil do strany, když se stal senátorem, a s ČSSD neměl nic společného, to nebyl žádný sociální demokrat, vydržel tam přesně po dobu svého mandátu.“

Jan Rakušan se ke svému odchodu ze sociální demokracie neměl chuť příliš vracet. Nakonec mi zaslal krátké vyjádření, ve kterém se ale k celé záležitosti vyslovil jen velmi obecně.

O něco podrobněji okolnosti jeho vystoupení z ČSSD popsal jeho syn: „Ve chvíli, kdy byl za a) sprostě osočován, za b) se ho pokoušeli řídit lidé jako Marek Semerád a David Rath a za c) v situaci, kdy mu v podstatě diktovali, jak má postupovat v době jeho senátorského mandátu a po jeho konci, a bylo mu doporučeno, aby sociální demokracii opustil nebo jinak bude vyloučen, neměl žádný důvod tam setrvávat,“ vysvětluje Vít Rakušan.

Jeho otec byl sice vrcholnými představiteli sociální demokracie přemlouván, aby znovu kandidoval na senátora, ale za tehdejšího stavu kolínské organizace nebyl schopný reprezentovat značku ČSSD jako kandidát za Kolín. Přesto ale podle svého syna Jan Rakušan vnitřní ideový odklon od sociální demokracie nikdy neučinil.

On sám mi napsal, že ve vrcholové politice měl vždy názorově blízko k Vladimíru Špidlovi a Bohuslavu Sobotkovi. V době, kdy byl premiérem, si ho Vladimír Špidla dokonce vzal do svého nejužšího poradního týmu.

Hlavním problémem kolínské ČSSD je dnes pravděpodobně její personální a ideová prázdnota. Marek Semerád, který byl dlouholetým předsedou kolínské místní organizace, se k ní už nehlásí a odpovědnost za nízký volební výsledek dává jejímu současnému vedení.

Přesto lze říci, že v kolínské sociální demokracii zůstali pouze ti, kteří k Marku Semerádovi cítí loajalitu, a s výjimkou Karla Molnára tu nezbyl nikdo viditelný, koho by bylo možné označit za autentického sociálního demokrata.

Může se kolínská ČSSD ještě vzchopit a mít takové úspěchy jako dřív? Vít Rakušan to moc optimisticky nevidí: „Za stávajícího vedení okresní i městské organizace tu šance není. Je to direktivně řízená strana s dosazováním lidí. Může se jim podařit v příštích volbách nominovat pár zajímavých nezávislých lidí, které z profesních důvodů donutí kandidovat, což je také jejich styl, a potom mohou nějaké mandáty získat, ale zásadní obroda bez zásadní personální změny možná není. Musel by se tam skutečně objevit autentický sociální demokrat, který by měl sílu jít do střetu s jejich skupinou.“

Otázka, proč vlastně sociální demokracie nedokáže zařídit, aby ji reprezentovali lidé jako Vít Rakušan, a ne šíbři jako Marek Semerád, zůstane viset ve vzduchu. Je ale dost možné, že budoucnost ČSSD záleží právě na tom, jak na ni odpoví.