„Pane starosto, blahopřeji. Rádi bychom se poučili, co dělat lépe,“ čte nahlas ze svého mobilního telefonu starosta Kolína Vít Rakušan zprávu, kterou před pár dny obdržel od senátora Petra Víchy. Zkušený a úspěšný politik je od roku 1994 starostou Bohumína, kde jeho strana ČSSD i v těchto volbách získala přes 55 % hlasů..

Vít Rakušan (36) a jeho Změna pro Kolín získali v pětatřicátém největším českém městě přes 64 % hlasů. To je při třiceti tisících obyvatelích neskutečný a neobvyklý úspěch. Klíč k němu zajímá nejen Petra Víchu, ale i Deník Referendum. Jak to Vít Rakušan dělá, že je tak dobrý?

Uklidit po večírku

Když se před čtyřmi lety stal starostou Kolína, přebíral město, které si zřejmě můžeme představit trochu jako byt po divokém večírku. Lednička prázdná, skleničky roztřískané, špinavé nádobí kam oko dohlédne, vzduch těžký a vydýchaný, morální kocovina za dveřmi a nájemníci pod obraz. Do takového bytu nechcete přijít po noční šichtě v práci a dávat ho do kupy…

„Lidé byli znechucení politikou, byla tu cítit taková ta blbá nálada a pocit rezignace. Kolín vedl mezi nejzadluženějšími městy v přepočtu na jednoho obyvatele. A korupční aféra na radnici vyvrcholila zatčením místostarosty,“ vzpomíná Vít Rakušan, který tehdy ještě vyučoval dějepis a němčinu na gymnáziu, ale rozhodl se jít společně s dalšími nespokojenými občany do voleb pod značkou Změna pro Kolín.

Sice jen těsně, ale vyhráli. Asi díky protestním hlasům a zbytkům naděje, že se s neokoukanými tvářemi přece jenom možná něco změní. Podařilo se jim obsadit post starosty. A nastal čas začít uklízet po divokém večírku.

Jak se Kolínu podařilo obstarat si tak exkluzivní dluh? V roce 2002, za vlády kolínské sociální demokracie, město započalo stavbu 850 bytů pro automobilku TPCA (Toyota Peugeot Citroën Automobile), která zde posléze vybudovala svůj závod. Kolínští radní věřili v dohodu s tehdejším premiérem Milošem Zemanem, že výstavbu bytů zaplatí stát. To se však nikdy nestalo. Radnici zůstal zhruba miliardový dluh a povinnost splácet bankám 120 milionů korun po šestnáct let.

Kolín se navíc s příchodem TPCA změnil. Firma je sice před nemocnicí největším místním zaměstnavatelem, ale současně do poklidného středočeského maloměsta přivedla více automobilové dopravy, kriminality, heren a ubytoven.

Další z kauz, která navodila Kolínu „blbou náladu“, bylo odsouzení exmístostarosty za ODS, poslance Romana Pekárka, za korupci. Pekárek měl v roce 2009 nabídnout podnikateli Petru Ličkovi, že mu za milionový úplatek zařídí prodej pozemků v průmyslové zóně Šťáralka za patnáct milionů korun. Znalec však jejich hodnotu vyčíslil na jednačtyřicet. Soud poslal místostarostu na pět let do vězení.

Hlavně žádné revoluce

Z toho všeho lze vyrozumět, že usednout v roce 2010 na kolínskou radnici, znamenalo především vzít na sebe spoustu starostí. Jak v tom Vít Rakušan a jeho Změna pro Kolín obstáli, ukazují ze všeho nejlépe výsledky posledních voleb…

„Před čtyřmi lety jsme přišli s programem, který vycházel realisticky z toho, jak na tom Kolín je. Nemohli jsme si dovolit žádnou megalomanii a ani teď neslibujeme vzdušné zámky, ale spíš kontinuální vývoj města. Představuji si, že v roce 2018 budeme zas o kus dál — menší dluh, menší nezaměstnanost a menší kriminalita,“ říká starosta.

Střízlivě spravují město a postupné odstraňují jeden problém za druhým. Namátkou: snižují dluh, vyjednali evropské dotace na čističku odpadních vod, zrekonstruovali divadelní klub a zateplili školu a školky. Prostě zamakali, a dokázali to. „Netvrdíme, že tady postavíme osm sportovních hal a nový zimák, to by byl nesmysl,“ poznamenává Rakušan, aby ilustroval, jak se on i jeho lidé drží při zemi.

Je zde ale ještě jeden podstatný rozměr úspěchu Změny, který popisuje znalec kolínských poměrů, politolog z Vysoké školy politických a společenských věd Vladimír Srb: „V Kolíně momentálně chybí opozice. ODS, která město řídila předtím, se v důsledku aféry místostarosty zdiskreditovala tak, že ještě minimálně jedno období potrvá, než bude moci uvažovat o alespoň minimální podpoře voličů.“

Jenomže ostatní strany na tom nejsou o mnoho lépe: „ČSSD, která v minulých volbách skončila druhá, nasadila jako lídra kandidáta, který byl zcela nevolitelný,“ pokračuje Srb: „Je spojovaný s aférami ohledně evropských dotací, získal velmi podivně post na Zastoupení Středočeského kraje v Bruselu a podobně.“

Ani TOP 09 na tom není kdo ví jak: „Chovala se velmi arogantně po celé volební období a voliči nezapomněli, že její lídr, místostarosta Jan Pospíšil, po minulých volbách donutil k rezignaci svého kolegu, aby tak získal mandát v zastupitelstvu, navíc sám nebydlí v Kolíně. Takže logickou alternativou pro kolínské voliče byla Změna pro Kolín nebo sdružení Kolíňáci, kteří skončili druzí,“ vysvětluje jeden z faktorů „kolínského zázraku“ Srb.

Potvrzuje tak jednu z výkladových hypotéz letošních „komunálek“, že velká část voličů tentokrát svou volbu důkladně promýšlela. Velká rozmanitost výsledků ukazuje, že lidé nevolili bezmyšlenkovitě jen podle značek.

Vrátili jsme městu dobrou náladu

Vedle toho je ale zcela jistě nezanedbatelné, že pan starosta je mix sympaťáka a člověka s vůdčím nadáním, který se uměl v prostředí „starých struktur“ prosadit. Navíc se nikdo z jeho kolegů v zastupitelstvu neflákal. Absence se blíží nule.

Jak dodává Vladimír Srb: „Změna pro Kolín funguje velmi dobře z hlediska stranické disciplíny. Všichni zastupitelé za toto sdružení dosud bez problémů hlasovali jednomyslně. Myslím, že s tím nebude problém ani v tomto volebním období.“

Bude to skutečně tak perfektní? Hnutí Změna pro Kolín získalo dvacet mandátů ze sedmadvaceti. Jsou na zadních místech kandidátky lidé, které zaskočilo, že nakonec v zastupitelstvu opravdu usednou? „Určitě ano. Ale hned v pondělí po volbách jsem svolal schůzi, a tam jsem řekl, že pokud někdo mandát nechce, ať to raději okamžitě přizná. Protože jinak trvám na stoprocentní účasti. Všichni řekli, že chodit budou,“ říká Vít Rakušan.

Po schůzce na radnici, které se krom něj účastní i dvojka kandidátky, starší pan knihkupec Petr Král, a čtyřka, mladý gymnaziální učitel Michal Kašpar, se jdu ještě projít po městě. Starosta mi doporučil návštěvu synagogy.

Paní z městského informačního centra, které se o ni stará, zahrnuje Víta Rakušana jen chválou: „Je to moc milý člověk. Takový normální. Na nic si nehraje, nad nikoho se nepovyšuje.“ Prý také občas pro veřejnost pořádá prohlídky po městských památkách, které sám komentuje. Mají úspěch.

Pan starosta si k lidem zřejmě opravdu našel cestu. Už jen při letmém klikání facebookovou stránkou Změny, zaujme, jak je živá. Hlavně tedy kolem voleb, ale stejně… Ve srovnání se stránkami podobných hnutí a stran zkrátka vyčuhuje. Není výjimkou, že starosta odpovídá na otázky občanů osobně.

„Otevřeli jsme úřad, nechovali jsme se povýšeně a odtažitě. Zavedli jsme informační portál Lepší místo, kde lidé mohou hlásit závady ve městě. Komunikovali jsme skrze sociální sítě, uveřejňovali audio záznamy ze zastupitelstev. Prostě jsme tu radnici zpřístupnili lidem,“ říká starosta.

Nejpodstatnější výsledek své práce v uplynulých čtyřech letech popisuje takto: „Lidé vidí, že rezignace a špatná nálada nejsou v Kolíně na místě. Myslím, že nejlepší, co jsme udělali, je návrat dobré nálady a pozitivního myšlení.“

Na rovinu říkám, že dvacet zastupitelů je moc

Celý příběh Změny pro Kolín na mě působí jako směs profesionality a občanské angažovanosti v tom nejlepším smyslu. „Na kampaň jsme se vysloveně těšili. Sami jsme si po městě rozvěsili plakáty a sami si je hned po volbách sundali. Myslím, že v tom, co děláme, je cítit takové to disidentství Občanského fóra a byl bych nerad, kdyby zmizelo. Věřím, že na malém městě s třiceti tisíci obyvateli, se to může podařit,“ říká starosta.

Volební kampaň ovšem stojí za zmínku sama o sobě. Rakušanovu týmu s ní pomáhal zkušený novinář ze známého týdeníku (nepřeje si být jmenován). Každá kolínská domácnost tak před volbami dostala do schránky netradiční předvolební noviny Změny, kde si mohla přečíst například i deníkový záznam, v němž starosta otevřeně, osobně a čtivě popisuje své zkušenosti s vedením města.

Dle našeho mínění je to povinná četba pro všechny novopečené komunální politiky. Pozoruhodnější o to, jak poutavě je napsaná a jak je — v době, kdy se má za to, že čím je sdělení kratší, tím lépe — dlouhá… (Deníkový záznam s laskavým svolením Víta Rakušana publikujeme i na našich stránkách.)

A co bude teď? První volební období Změna zvládla, ale ještě větší výzva teprve přichází. Nezklamat voliče, nerozpadnout se, posouvat město dál.

„Na rovinu říkám, že dvacet zastupitelů je moc. A mojí úlohou a tíží, coby lídra a zakladatele hnutí, bude udržet jednotu, dobrou náladu a pohlídat, aby se z nás nestala taková ta klasická strana,“ zamýšlí se Vít Rakušan. Pomoct si chce i tím, že ačkoliv to formálně nepotřebuje, utvoří na radnici koalici s hnutím Kolíňáci.

Když jsem se starostou a jeho kolegy seděla na radnici, ke konci schůzky se za dveřmi začínaly ozývat hlasy kandidátů hnutí ANO. Přišli vyjednávat o spolupráci, ale Změna už měla jasno…

Vít Rakušan působí, že má dění v Kolíně ve svých rukách. A že si ho odpracoval. Nikoliv koupil nebo uhrál na laciné a líbivé fráze či status celebrity.

Naše politika je humanitní

Kolín je malé, třicetitisícové město, a tak i zde, podobně jako v jiných městech obdobné velikosti či menších můžeme slyšet, že v komunálních volbách nejde ani tak o stranickou příslušnost a ideologii, jako spíš o poctivost a pracovitost.

„Ve vrcholové politice mi neideologičnost vadí. Ale tady na městě jde spíš o konkrétní program, který nakonec může být u pravicových a levicových stran podobný. Třeba chuť šetřit a nezadlužovat město, což je naše priorita, je spíš výraz pravicovosti. Ale když si řekneme, že radši zrušíme herny, než abychom z nich měli příjem třeba pětadvacet milionů, je to asi levicové,“ vysvětluje pan starosta.

Definici politické profilace pronáší až pan knihkupec Petr Král: „Víte, jak to je? Oba kolegové jsou učitelé, já jsem knihkupec. Naše politika je humanitní. Středobodem je zájem o člověka.“

Asi na tom něco bude. Kolín začal na předváděcí akce tak zvaných „šmejdů“ posílat svého právníka z živnostenského oboru, zpravidla v doprovodu strážníka v civilu, aby podvedeným lidem pomáhal ještě na místě rušit nevýhodné smlouvy.

Jenom bych coby prvonávštěvnice Kolína doporučila věnovat v novém volebním období více pozornosti vlakovému a přilehlému autobusovému nádraží. Nedělají městu moc dobrou vizitku. Zvláště, když se i paní, která zde obsluhuje veřejné WC, po právu rozohňuje nad jeho stavem a dodává, že s tím už léta nikdo nic nedělá.

Ale mám takový pocit, že až příště přijedu, víc by mě překvapilo, kdyby v pořádku nebyly, než když v pořádku budou.

Kolínský příběh není nakonec ani tak zázrakem, jako spíš souhrou několika navzájem se obohacujících faktorů: dobrá práce slušných lidí, které to spolu baví, charismatický lídr a tragická opozice. V kolika městech se něco takového podaří v příštích čtyřech letech zopakovat?