Sjezd komunistů definuje další směřování strany

Jiří Dolejš

Místopředseda KSČM Jiří Dolejš hodnotí stav své strany, která stojí před důležitým milníkem. Podaří se jí po volební porážce najít podobu, která vyváží vnitřní rozštěpenost, zbaví ji nálepky „protestní“ a zařadí ji po bok moderních evropských levicových stran?

Levici se v poslední době volebně nedaří. KSČM to vedlo k dřívějšímu svolání svého sjezdu, a to již na tuto sobotu. Za 28 let existence této strany proběhla řada sjezdů, tento ale může být poměrně důležitý. Pod dojmem volební porážky se totiž otevírají některé staré rány, které komunisté utržili po roce 1989. A bude důležité, jak touto křižovatkou projdou, aniž by ztratili směr.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Ve složitém období do roku 1993, kdy KSČM hledala svou tvář a novou programovou identitu, nastoupila cestu v novém transformačním kurzu strany, která měla a má ambici být moderní alternativní politickou silou na levici. Radikalismus takové strany musí spočívat v nové myšlence, a ne ve vykřikování levičáckých frází v politickém ghettu.

Nebyla to cesta jednoduchá. Ti, kteří zjednodušují smysl existence KSČM na pouhý protestní apel, přehlížejí význam schopnosti této strany vyvažovat v rámci relativně širokého kompromisu svou novou transformovanou identitu mezi směrem spíše tradicionalistickým, směrem mocensky pragmatickým a směrem modernizačním. To předešlo štěpení strany na neslučitelných, a často i nezralých požadavcích a zachovalo do dneška její sílu, výjimečnou i v evropském měřítku. Naše programové vybavení se přitom oproti minulým stoletím viditelně kvalitativně posunulo. KSČM se rozešla jak s politikou zdegenerovanou mocenským monopolem, tak s byrokraticky centralizovanou ekonomikou.

Značná část potenciálních voličů vnímá KSČM jako stranu konzervativní a zastaralou. Je třeba zbavit se 

Tradicionalistický směr volá nyní po obratu k takzvanému marxismu-leninismu jako původní jednotící ideologii. Dosavadní transformované směřování strany má za chybné, falešné a málo revoluční. Požaduje návrat k tradici třídně zakotvené strany uvědomělých a morálně vyspělých proletářů, k obrodě vyhraněné strany, pro kterou by byl rok 1989 už jen pouhý převrat a pro kterou jsou reformní pokusy Dubčeka či Gorbačova selháním či zradou. Chtějí vytvořit jednotnou stranu, která bude vítězit ideovou převahou svého tradičního učení, zbaveného jakéhokoliv oportunismu.

Pragmatický směr argumentuje potřebou zpružnit stranickou strukturu, profesionalizovat nástroje propagandy, vycházet z možností legitimizace strany v strukturách obcí, měst a krajů, ale i současným vyjednáváním o podpoře vzniku vlády po volbách v říjnu 2017. Ideologické horlení ve straně dávkuje s ohledem na veřejnost i politické partnery opatrně. Chápe, že marx-leninské brožurky lidi už neuspokojí, a chce, aby debaty o minulosti už nesvazovaly ruce v práci pro budoucnost. Potřebu účinné poznávací funkce strany spojuje se schopností prakticky pomáhat lidem, nabízet voličům účinná a realizovatelná řešení, a ne jen hesla.

Modernizační směr uvažuje o nezbytnosti udržet transformační kurs z počátku 90. let minulého století a dál ho rozvíjet v podmínkách 21. století. Mluvit o socialismu pro něj znamená cílit na jeho moderní a demokratickou systémovou alternativu, oproštěnou od chyb minulosti. Chápe, že teoretická výbava strany nemůže být dogmatizovaným kánonem, nemůže být ani nahrazena vírou v tradiční symboly myšlení a prožívání šířené vlastní stranickou propagandou. A posun očekává především od lidí, kteří se mentálně již přenesli do 21. století. Ne těch, co normalizační stereotypy myšlení jen skrývají za povrchní efekt boucharónské rétorské manýry.

Narušené vyvažování těchto směrů a oslabený mocenský kompromis dosud zajišťující vnitřní stabilitu celku otevírá otázku, zda KSČM dokáže nastoupený transformační kurs vůbec ještě hájit. Pro budoucnost KSČM je nyní důležité, aby nesešla ze své strategicky nové cesty a zvládla i aktuální domácí výzvy. Využít určitého schizmatu politické pravice nám může získat nějaký čas, ale je to nesmírně náročný taktický úkol. Transformační program je klíčovým znakem identity, zpochybnit kontinuitu s ním znamená ohrozit místo komunistů ve společnosti. Je ale důležité umět program mnohem lépe vysvětlovat lidem, zaujmout je i myšlenkovým obsahem, a ne jen doháněním jejich emocí.

Znovu se tu vracím k chápání KSČM jako strany protestního apelu. Schopnost vzít za své zájmy voličů nelze ztotožňovat s bezobsažným populismem a ustupování náladám z frustrace. Pro panikařící protestní voliče nelze opustit voliče hodnotově nalevo. Nelze se nechat kontaminovat ultrakonzervativními a xenofobními tendencemi, které jsou neslučitelné s členstvím v KSČM. Obchod se strachem a samoúčelný protest nenabízí perspektivu ani pozitivní řešení třídních či kulturních konfliktů. Kromě obecné kritiky je nutné také přinášet konkrétní návrhy, popřípadě projevit odvahu v kolektivním rozhodování, jak hledat nová řešení.

Iluzí je nejen nacionálsocialismus, ale také národní kapitalismus šířený některými privatizačními strukturami. Heslo, že domácí oligarchové zatnou tipec kolaborantům s kapitálem nadnárodním, je naivní. Velkokapitál dnes nemá vlast více než jindy, a pokud oligarchové touží udělat si z národního státu své izolované léno, je to jen hra na suverenitu. Praxe ukazuje, že hra na národní kapitál je problém u velmocí, jako je USA, Čína či Rusko, natož v malé a otevřené České republice. Cílem moderní levice je nikoliv antiglobalismus, ale alterglobalismus. Lepší integrace, a ne dezintegrace.

Značná část potenciálních voličů však vnímá KSČM jako stranu konzervativní a zastaralou. Tyto voliče odpuzuje jak „bařtipánská“, „tesilová“ image, tak nostalgické ozvuky po časech normalizačního kůlu v plotě. Chce to otevřít se vnějším inspiracím a nežít jen vnitřními doktrinálními spory. Jasná je potřeba viditelněji omladit, ale ne za nositele sektářské uzavřenosti, za „staré mladé“, kteří odpuzují i ve vlastní generaci. Strana musí být méně „strážcem víry“ a více moderátorem progresivních sil ve společnosti. Méně politikaření a více aktivismu — to je nezbytný most do živé občanské společnosti.

    Diskuse
    JP
    April 19, 2018 v 15.7
    Nová myšlenka
    Když svého času pozdější slavný německý polní maršál Rommel vysvětloval svůj příklon k nacionálně socialistickému hnutí, zdůvodňoval to přesvědčivostí vůdcovy "nové myšlenky". On by asi jen velice stěží dokázal vysvětlit, v čem vlastně tato "nová myšlenka" má konkrétně spočívat; ale bylo to prostě nové heslo, kterého bylo možno se chytit.

    Když se teď J. Dolejš upíná na nějakou "novou myšlenku" komunistické strany - nedá se nic dělat, ale samy od sebe se zde nabízejí určité paralely.

    Když by se totiž člověk ptal, v čem vlastně konkrétně má tato komunistická "nová myšlenka" spočívat, jaký má být její reálný obsah, pak se dozví sotva více nežli to, že je zapotřebí "zpružnit stranickou strukturu, profesionalizovat nástroje propagandy (!!), vycházet z možností legitimizace strany v strukturách obcí, měst a krajů ... méně politikaření a více aktivismu".

    Je naprosto možno věřit J. Dolejšovi, že on to s tím modernizačním programem myslí upřímně; ale nedá se nic dělat, je tu sotva k nalezení něco, co by bylo nějakou skutečnou substancí, co by překračovalo pouhé akční apely ve smyslu "je třeba".
    April 19, 2018 v 15.37
    JP : proč ta nechuť k nové budoucnosti?
    vaše kritika moderního myšlení by působila důvěryhodněji, kdybyste sám takové myšlení předvedl a spojení nového myšlení s nacistickým vůdcem asi nechtěně obnažuje své zvláštní duševní pochody
    Málo jsme i zde na DR.cz tyto věci mnohokrát probírali ? fakt si jinou inovaci neumíte představit ? je snad málo nových problémů volajících po novém řešení bez užvaněných abstrakcí a nejlépe v rovině projektu
    K řešení tu jsou od multipolární globalizace přes informatizaci a digitalizaci k postindustriální realitě - proměna výrobních sil proměňující i sociální strukturu společnosti. To klasici z levicového dávnověku nemohli ani tušit...
    MP
    April 19, 2018 v 17.7
    Jiřímu Dolejšovi
    Vím, máte před sjezdem a musíte se snažit. Ale nic se nemá přehánět.


    Josef Poláček upozornil na zcela nepřehlédnutelný fakt -- žvaníte o jakémsi modernizačním směru či trendu, o výzvách jednadvacátého století a o moderování progresivních sil ve společnosti -- které zjevně bezprizorně čekají, až se jich Vaše ujme --, ale co si má čtenář pod těmi frázemi představit nevíte zřejmě ani Vy sám (leda byste to ze stranických důvodů tajil).
    Hromadění dalších žvástu o kritice moderního myšlení, kterou Poláček neprováděl, tu kupu frází nijak nevylepší. A napadání oponeta také ne.


    DU
    April 19, 2018 v 18.6
    KSČM se možná vyrovnala
    "jak s politikou zdegenerovanou mocenským monopolem, tak s byrokraticky centralizovanou ekonomikou."

    Ale nevyrovnala se s bolševismem a zahraničněpolitickou vazbou na Kreml.

    Jinak pokud pan Dolejš nálepkuje osobnost E. Rommela, který sice byl nacistickým vojevůdcem (nikoli vůdcem), ale představoval určitou alternativu nacismu s lidskou tváří, musí se smířit s tím, že ostatní budou stále nálepkovat KSČM a že antikomunismus zůstane živý. Konec antikomunismu mají, bohužel v rukách dnešní komunisté.
    April 20, 2018 v 9.46
    Profant ???
    na rozdíl od vás nenapadám nikoho - pouze upozorňuji (a to se týká i vás) že kritizovat snahu o modernizaci může snáze ten co sám něco předvede
    vaší averzi na možnost modernity zleva ani moc nerozumím - to čeho se klasikové ani nemohli dotknout jsem aspoň zmínil a odkázal na jiné debaty
    prostě mi vaše reakce na stať o poměrech v KSČM před jejím sjezdem přijde dost apriorní - je to špatně protože je to špatně, to nedokážu vnímat jako věcný názor
    April 20, 2018 v 9.48
    D,Unger
    obhajoba nacistického vojevůdce je vaše věc - já reagoval na ztotožnění "nového myšlení" s Hitlerem
    MP
    April 20, 2018 v 10.7
    Dolejš
    Pokud jste nevšiml, že Vaše reakce na Josefa Poláčka byla arogantní, vypovídá to jen o Vás.
    A nenapsal jsem nic o tom, že je něco spatné. Dokonce i ke špatnosti je třeba charakteru. To, co jste napsal Vy, bylo prostě bezobsažné, nijaké a nudné.

    A nepodsouvejte mi nějakou averzi na možnost "modernity zleva". Za nemožné považuji pouze to, že by ji mohli reprezentovat lidé, kteří se v roce 2018 dohadují o něčem, s čím se na levici dostatečně vypořádala Rosa Luxemburgová roku 1918.
    Pane Dolejši, co je vlastně na té " multipolární globalizaci přes informatizaci a digitalizaci k postindustriální realitě" specificky levicového, neřkuli přímo komunistického?... Tohle by bez dalšího mohla být volební témata Pirátů, stejně tak jako ODS.

    A ta paralela s Rommelem se týkala skutečně jenom té bezobsažnosti oné údajně "nové myšlenky", ničeho dalšího.

    Nehledě k tomu že nijak nemá nepravdu pan Unger v tom, že Erwin Rommel byl sice bezpochyby tvrdý, ve vojenském smyslu snad i dokonce bezohledný velitel; nicméně v zacházení s nepřítelem naprosto korektní, který se nikdy osobně nenamočil v nacistických zločinech.
    April 20, 2018 v 13.7
    Skála
    Směřování KSČM mě děsí. Jako levicový liberál jsem doufal, že se postupem času komunisté zreformují na moderní radikálně socialistickou partaj. Místo toho lidé jako pan Skála ničí koncept, z něhož demokratická levice vychází.
    April 20, 2018 v 14.31
    pro M.Profanta - touhu hádat se nesdílím
    polemizovat s vaší animozitou nemá cenu - třeba někdy budete chtít mluvit věcně a ne si kazit jarní den hašteřením
    + Další komentáře