Komunistická strana Čech a Moravy v loňských sněmovních volbách utrpěla vůbec nejhorší porážku v historii samostatné České republiky. Získala necelých osm procent hlasů a jen patnáct poslaneckých křesel. Oproti roku 2013 ztratila téměř tři sta padesát tisíc voličů. I přes slabý výsledek mají dnes komunisté k moci mnohem blíže než za posledních devětadvacet let.

Komunisté se od listopadové revoluce pochybovali na okraji české politické scény. I když byli součástí mnoha koalic na komunální či krajské úrovni, vládní spolupráci s nimi se všechny ostatní strany vytrvale bránily. Letos se ovšem situace změnila.

Politické hnutí ANO coby jasný vítěz posledních voleb se již pět měsíců neúspěšně pokouší najít ve Sněmovně dostatek hlasů, aby vláda jeho předsedy Andreje Babiše konečně získala důvěru. A byli to právě komunisté, kteří jako první oznámili, že jsou ochotni kabinet s trestně stíhaným premiérem podpořit.

Babiš po několika týdnech, kdy on a jeho nejbližší spolupracovníci předstírali jednání o ustavení Sněmovny, zahájil s KSČM rozhovory o možné podpoře své příští vlády. V mezidobí v dolní komoře Parlamentu vznikla hlasovací koalice KSČM a politických hnutí ANO a SPD, která disponuje pohodlnou většinou sto patnácti hlasů. Babiš si tak mohl na vlastní oči ověřit, že komunisté jsou dobří partneři, na které je spolehnutí.

Poslední šance pro Filipa

Komunisté dnes — krátce před svým desátým sjezdem, který se v sobotu sejde v Nymburce — představují zřejmě nejpevnější pilíř příští vlády, jakkoli říkají, že o přímou účast v kabinetu nestojí. Jednání s politickým hnutím ANO nad programovými průniky mají za sebou a stále dávají najevo svou připravenost umožnit vznik druhé Babišovy vlády.

Přestože předseda Vojtěch Filip v minulých měsících obratně využíval krize, do níž Českou republiku zavedl Babiš svým neústupným trvání na premiérském křesle, aby posílil pozici vlastní strany, nemá obhajobu předsednického postu zcela jistou. Vzhledem k tomu, že dohoda o budoucí vládě stále není na stole, se otevírá prostor pro jeho vyzyvatele.

Mezi nimi nechybí stejně jako před dvěma roky dnešní místopředseda KSČM a představitel jejího konzervativního až stalinistického křídla Josef Skála a poslankyně Evropského parlamentu Kateřina Konečná, která naopak zastupuje otevřenější a mezinárodnímu komunistickému a radikálně levicovému hnutá bližší proud.

Všichni tři nejvýraznější uchazeči o post v čele KSČM se ale v přístupu k politickému hnutí ANO, respektive k případné toleranci vlády trestně stíhaného Babiše neliší. Filip, Skála i Konečná říkají, že chtějí, aby v České republice vznikl kabinet s důvěrou, který bude prosazovat levicový program. Střety mezi kandidáty proto lze očekávat na jiných tématech. Ať už jde o programové vymezení, nebo vnitřní fungování strany.

Zpět? Vpřed? Zůstat na místě?

Filipovi vyzyvatelé pod tlakem nepříznivého volebního výsledku volají po zásadních změnách. Zatímco Skála nabízí návrat do minulosti, Konečná hovoří o — pro české politické prostředí stále poměrně nových — tématech jako je automatizace práce, nepodmíněný základní příjem nebo participativní rozpočtování.

Na druhé straně pro Konečnou představuje jistou nevýhodu její vzdálenost od domácí politiky i skutečnost, že by i v případě zisku předsednického křesla chtěla v Evropském parlamentu nadále setrvat. Skálovy neduhy pak pramení z jeho ideového zakotvení, které by straně nijak nepomohlo získávat jiné než nostalgické a případně protestní voliče.

Nový předseda či předsedkyně KSČM se po svém zvolení bude muset rovněž vypořádat s chřadnoucí členskou základnou. Ještě před deseti lety bylo komunistů přes sedmdesát tisíc, letos jich ve straně zbylo necelých čtyřicet tisíc. Většinu z nich navíc tvoří lidé předdůchodového a důchodového věku. Bez výraznějšího impulsu, který by přiměl mladší ročníky do strany vstoupit, bude setrvalý úbytek členů v příštích letech rychle pokračovat.

Komunisté tak budou na svém sjezdu rozhodovat nikoliv o případném podílu na příští vládě, jako tomu bylo v případě volby vedení ČSSD nedávno v Hradci Králové, ale o podobě a fungování strany. Vzhledem k nabídce kandidátů se jim nabízejí fakticky jen tři možnosti.

Společně se Skálou vsadit na tvrdou, protestní a po minulém režimu tesknící notu. Nebo se naopak v sázce na Konečnou v mezích vlastní ideologie profilovat jako progresivní a moderní strana. Případně s Filipem setrvat na jakémsi rozcestí mezi oběma proudy a snažit se jako doposud umně se znalostí věci kličkovat v tuzemském politické labyrintu.

Z celkového počtu uchazečů o místa ve vedení KSČM a předsjezdové debaty, kterou lze v komunistickém prostředí sledovat, lze dovodit, že Vojtěch Filip svou funkci předsedy letos spíše obhájí. Může se mu ale stát osudný už příští sjezd strany, který se může po případném propadu v komunálních volbách v říjnu 2018 odehrát mnohem dříve než za obvyklé čtyři roky.