Zdeněk Ondráček neměl takové štěstí jako Tomio Okamura. Zatímco šéf SPD si křeslo místopředsedy Sněmovny přes svá skandální vyjádření k protektorátnímu osudu Romů udržel, komunistický šéf komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů funkci opustil. Ještě předtím ale mnohé prozradil o současné KSČM.

Po volbách měla štěstí v neštěstí. Mandátů jí dramaticky ubylo, ale protože nebyl nikdo ochotnější kamarádit se s Andrejem Babišem, její vliv vzrostl. Ve Sněmovně utrhla víc postů, než na kolik měla podle principu poměrného zastoupení nárok. Navíc vede intenzivní jednání o programovém průniku s ANO.

Předseda Vojtěch Filip se snaží, seč může, aby přinesl delegátům dubnového sjezdu KSČM tučnou kořist. Například takové přiblížení se vládě, jakému jsme u komunistů od listopadu 89 nepřihlíželi. Když se mu to nepovede, může skončit. Členskou základnu už neslaný-nemastný profil komunistického klubu v dolní parlamentní komoře unavuje.

Jenže se vyskytl zádrhel. Ukázalo se, že Zdeňku Ondráčkovi chybí soudnost. Že v osmnácti nastoupil k Pořádkovému pluku SNB, by šlo pochopit. Spousta dnešních policistů měla stejný osud. Prý i Babišův ministr vnitra Metnar. Také to, že byl Ondráček v osmadevadesátém poslán mydlit demonstranty na Václaváku, lze vysvětlit. I když ne každý z jeho kolegů měl ten žaludek jít později dělat politiku.