Případ Ondráček je případem Babiš

Ondřej Vaculík

Zvolením Zdeňka Ondráčka vyjádřili poslanci jasně svůj názor na náš politický vývoj po roce 1989. Problém je však mnohem hlubší a Ondráček je pouze jeho symbolem, nikoli strůjcem, upozorňuje Ondřej Vaculík.

Ani v případě, že Zdeněk Ondráček bude skutečně odvolán z čela Sněmovní komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů, to k nápravě poměrů v zemi nepovede. A když Andrej Babiš nyní hledá viníky „nepodařeného“ hlasování, je to dojemné, totiž pokrytecké. Vždyť to byla třetí volba tohoto Ondráčka! A Babišovi velice šlo o to, aby zvolen byl. Získal by si tím komunisty pro spolupráci, o niž velice stojí. A komunisté by také Babišovi byli zavázáni, pro ně má obsazení této pozice právě takovým člověkem veliký symbolický význam! Dobyli by tím to, co bitím ztratili.

Ovšem podobně jako pro nás: Že poslanci zvolili do této citlivé funkce ze svého dvousethlavého sněmu právě komunistického poslance, jenž se jako příslušník SNB podílel na násilí vůči demonstrujícím studentům v listopadu 1989, má pro nás vskutku symbolický význam! Ondráček v televizi dokonce prohlásil, že se nehodlá omlouvat někomu, kdo mu stejně neodpustí (myslel opoziční poslance). Chudák neví, že omluva jde z vnitřní potřeby, je výrazem vlastního dušezpytu bez ohledu na to, kdo ji přijímá a jakého odpuštění se člověku dostane.

Můžeme mít k takovému muži důvěru? Jestliže ho tedy poslanci zvolili, pak je to zjevné vyjádření nedůvěry k našemu polistopadovému vývoji, tedy demokratickému právnímu státu jako nejvyšší hodnotě, vzešlé z převratu v roce 1989. Datum Ondráčkova zvolení, 2. 3. 2018, pokud tedy nebude odvolán, si zapamatujme, je pro nás stejně důležité, jako bylo dubnové plénum ÚV KSČ (17. 4. 1969), na němž byla srpnová okupace 1968 přehodnocena na bratrskou pomoc. Od 2. 3. 2018 se bití občanů opět stává součástí politické moci. Jako by se kanály začínala rozlézat odplata za převrat.

Naoko se tomu diví a vyšetřuje to jako jakési volební nedopatření. Foto archiv DR

Nyní se tomu Babiš jako diví, a vyšetřuje se to jako jakési poslanecké volební nedopatření. Vinny jsou prý demokratické strany, které neměly ve sněmovně dosti sil, tedy přítomných poslanců, aby zvolení zabránily. Také nechápu, proč z patnácti poslanců ČSSD se jich devět nedostavilo. Člověk se nemůže zbavit podezření, že nepřišli ti, kdo se báli hlasovat, protože by hlasovali pro Ondráčka, to aby si zachovali Babišovu přízeň pro další spolčování s ním. Nicméně procesně to nebylo nějak zvrzané hlasování, vždyť účast poslanců ve Sněmovně byla zhruba pětasedmdesátiprocentní, průměrná.

Hlasování tedy odpovídalo — a vyjadřovalo — převládající názor poslanců na náš politický vývoj po listopadu 1989. Jde o jeho přehodnocení, jež v rámci jakési odplaty svobodné občanské společnosti představují nejen komunisté, ale také současný prezident, a zejména Okamurovci, a jak se ukazuje, i samo ANO.

Babišova krysí povaha nyní pouze uznamenala, že se to Ondráčkem poněkud přepísklo, takže je ochoten změnit názor a přispět k jeho odvolání. To však neznamená, že se tím něco zlepší! Vlastně možná naopak — Babiš tak získá další sympatizanty jako hybatel, hájící demokracii, který nás zbavil Ondráčka a zasloužil se o nápravu. Ostatně já ani nevím, jaké nové skutečnosti o Ondráčkovi mají vést k jeho odvolání, když všechny byly poslancům známy. Chtějí-li se nyní jen podřídit hněvu lidu, pak by tam většina z nich ani neměla být.

Předešlí politikové ztratili sympatie lidu kvůli různým korupčním aférám a tak dále. Ty se však týkaly jednotlivců a dříve či později byly přinejmenším odhaleny, neříkám, že potrestány. V tom ovšem tkvěla ve skutečnosti důvěryhodnost — politický systém umožňoval v rámci demokratického právního státu tuto korupci odhalovat. To je kvalita, nikoli nešvar.

Dnes jsme svědky něčeho daleko horšího: Právní stát je pozvolna zašantročován neprůhlednými politickými uskupeními, která jsou schopna v rámci udržení své moci sáhnout i k nejhorším prostředkům, jako je zastrašování, vydírání, uplácení. Toho je Ondráček pouze symbolem, nikoli strůjcem.

Strůjcem je Babiš, který nutně potřebuje, aby vzhledem k pochybným způsobům, jimiž autokraticky řídí stát jako rodinnou firmu ku svému prospěchu, měl ve spolupráci s panem prezidentem na patřičných místech své lidi, kteří výkon práva nevpustí ani do dveří.

Případ Ondráček jasně ukazuje, že vláda s trestně stíhaným premiérem Babišem, spolupracovníkem StB, je v rozporu s ideami, z nichž svobodný demokratický režim po listopadu 1989 vzešel. Lid by se jeho populismem neměl nechat zmást ani uplácet. A Babiš vskutku nemá být premiérem.