Ani v případě, že Zdeněk Ondráček bude skutečně odvolán z čela Sněmovní komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů, to k nápravě poměrů v zemi nepovede. A když Andrej Babiš nyní hledá viníky „nepodařeného“ hlasování, je to dojemné, totiž pokrytecké. Vždyť to byla třetí volba tohoto Ondráčka! A Babišovi velice šlo o to, aby zvolen byl. Získal by si tím komunisty pro spolupráci, o niž velice stojí. A komunisté by také Babišovi byli zavázáni, pro ně má obsazení této pozice právě takovým člověkem veliký symbolický význam! Dobyli by tím to, co bitím ztratili.

Ovšem podobně jako pro nás: Že poslanci zvolili do této citlivé funkce ze svého dvousethlavého sněmu právě komunistického poslance, jenž se jako příslušník SNB podílel na násilí vůči demonstrujícím studentům v listopadu 1989, má pro nás vskutku symbolický význam! Ondráček v televizi dokonce prohlásil, že se nehodlá omlouvat někomu, kdo mu stejně neodpustí (myslel opoziční poslance). Chudák neví, že omluva jde z vnitřní potřeby, je výrazem vlastního dušezpytu bez ohledu na to, kdo ji přijímá a jakého odpuštění se člověku dostane.

Můžeme mít k takovému muži důvěru? Jestliže ho tedy poslanci zvolili, pak je to zjevné vyjádření nedůvěry k našemu polistopadovému vývoji, tedy demokratickému právnímu státu jako nejvyšší hodnotě, vzešlé z převratu v roce 1989. Datum Ondráčkova zvolení, 2. 3. 2018, pokud tedy nebude odvolán, si zapamatujme, je pro nás stejně důležité, jako bylo dubnové plénum ÚV KSČ (17. 4. 1969), na němž byla srpnová okupace 1968 přehodnocena na bratrskou pomoc. Od 2. 3. 2018 se bití občanů opět stává součástí politické moci. Jako by se kanály začínala rozlézat odplata za převrat.