Poslanci třetí nejsilnější politické strany jsou jako okresní fotbaloví obránci — nic nevymýšlí a hrají na jistotu. Jenomže i tomu nejzasloužilejšímu stoperovi se stane, že se ukopne a pošle balón do vlastní sítě. Něco podobného se stalo i takovým sněmovním matadorům české demokracie, jakými jsou komunisté.

Utkání začalo vesměs nevinným návrhem, že by velké obchody měly v některých svátcích zůstat zavřené. Nečekaně byl k vidění bizarní politický souboj, víceméně koncentrovaný ve střetu pravicových teoretiků se svou vlastní logikou. Třešničku tomu ale nakonec nasadila KSČM.

Kolik dní bez supermarketu jsme ochotni snést?

Původní návrh zákona počítal s uzavřením supermarketů a dalších větších obchodů v sedmi svátečních dnech. Snad i nezaujatému divákovi musely všechny útočné výpady odpůrců návrhu připadat jako dočista jiný sport.

Poslanec Ivan Pilný z hnutí ANO (mimo jiné hvězda reality show Den D pro investory s politickými ambicemi) dočista kazil požitek ze hry. Intenzita, s jakou dokázal každou diskusi ostřelovat největšími klišé typu „když se jim nelíbí pracovat, ať jdou jinam“ nebo „ekonomice se daří, když se daří podnikatelům“, by se ve sportovní terminologii dala klasifikovat asi jako „zdržování“.

Prezident hospodářské obdoby UEFA Vladimír Dlouhý v průběhu zápasu vtrhnul na hřiště s voláním, že „když už bude jednou takový zákon přijat, vytváří se riziko jeho budoucího rozšíření na další dny“… „Kde to skončí?“ křičeli na rozhodčího nesoustředění diváci.

Rozhodčí se zamyslel na tím, jak v minulosti vznikal institut nepracovního víkendu, a vykázal Dlouhého zpět na tribunu. Ten se ještě několikrát nedovoleně na trávník vrátil.

Zásadní konflikt se vytvořil mezi zaměstnavateli a zaměstnanci o tom, komu z nich jde více o dobro zaměstnanců. Zaměstnanci trvali na tom, že maximalizují svůj vlastní užitek, když chtějí svátky trávit s rodinami. Zaměstnavatelé přispěchali s „teorií nedokonalých informací“ a připomněli, že si zaměstnanci nejsou plně vědomi svých možností — do rovnice užitku totiž nezapočítali příplatky ve svátek.

Obdobný spor se odjakživa vedl i v uranových dolech: horníci zdůrazňovali bezpečnost práce, zatímco peněžitá riziková prémie jim vždy ukázala, na čemže by jim mělo skutečně záležet…

Komunistický úkop

Po všemožných debatách se v nastaveném čase přikročilo ke hlasování na půdě sněmovny, během kterého (k překvapení všech bookmakerů) úspěšně prošel pozměňovací návrh Romana Kubíčka z ANO, který osekal navrhovaných sedm svátečních dní na tři, během kterých je beztak všude zavřeno.

Jak se to mohlo stát, když záměr ČSSD, KDU-ČSL a KSČM byl všem srozumitelný a tyto strany měli pohodlnou většinu? Komunisté se zkrátka a dobře „uklikli“…

Byl to chaos, hrálo se nahoru dolů… někdo musel udělat chybu. Následná reklamace poslanců KSČM, že „to takhle nikdy nechtěli“, přišla až s křížkem po funuse a sněmovna následně poslala ten „návrh nenávrh“ do Senátu. Kapitán poslaneckého klubu Pavel Kováčik si při odchodu do kabin povzdechl, že „doufá, že Senát ještě něco změní“.

Po dlouhodobé ideové prázdnotě komunistické strany bylo právě hlasování a zběhlost v „procesech“ na půdě sněmovny největším kumštem rudých poslanců. Přesto musel zakročit až Senát, který vrátil do sněmovny návrh opětovně rozšířený na původních sedm dní, aby tak dal komunistům (jejich historicky oblíbenou) „druhou šanci“.

Vlastňáka si může šoupnout i ten nejzkušenější zadák. Je vesměs dobře, že kvůli takové nešťastné chybě snad nakonec nepřijdeme o zákon v jádru progresivní. Historické souvislosti se mění a ten nejprimitivnější antikomunismus se snad drolí (byť to jsou právě komunisté, kdo má v tomto případě prsty v osekání ochrany zaměstnanců).

Pokud ale v budoucnu půjde o obdobné návrhy na zlepšování pracovních podmínek, nebo třeba kratší pracovní týden, budeme se o tu slavnou komunistickou defenzívu zase muset opřít. V podobných otázkách bývá v zásadě solidní. Byť čas od času propadne.