Kdo vystřídá Zemana? Prezidentských kandidátů přibývá. Velká jmena zatím chybějí
Jan GruberV pořadí již třetí přímá volba hlavy státu se uskuteční za necelý rok. Doposud se do ní přihlásilo třináct kandidátů. Výrazné politické osobnosti kandidaturu stále zvažují. Průzkumy je proto třeba brát se značnou rezervou.
Historicky třetí přímá volba prezidenta republiky se uskuteční za necelý rok. Zájem usednout na Pražském hradě a vystřídat Miloše Zemana doposud ohlásilo devět kandidátů a čtyři kandidátky. Další uchazeči a uchazečky o nejvyšší ústavní funkci prozatím váhají, respektive svou kandidaturu navzdory mediálním náznakům a již zahájeným přípravám na volební klání prozatím neoznámili.
- Vladimír Boštík, bývalý starosta obce Vraclav
- Karel Diviš, podnikatel v IT
- Pavel Fischer, senátor za obvod Praha 12
- Marek Hilšer, senátor za obvod Praha 2,
- Karel Janeček, podnikatel v oblasti finančních derivátů
- Miloš Knor, komik
- Klára Long Slámová, advokátka
- Petr Pavel, bývalý náčelník generálního štábu AČR
- Jana Peterková, aktivistka
- Denisa Rohanová, prezidentka České asociace povinných
- Josef Skála, někdejší místopředseda KSČM
- Ivan Smetana, aktivista
- Alena Vitásková, manažerka v oblasti energetiky
Průzkumy voličských preferencí i sázkové agentury favorizují bývalého premiéra Andreje Babiše (ANO) a někdejšího náčelníka generálního štábu Armády České republiky Petra Pavla (nestr.). Z třináctky potvrzených kandidátů mají vedle Pavla podle pozorovatelů zdejšího politického provozu největší šance senátoři Marek Hilšer (MHS) a Pavel Fischer (nestr.) s miliardářem Karlem Janečkem (nestr.).
Dnešní šetření i sázkové kurzy je ovšem třeba brát se značnou rezervou. První přímá volba hlavy státu ukázala, že ti, kteří se těší na počátku kampaně největší oblibě, zdaleka nemají zaručený úspěch. A míra podpory jednotlivých uchazečů se může v čase výrazně proměňovat, zejména se vstupem dalších výrazných kandidátů, kterých je prozatím podstatně méně než v minulých letech.
Prezidentských voleb se může zúčastnit každý občan České republiky, který nejpozději v jejich druhý den dosáhne věku čtyřiceti let a není omezen ve svéprávnosti k výkonu volebního práva. Funkční období hlavy státu je stanoveno na pět let, přičemž stejný kandidát může být zvolen toliko dvakrát po sobě.
Pro účast v prezidentských volbách musí kandidát sebrat padesát tisíc ověřených podpisů od občanů České republiky, již jsou oprávněni se jich účastnit, nebo získat podporu stanoveného počtu zákonodárců – dvaceti poslanců, případně deseti senátorů. Ti mohu podle výkladu ministerstva vnitra nominovat neomezený počet kandidátů.
Prezidentem je v přímé volbě zvolen ten z kandidátů, který v prvním kole získá nadpoloviční většinu hlasů. Pokud se to žádnému nepodaří, postupují do druhého kola dva nejúspěšnější uchazeči. Ve něm je prezidentem zvolen ten s vyšším počtem hlasů. Volba hlavy státu se musí konat nejpozději třicet dnů před koncem mandátů úřadujícího prezidenta.
Navíc je třeba počítat s tím, že mnozí z těch, kteří kandidaturu ohlásili, se voleb na počátku příštího roku vůbec nezúčastní, a to zejména z toho důvodu, že se jim nepodaří sebrat požadovaných padesát tisíc podpisů, respektive nezískají podporu dvaceti poslanců, případně deseti senátorů. Před pěti lety od kandidatury opustilo hned čtrnáct zájemců o prezidentský post.
Neúspěch lze předpovídat především těm, kterým se nepodaří získat nominaci zákonodárců a budou se soustřeďovat na sběr podpisů. Obou přímých prezidentských voleb se totiž účastnilo jen devět takzvaně občanských kandidátů. Těch posledních dokonce jen tři, a to vedle úřadující hlavy státu pozdější pražský senátor Jiří Drahoš (nestr.) a textař Michal Horáček (nestr.).