Příštím prezidentem České republiky by měl být podle premiéra Petra Fialy někdo, koho podpoří celá vládní koalice. Měla by to prý být osobnost, která bude dobře reprezentovat Českou republiku, bude mít jasnou prozápadní orientaci, bude respektovat ústavu i jejího ducha, a nebude rozdělovat společnost.

Prezidentský kandidát vládní koalice prý také má mít tah na branku a dokázat oslovit voliče. Podle premiéra, který je předsedou Občanské demokratické strany, může být kandidát z ODS, ale není to podmínkou. Fiala si též nepřeje, aby by byl kandidát bývalým členem komunistické strany.

Fialův seznam požadovaných kvalit prezidentského kandidáta v době, kdy do prezidentských voleb zbývá sedm měsíců, přičemž vládní koalice ještě ani nebyla s to nikoho nominovat, je dobrou ukázkou toho, jak ani po více než třech dekádách demokratického vývoje neumějí čeští politici dělat politiku. Když totiž přidáme k Fialově seznamu poněkud absolutistických nároků i ty, které se vynořují, nebo ještě vynoří z útrob ostatních koaličních stran, má koalice zaděláno v prezidentské volbě na fiasko.

Ty tam jsou ony několikeré světlé okamžiky po sněmovních volbách, kdy se pět stran dnešní vládní koalice v rekordně krátkém čase dohodlo na společném postupu i programu, který musel být nutně kompromisem, protože na jedné straně škály budoucích vládních stran stáli konzervativní občanští demokraté a na druhé progresivističtí Piráti. A Fiala tehdy státnicky odmítl i názory některých prominentních členů ODS, že by vládní koalice měla Piráty poslat do opozice, protože se početně obejde i bez nich.