Volební sněm hnutí ANO nedal jasnou odpověď na otázku, jejíž zodpovězení si od něj mnozí slibovali. Zda Andrej Babiš bude kandidovat na prezidenta, jsme se nedověděli.

Babiš ve svém projevu prohlásil, že zatím neřekne, zda bude na prezidenta ve volbách v lednu 2023 kandidovat, hnutí prý ale chce v každém případě postavit kvalitního kandidáta. Babišovo rozhodnutí přitom zásadním způsobem předurčí další směřování ANO, takže veškeré další diskuze o tom, čeho chce Babišův politický podnik v příštích letech dosáhnout, se jevily spíše jako podružné.

Jistým návodem k zodpovězení otázky, zda Babiš na prezidenta kandidovat bude nebo ne, by mohlo být jeho vyjádření, že nehodlá kandidovat znovu na předsedu ANO na sjezdu za dva roky, a že nebude na kandidátce hnutí ve sněmovních volbách v roce 2025. Někteří komentátoři to okamžitě interpretovali jako jasný náznak toho, že z ANO hodlá zamířit na Hrad.

Pokud by mluvil pravdu…

Kdybychom Babišovo vyjádření, že už nebude předsedou ANO po roce 2024 a že nebude znovu kandidovat do Sněmovny, vzali vážně, mohli bychom pro hnutí ANO začít psát politický nekrolog. I deset let poté, co vtrhlo na politickou scénu, zůstává ANO projektem jednoho muže, v němž nejenže nefungují vnitřní demokratické mechanismy, ale ani nevygenerovalo politiky, kteří by mohli Babiše případně plnohodnotně nahradit.

Babiš si sice zvolil jako svého korunního prince Karla Havlíčka, který byl zvolen prvním místopředsedou. Ale ani on — avšak ani nikdo jiný — ho nemůže adekvátně nahradit v čele hnutí, které je miliardářovým osobním výtvorem.

Některým politikům, kteří v ANO politicky vyrostli, jako jsou Alena Schillerová, Ivo Vondrák, Tomáš Macura anebo právě Havlíček, nelze upřít jistý politický talent, ale dali se — bohužel pro ně — do služeb soukromého politicko-podnikatelského projektu, jehož voliči hlasují pro Babiše, nikoliv pro demokratické hnutí, které by definovaly ideje spíše než postava jeho stvořitele a vlastníka.