Vládní koalice, kterou sestavuje pět stran bloků Spolu a PirStan, bude muset postupovat velmi promyšleně, pokud se Andrej Babiš a jeho případní spojenci, kteří tentokrát ve snahách dostat se do Sněmovny neuspěli, nemají vítězně vrátit. Vládě složené z pěti stran hrozí nebezpečí nejen kvůli tomu, že v tak početné vládní koalici čas od času vypuknou zákonitě neshody, ale i z jiných důvodů.

Jedním z hlavních může být malá citlivost vládní koalice v oblasti sociální politiky. Ať už si o Babišovi myslíme cokoliv, prosadil nejen kvůli svému populismu, ale i pod tlakem koaličních sociálních demokratů, v sociální oblasti celou řadu kroků, které si ta část společnosti, která z nich profitovala, nebude chtít nechat opět vzít.

Volby přitom skončily společným vítězstvím obou koalic i proto, že sociálně slabší část společnosti se tentokrát nezmobilizovala stejně silně jako několikrát v minulosti — třeba v boji proti regulačním poplatkům ve zdravotnictví a nemocničním poplatkům. Navíc obrovské množství hlasů voličů s uvedenými prioritami letos propadlo.

Hlavním tématem voleb byl sám Babiš, což pomohlo zmobilizovat zejména demokratickou část veřejnosti pod heslem záchrany demokracie. Jenže Babišovo občasné ohýbání pravidel demokratické hry i jeho konflikt zájmů začnou velmi brzy po převzetí vládní moci oběma koalicemi mizet z kolektivní paměti. Jinými slovy: vládní koalice si už nevystačí s „antibabišismem“ jako svým hlavním postojem.

Terčem, který aktivizoval voliče i občanskou společnost, pro ni přestane zřejmě brzy být i prezident Miloš Zeman, který jen těžko dokončí svůj mandát. A pokud ano, bude politicky paralyzován.

I kdyby se plně uzdravil, bez Babiše coby svého hlavního spojence v politice nebude schopný prosazovat svoje priority. A už ani nebude moci praktikovat vlastní zahraniční politiku.

Babiš jako lídr opozice

Rodící se vládní koalice bude mít v Babišovi v roli lídra opozice silného soupeře. Dosluhující premiér se sice ukázal jako nekoncepční chaot a špatný manažér v čele vlády, ale, jak už víme z minulosti, je velmi obratný a neštítí se demagogie, v roli kritika svých oponentů.

V letech 2013 až 2017 hrál tuto roli dokonce i vůči svému vládnímu partnerovi, ČSSD. Jeho útoky na ní, zejména premiéra Bohuslava Sobotku, přispěly k tomu, že podpora pro ČSSD spadla z více než dvaceti procent, které získala ve volbách v roce 2013, k  hranici volitelnosti v roce 2017.

Podobně se mu podařilo znemožňovat takzvané tradiční strany. Ty si s ním během Sobotkovy vlády nevěděly tak úplně rady, a nakonec skončily ve volbách v roce 2017 daleko za hnutím ANO.

Politická situace je nyní samozřejmě jiná. Voliči už mají s Babišem v čele vlády řadu zkušeností, a mnoho z nich tedy bude přijímat rezervovaně ty jeho útoky na vládní koalici, které budou opomíjet jeho vlastní neúspěchy. Třeba při řešení epidemie covidu-19.

Nicméně je pravděpodobné, že Babiš bude sbírat body, pokud se vládní koalice pokusí omezit některé sociální výhody, které zajistil zejména pro starší sociálně slabší občany. Vysvětlit veřejnosti, že některé programy byly financovány na dluh, a nemohou ve své dosavadní podobě dál fungovat, bude pro vládní koalici velmi těžký úkol.

Nezbývá než doufat, že se ty strany rodící se vládní koalice, které stály u často necitlivých škrtů v letech 2009 až 2013, poučily. Bohužel zejména v ODS i v části TOP 09 jsou tendence k asociálním řešením i nadále poměrně silné.