Pirátské dilema: Vstoupit do vlády, nebo se stáhnout do opozice?

Jan Gruber

Piráti se po volbách, které pro ně skončily pohromou, zabývají otázkou, zda vstoupit do vlády. Jaké jsou výhody vládního angažmá po boku koalice SPOLU? A co by Pirátům mohlo přinést, pokud by se rozhodli jednání o nové vládě neúčastnit?

Koalice Pirátů se Starosty ve volbách získala sedmatřicet mandátů. Pirátům ovšem kvůli kroužkování připadly toliko čtyři. Koláž DR

Vstoupit do vlády, nebo se raději uchýlit do opozičních lavic? To je otázka, kterou právě řeší část Pirátů, kteří ve sněmovních volbách přišli o osmnáct z původních dvaadvaceti poslaneckých křesel. Přestože koalice Pirátů a Starostů získala bezmála šestnáct procent hlasů, což odpovídá sedmatřiceti mandátům, díky využití preferenčních hlasů jich většina připadla straně v čele s Vítem Rakušanem (STAN). Jaké jsou výhody vládního angažmá po boku koalice SPOLU? A co by Pirátům mohlo přinést, pokud by se rozhodli z jednání o nové vládě vycouvat?

„Vím, že to zní drsně, ale naše jediná šance je jít do opozice. Jestli teď nebudeme jednat pragmaticky skončíme jako Zelení a ČSSD. Vládní angažmá je v situaci, kdy nebudeme mít na nic reálný vliv, smrtící,“ napsal na stranickém fóru někdejší senátní kandidát na Rychnovsku Roman Kučera. „Osobně bych se vyhnul situaci, kdy budeme ve vládě podpořené sněmovní většinou sto osmi hlasů, když máme jen čtyři mandáty,“ připojil se ke kritice účasti člen liberecké buňky Václav Židek (Piráti).

Vedle řadových členů strany vyjádřila jistou zdrženlivost vůči vstupu do vládního kabinetu s koalicí SPOLU i kladenská senátorka Adéla Šípová (Piráti) nebo již brzy bývalý pražský poslanec Ondřej Profant (Piráti). „ODS je velmi konzervativní strana a my s ní konzervativní hodnoty nesdílíme,“ konstatoval v rozhovoru pro iRozhlas.cz s tím, že další směřování Pirátů bude nezbytné projednat uvnitř strany. „Bude potřeba vyjednat dobré podmínky, abychom tuto spolupráci obhájili,“ doplnil.

A podobně o věci smýšlí i jeden z nejhlasitějších kritiků koaličního projektu, europoslanec Mikuláš Peksa (Piráti), jenž na stranickém fóru sdílel úryvek povolební strategie Pirátů se Starosty, který upravuje podmínky vládního angažmá. „Naše účast ve vládě může nastat i v případě jiného volebního výsledku než vítězství. Do vlády ale rozhodně nebudeme vstupovat z pozice slabého hráče s minimální možností korigovat rozhodnutí jejich silnějších členů,“ stojí ve schváleném dokumentu.

Pirátské fórum ovšem zdaleka neplní jen hlasy, které by volaly po co nejrychlejším ústupu do opozice. Příspěvky upřednostňující zdárné dokončení rozhovorů se zástupci koalice SPOLU jsou v zásadě stejně početné. A k této variantě se kloní i stranické vedení, jehož členové veřejně prohlašují, že nemají v úmyslu porušit koaliční smlouvu se Starosty, v níž se obě partaje zavázaly ke společnému postupu během celého volebního období. Přičemž v ní výslovně uvedly, že volební výsledky nebudou mít na její platnost žádný vliv.

Vláda, nebo opozice? Rizika na obou stranách

První z důvodu, jež hovoří proti odchodu do opozice, a tedy i porušení koaliční smlouvy, je ryze praktický. Piráti by přišli o spoustu peněz. Strany se totiž shodly, že si státní příspěvek za mandáty nerozdělí podle toho, kolik jich která z nich skutečně získá, ale na základě předem stanoveného rozhodného poměru. Ten dokument v případě zisku čtyřiceti a méně poslaneckých křesel upravuje na 2,25 ku 1 ve prospěch Pirátů. Bez ohledu na obsazení toliko čtyř postů by jim proto mělo připadnout přes dvaadvacet milionů korun ročně.

Rozhodnutí hrát během nadcházejícího volebního období, případně do předčasných voleb, pokud by se formující vláda rozpadla před jeho skončením, opoziční roli by současně znamenalo zpronevěření se danému slovu, jež by mohlo poškodit důvěryhodnost strany jako celku. A to navíc v situaci, kdy Rakušan opakovaně veřejně ujišťuje, že Piráti mají v nové vládě získat navzdory slabému poslaneckého klubu důstojné zastoupení. Přičemž o jejich účast v koaličním kabinetu — alespoň podle posledních vyjádření — stojí i budoucí premiér Petr Fiala (ODS).

Jakkoliv mají část pravdy ti, kteří říkají, že by ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a Starostové mohli vládnout pohodlně i bez Pirátů, a nebudou proto jejich pár hlasů ve Sněmovně vůbec potřebovat, respektive na ně brát ohled, zapomínají na několik podstatných věcí. Piráti do voleb nešli samostatně, ale v koalici se Starosty a shodli se na společném programu, jejž chtějí prosazovat. Rozdělení mandátů mezi strany by proto nemělo mít na vytčené programové cíle výraznější vliv. A koaliční smlouva navíc může obsahovat četné pojistky proti přehlasování.

Výhoda vládního angažmá spočívá také v tom, že Piráti budou mít větší šanci splnit alespoň část z toho, co slibovali svým voličům. Jakkoli lze dílčích úspěchů dosáhnout i z opozice, čtyřčlenný poslanecký klub v tomto případě představuje zásadní limit. Se čtveřicí zákonodárců je zhola vyloučené obsáhnout podstatnou část sněmovní agendy, důkladně prostudovat vládou předkládané novely zákonů a připravit k nim funkční pozměňovací návrhy. Současně by Pirátům hrozilo, že by byli vedle politického hnutí ANO a SPD téměř neviditelní.

Na druhé straně je ovšem třeba přiznat, že účast ve vládě s sebou pro Piráty nese značná rizika. Jak je patrno z předvolebních programů, budoucí koaliční partneři se neshodují v řadě důležitých otázek a z pozice slabšího aktéra bude mimořádně obtížné přesvědčit zástupce koalice SPOLU o správnosti vlastních řešení. Oba subjekty jsou nicméně okolnostmi tlačeny k tomu, aby našly společnou řeč, protože s nikým jiným vládnout nechtějí a nemohou. Situace proto není zdaleka tak nepříznivá, jak by mohlo naznačovat rozložení sil ve Sněmovně.

Bez ohledu na podobu programového prohlášení vlády je ale nabíledni, že Fialův kabinet bude nucen učinit řadu kroků, jimiž si přízeň českých občanů jistě nezíská. Musí se vyrovnat se strmě stoupajícím zadlužováním státu a rozvratem veřejných financí, za který nese část viny i ODS, připravit alespoň základně konsensuální důchodovou reformu, zkrotit rostoucí inflaci a zdražování cen energií nebo přijmout taková opatření, jež by vyvedla lidi z dluhových pastí a učinila bydlení znovu dostupnějším.

V mnoha ze zmíněných úkolů, ale i v mnoha dalších vláda bezpochyby selže, v lepším případě je z nejrůznějších důvodů nebude s to řešit důkladně. Piráti za to samozřejmě ponesou politickou odpovědnost. A budou čelit výtkám — včetně vnitrostranických, že vyměnili ideály, s nimiž do politiky přicházeli, za ministerská křesla a auta s majáčky. Půjde o složitou zkoušku, která prověří jejich politický um. Ukáže, zda budou umět vysvětlit, že účastí ve vládě lidem skutečně prospěli. A že spolu se Starosty dokázali držet ODS na uzdě.

Při úvahách, jestli do vlády vstoupit, nebo ustoupit do opozice by přitom Piráti neměli zapomínat, že se vládní angažmá nerovná odsouzení na doživotí. Jakkoli i z vězení lze tu a tam prchnout, odchod z vlády je nepoměrně jednodušší. Stačí vypovědět koaliční smlouvu, samozřejmě se všemi výše zmíněnými riziky. Pokud Piráti po pár měsících, případně letech nabydou přesvědčení, že ani přes podporu Starostů nejsou s to nic kloudného prosadit a koalice SPOLU je neustále obchází, mohou zkusit štěstí v opozičních lavicích. Teď by to však bylo nejspíš předčasné.

Diskuse