Opravdu zajímavá a výstižná analýza nejen volebního výsledku strany Pirátů, ale i mentality českého ("bílého") středového respektive průměrného voliče.

Především je nutno vyzdvihnout - a ocenit - tuto pasáž: "Aby kulturně liberální strany přiměly českého voliče střední a starší generace směrem k větší otevřenosti změnám jejich životního stylu, pohledu na svět, tedy v konečném důsledku jich samotných (...) musí tyto změny zaobalit do jasného příběhu o směřování společnosti."

"Jasný příběh o směřování společnosti" - ano, o to se skutečně jedná. Ovšem - toto není problém pouze strany Pirátů, nýbrž problémem vlastně celého politického systému liberální demokracie. Která ze stran tady vlastně ještě může občana-voliče oslovit s nějakým opravdu silným příběhem? Která z nich skutečně směřuje do nějaké - lidsky a kulturně kvalitnější - budoucnosti?

Vítězné uskupení těchto voleb stálo především na antibabišismu - to ovšem není žádný autonomní příběh, nýbrž pouze anti-příběh. Sice legitimní; ale nejde nikam dále nežli jenom za odstranění osoby Andreje Babiše.

ODS jako vedoucí síla příští legislaturní periody? - "Příběhem" klasické pravice nadále zůstává jenom prosperita; tedy neustále maximalizovaná honba za stále větším majetkem. I když se odhlédne od toho, jak je tento "příběh" naprosto prázdný po lidské stránce, v době klimatické krize dramaticky ztrácí i poslední zbytky svého oprávnění.

Ostatní středopravé strany (typicky STAN): tady je prakticky vůbec nemožné hovořit o nějakém "příběhu", tyto strany nemají žádný nosný ideový profil (snad s určitou výjimkou křesťanské KDU-ČSL), spokojují se s víceméně technokratickou správou země.

Levicové strany: z KSČM původní marxisticko-komunistický dějinný příběh už dávno naprosto vyčpěl, zůstalo z ní jenom konzervativně-šovinistické reziduum, po právu směřující do zapomnění.

ČSSD - už celá léta vytýkám této straně, že se spoléhá jenom na čistě sociální agendu; že ustrnula v přesvědčení, že je možno donekonečna vyžívat z někdejšího velkého příběhu vyhraněných sociálních zápasů. Jak se ukázalo - možné to není. Sociální demokracie nedokázala vytvořit poutavý příběh pro člověka dvacátého prvního století - a i ona byla v tomto smyslu po právu potrestána.

----------------------------

Co se pak samotných Pirátů týče: ono se ani nedá právem říci, že by ve volbách propadli. 15 procent není nijak špatný výsledek; oni především doplatili na volební model. (Ostatně jejich volební křivka naprosto přesně odpovídá té německých Zelených: ti také v předvolebních výzkumech jeden čas byli velmi vysoko, ale ve volbách nakonec dostali víceméně naprosto stejný počet hlasů jako Piráti. Zkrátka: momentální popularita je jedna věc; ale průměrný volič nakonec preferuje solidní a kompetentní vystupování.)

Ovšem: ani oni se nemohou vykázat nějakým přesvědčivým příběhem směřujícím do budoucnosti; a velkým problémem byl skutečně zřejmě zjev jejich volebního lídra. Který se postupem času dostal do naprosto schizofrenní pozice, na straně jedné nápadné dredy a vyholené skráně působí autenticky "pirátsky", na straně druhé úhledné sako má symbolizovat (či sugerovat) schopnost vykonávat seriózní politiku. Tato roznožka byla příliš široká, nežli aby bylo možno ji ustát.

Ať tak či onak: na nějaký jasný příběh směřující do budoucnosti současná společnost stále ještě čeká. A to zdaleka ne jenom ta česká.

Měly by tedy politické strany (například Piráti) sloužit k tomu, aby lidé demokraticky volili program, který nechtějí?

Zajímavá reflexe, musím uznat, že články na DR má zase smysl číst.

Piráti svůj jasný příběh měli a -- doufám -- mají. S tímto příběhem kdysi dostali v boji proti TIPP do na pražský Klárov tisíce lidí v osmi pod nulou, s tímto příběhem byli přítomni u akademického zahazování melounů, vítáni na Million Marihuana March a pro něj mohli vlát pirátské vlajky na pátečních klimatických demonstracích.

Ano, nebyl to příběh pro bílé páprdy. Jsa ve věku, kterým Géryk bílé páprdovství vymezil (mezi padesátkou a obílenými stěnami hrobu), nepovažuji Piráty za stranu pro mě a rád bych se dožil toho, že se tu obnoví sociální demokracie, ke které se budu moci -- na rozdíl od současné ČSSD, čti Strany populismu s prvky sociálfašismu -- zase hlásit a budu ji moci volit A přitom koukat se shovívavě na nastupující pirátskou inovaci, která jde dál, než bychom se my, staří a někdejšími prohranými boji okoralí, odvážili jít. A rozhvážně integrovat do svého establišmentového příběhu to, co tahle inovace prolomila.

Piráti svůj příběh dokázali v opozici rozšířit -- integrovali do něj sociální problematiku a školství, dokonce měli i ve Sněmovně nejlevicovější fiskální politiku; integrovali ty prvky poctivou prací, nejen hubou -- a nakonec ho potlačili ve prospěch protibabišovské fronty. Byla to noblesní volba a zřejmě nás zbavila Babiše, ale demotivovala voliče, kteří je volili kvůli jejich černému, zelenému a k duze vstřícnému vlastnímu příběhu. Myslím, že ztráceli více tyto své vlastní voliče, než bílé páprdy obou pohlaví, kteří je jako já volili, protože v daném situaci představovali tu nejlepší hru ve městě.

Piráti nejsou a doufám nebudou catch-all-party, ale byla by škoda, kdyby teď svůj příběh vyměnili za patent bukanýrů jeho veličenstva Fialy Nudného.

ČSSD, která tu byla zmíněna je taková, jaká je.

Byla snad v dobách, kdy si Šlouf za Zemana vodil na Úřad vlády mafiána Mrázka lepší? Když Zeman vyhlásil akci Čisté ruce a do vězení šel nakonec jeho ministr Svoboda? Neprodal, a to podle všeho dost pod cenou, velká část českého chemického průmyslu Babišovi právě premiér Zeman? Neřídil poté stranu zkorumpovaný Gross, který si nechal poslat na své konto okolo 100 milionů za to, jak, sloužil českým podnikatelům? Nezařízl tragickým způsobem celou českou levici Špidla, když odmítl jít do vlády s tehdy už neškodnými komunisty? Atd.

Zdá se, že až teď, když má pořádnou konkurenci, ČSSD potápí její minulé hříchy. A protivníci, které si sama vyrobila.

Čekat na dokonalou ČSSD by možná bylo čekáním na Godota. Proto jsem je volil teď i před čtyřmi lety, měli nejlevicovější, i když jinak nevalný program. Sice s nechutí až nenávistí, ale volil.

Dobrý den,

rád bych navázal na příspěvek pana Poláčka, který z článku pana Géryka vyzdvihl tuto pasáž:

"Aby kulturně liberální strany přiměly českého voliče střední a starší generace směrem k větší otevřenosti změnám jejich životního stylu, pohledu na svět, tedy v konečném důsledku jich samotných (...) musí tyto změny zaobalit do jasného příběhu o směřování společnosti."

"Jasný příběh o směřování společnosti" - ano, o to se skutečně jedná. Ovšem - toto není problém pouze strany Pirátů, nýbrž problémem vlastně celého politického systému liberální demokracie. Která ze stran tady vlastně ještě může občana-voliče oslovit s nějakým opravdu silným příběhem? Která z nich skutečně směřuje do nějaké - lidsky a kulturně kvalitnější - budoucnosti?"

Vizi pro naši republiku - krátkodobou směřovanou k blížícímu se předsednictví EU, střednědobou do konce desetiletí, i delší zhruba do půlky tohoto století, jsme se – ve dvojici s mým synem - pokusili nadhodit v příspěvku

https://denikreferendum.cz/clanek/32812-cesky-energeticky-titanik-hlasi-plnou-parou-vpred

Ano, jedná se v první řadě o technickou analýzu a náš návrh předložený v jejím závěru má v zásadě technický charakter.

Přesto však obecná myšlenka, kterou se náš konkrétní návrh snažil veřejnosti přiblížit, má daleko širší dosah, nejen ekonomický, ale i politický.

Ta myšlenka zní:

Postavit energetickou politiku nikoliv na řešení (podle našeho mínění špatně položené, a tudíž také těžko zodpověditelné) otázky "Které zdroje energie jsou ty pravé?", ale na řešení největší slabiny dosavadní energetiky, kterou je chybějící technologie pro levné velkokapacitní ukládání elektřiny.

Přístup, který k tomu navrhujeme, spočívá v sázce na podnikavost a kreativitu - místo na věštění z křišťálové koule, který z (různými způsoby nevyhovujících) dosavadních megalomanických plánů, jak problém zvládnout, je ten pravý.

To by i pro mnoho jiných problémů mohl být lepší přístup, než ustavičný v kruhu se točící "boj idejí", za kterým se možná ve skutečnosti neskrývá nic víc, než naprostá ztráta schopnosti nové myšlenky přinášet doplněná bojem lobbistických zájmových skupin.

Proto si myslím, že pokud bychom začali na našem návrhu pracovat, jako na sněhovou kouli by se na něj mohla nabalovat rozličná další iniciativa mnoha a mnoha dalších lidí.

A dokonce i v případě, že by se původní návrh při rozpracovávání ukázal chybným nabo špatně proveditelným, vzniklá lavina nápadů a uvolněné tvůrčí energie by si nakonec sama našla takovou cestu, která třeba doteď nikomu (včetně nás samotných) ani nenapadla.

Pokud jsme ve své analýze náš návrh přirovnali k programu Apollo, pak jsou zde jen dva rozdíly - ale zato podstatné:

1) Náš návrh nepředkládá velkolepý projekt, podmíněný přidělením rozpočtu ve výši desetiny hrubého domácího produktu země na dobu mnoha let, nýbrž navrhuje malý pokus, z nějž se technicko-ekonomický vývoj takového rozsahu může samovolně vyvinout, a

2) na rozdíl od přistání lidí na Měsíci, které nemělo ve výhledu žádné další pokračování začatého velkolepého díla, dílčí cíl našeho návrhu - technicky umožnit ekonomicky výhodný a tudíž samovolný přechod energetiky na obnovitelné zdroje během nastávajících 10-15 let - by byl jen prvním postupovým táborem na cestě transformace ekonomiky (a doufejme, že snad i politiky a lidské společnosti jako takové) k udržitelnějšímu fungování.

Dobrý den pane Kolaříku,

děkuji Vám za zpětnou vazbu k analýze zmíněné v mém komentáři! Povzbuzením je i to, když člověk slyší, že analýzu někdo četl a obsah shledal vcelku srozumitelným a stravitelným.

Proto bych ještě rád doplnil, že kvůli omezenému prostoru článku jsme některé podrobnosti a doplňující informace vložili do interaktivních "orgpejdží" přístupných kliknutím na odkazy v textu a nazvaných

"Energetická koncepce ČR: jak nejlépe zajistit elektřinu na příštích dvacet let?"

https://orgpad.com/s/PSheFClH7tM

"Yellow deal: A way towards a complete "electrical Energiewende" till 2035"

https://orgpad.com/s/5BfLP-cxj-7

a "K energetické politice pro nadcházející léta"

https://orgpad.com/s/KQVTiDnz-rh

Pokud o těchto vizualizacích v OrgPadu říkám, že jsou interaktivní, mám na mysli to, že si skrytý obsah (těch buněk, které jsou ohraničeny jemným stínem) můžete kliknutím otevřít a pokud má více stránek, listovat jím jako v knize, nebo že můžete kliknutím otevírat v buňkách vložené hyperlinky.

Nic víc - protože jsem všechny "orgpejdže" zveřejnil jen pro čtení, nikoliv pro editaci.

Kolečkem myši se zoomuje celý obraz a kliknutím do šedé plochy a tažením myší se posouvá celé "plátno".